Bioenergie drasticky zvyšuje nájemné ze zemědělské půdy.

Doposud se v německých zemích byl maximální nájem z půdy okolo 500 eur (12.250 korun), v důsledku poptávky po zemědělské půdě, nájmy neustále rostou. Způsobilo to rozhodnutí vlády postupně zrušit všechny jaderné elektrárny. Výroba bioplynu se stává zlatou horečkou.

Nyní jsou pachty už na dvojnásobku tj. 1000 eur (24.500 korun) za hektar, a stále stoupají. Nové nájemní smlouvy jsou uzavírány na 1000 až 1500 eur (24.500 až 36.700 korun) za hektar.

To, co se v Německu děje na trhu půdou, přivádí skutečné zemědělce, zabývající se tradiční rostlinnou a živočišnou výrobou, k zoufalství. Některým končí pět let staré nájemní smlouvy. Nejsou už nyní schopni platit dvojnásobné nájmy, natož tronásobné nebo dokonce pětinásobné.

Staří sedláci, kteří na pronajatých pozemcích hospodařili 20 a více let, nebudou moci platit takto vysoké nájmy, takže jsou odsouzeni k živoření na malých plochách nebo k ukončení hospodaření. "Těm nenažrancům je jedno, kolik sedláků a jejich rodin zničí. To není legrace."

Rakušan na zahradě vykopal pohádkový poklad.

Rakušan z Vídeňského Nového Města vykopal na své zahradě velký poklad. Rakouské úřady označily poklad za pohádkový. Informace o pokladu ve čtvrtek zveřejnil magazín Profil.

Podle údajů rakouského Spolkového památkového úřadu poklad tvoří 200 zlatých a stříbrných prstenů, naušnic, ozdobných spon, pozlacených talířů a další vzácné kusy. Některé předměty jsou zdobené perlami, zkamenělými korály a dalšími ozdobami.

Památkáři se neodvážili uvést cenu středověkého pokladu v penězích, pouze uvedli, že se jedná jeden z největších nálezů poslední doby. Poklad byl zakopán kolem roku 1360.

Rakušan poklad vykopal už v roce 2007, když rozšiřoval na zahradě jezírko. Netušil, že zablácené předměty mají nějakou cenu. Uložil je do krabice, kterou ponechal ve sklepě. Když se z domu stěhoval, tak si bral všechny své věci a nevěřil svým očím, když nahlédl do krabice. Po oschnutí předmětů, se totiž zemina odloupala a v krabici byly klenoty nevídané krásy. Potom to oznámil památkářům.

Sčítání, nebo test inteligence?

S úkolem vyplnit nějaký dotazník se setkávají všichni, především živnostníci označovaní jako podnikatelé (což někteří dodnes považují za nadávku). Při vyplňování většiny formulářů obyčejně rychle začne stoupat adrenalin a pocit bezmocnosti proti lidské blbosti. Ale nezbývá než s ní bojovat, jak říkával Werich. Na internetu jsou provozovatelé čehokoli přímo posedlí předkládáním formulářů.

Něco jiného je vyplňování formuláře pro státní úřad, který ještě před tím, než dá občanovi formulář do ruky, vyhrožuje deseti- či stotisícovou pokutou a číhajícími exekutory. Vyplnění formuláře by nebyl problém, kdyby nepřipomínal křížovku, ve které se nesmí škrtat. Toho, kdo se s tímto problémem často setkává, musí napadnout, že sestavováním formulářů pověřují instituce toho nejhloupějšího úředníka. Nebo naopak nejvzdělanějšího, který už dávno zapomněl, jakým jazykem se mezi lidem hovoří. Což je v důsledku stejné.

Už na první stránce Sčítacího listu osoby narazí člověk na otázky, při nichž se občana musí napadnout, jestli dotazník nepochází z ústavu dr. Chocholouška.

1. Uveďte, zda místo, kde skutečně bydlíte a kde jste členem domácnosti je na adrese uvedené v záhlaví formuláře.
2. Bydliště jeden rok před sčítáním
3. Bydliště v době narození

Pochopí všichni, co celý život bydlí na stejném místě, jestli a jak kolonky mají, nebo nemají vyplňovat?

Poslední otázka je na venkově komplikovaná tím, že před dvěma roky úřady zlikvidovaly, se zpětnou platností sto let a více, jména obcí, kde se lidé narodili, a dali vesnicím jména nová. Přitom stačilo přidat kolonku "Část obce," jako je uvedena v záhlaví.

4. Registrované partnerství
5. Mateřský jazyk (je možné uvést dva jazyky)

Je možné chápat, že člověk může mít dvě matky.

6. Je možné uvést dvě národnosti.

Otázka národnosti je dokladem o problémech doby. V minulosti byla národnost jedním z nejdůležitějších údajů. Byla dána křestním (rodném) listem a nemohla se měnit jako kabát. Nejasná otázka. Položená zřejmě tak, aby nebyla vyplněna.

7. Náboženská víra

Další nepovinný údaj. Otázka opět položena tak, aby nebyla vyplněna.

Uveďte dle vysvětlivek.

Kde vysvětlivky hledat, uvedeno není.

8. Ekonomická aktivita:

Tak to je rébus na půlku stránky, přičemž je záhadou, proč osoba je uváděna v množném čísle. (Zaměstnanci, zaměstnavatelé, důchodci atd.)

Chcete pracovat a nemůžete? Demonstrujte na 1. máje!

1. máj, Svátek práce, budu slavit v červeném. Ne proto, abych podpořil komunisty, ale proto, že se třeba již v roce 1886 vzbouřili dělníci v Chicagu proti vykořisťování kapitalisty, a nedostatku PRÁCE. Té zkurvené matky pokroku, kvůli které již vyteklo mnoho krve...

Proto i vám navrhuji, abychom se pokojně scházeli a procházeli mezi desátou a dvanáctou hodinou dopolední v neděli 1. května 2011. Nebudeme se plést jiným skupinkám do jejich ideologie. MY budeme jen "stávkovat" za práci. Ne za prachy, tak jako doktoři, poliši, politici, a ostatní buržousti! MY chceme JENOM pracovat! A jak se poznáme? Vezmi si cokoliv červeného na sebe. Udělej si placku na klopu "Chci práci!", natáhni červené kalhotky či trencle. Čím více červení budeme, tím lépe! Nestyď se za to, že jsi nezaměstnaný! Zítra to může potkat i tvého kámoše! Nehleď na barvu kůže!!! Zkus i okolo sebe utvořit skupinku červených, a od 10. do 12. hod. na Svátek práce tak jenom choď. A pošli to i přátelům přes Facebook. Ať je ten svátek v červeném pořádně vidět. (Ivo Přeček, 17.3.2011)

Přežije Temelín?

Havárie japonských jaderných elektráren zřejmě vyburcují odpůrce jaderné energetiky k vykopání válečné sekery a k obnovení útoků proti evropským jaderným elektrárnám. V první řadě proti JE Temelín, o jejíž bezpečnosti si mimo českých postkomunistických pragmatiků málokdo dělá iluze. Do hledáčku odpůrců atomu se dostává většina jaderných elektráren, ale Temelín je svým výkonem a zásluhou neslavné historie jedním z prvních cílů útoku.

Děti sedláků odolávají nejlépe alergiím.

Švýcarský Tropeninstituts při zjišťování vlivu prostředí na vznik alergií u dětí si ověřil informace, že děti vyrůstající na selských dvorech mnohem méně trpí alergiemi než děti z nezemědělského prostředí. Zprávu institutu zveřejnil v pátek 4. března 2011 Basler Zeitung.

Institut zkoumal vliv životního prostředí u 7.000 dětí. Zjistilo se, že pouze 12 procent dětí ze selských dvorů bylo náchylných na alergie astmatu, kdežto u dětí vyrůstajících mimo zemědělství to bylo 40 procent.

Výzkumníci tvrdí, že v prostředí selského dvora jsou bakterie, které zabraňují vzniku astmatu. Tyto bakterie zřejmě jsou ve stájích, hlavně u skotu. Podle Eriky Mutius, jedné z autorek zprávy "Působení mikroorganizmů na dětské astma," je rozhodující pro vznik astmatu první rok dítěte. Proto doporučují pobyt malých dětí v blízkosti zvířat. Doporučení je určeno všem rodičům malých dětí, aby se s nimi co nejčastěji pohybovali poblíž hospodářských zvířat.

Jak vláda ničí české zemědělství a český venkov.

Když v roce 1990 soudruzi z bývalého Prognostického ústavu plánovali světlé zítřky, jen málokterý posluchač z jejich privatizačních plánů tušil, že za 20 let v ČR zůstane jen o málo víc než ten obchod s akciemi (větrem a teplou vodou), po kterém volali. Ještě dnes zní slova zaměstnanců státního statku: „Nám práci v zemědělství nikdo nevezme, žrát budou lidi pořád. Maximálně nás můžou vyžrat Němci a Rakušáci, pro které je to tady levné.“

Mochov východně od Prahy byl dlouhá léta považován za místo, odkud k českým hospodyňkám plyne mražená česká zelenina. Pokud dnes do Mochova zavoláte a budete chtít hovořit s někým, kdo má na starost výrobu, neuspějete. „To musíte volat do Rakouska, veškerá výroba se přesunula tam, tady je už jenom obchod,“ říká do telefonu spojovatelka.

A skutečně. Výrobky, které jsou dnes v obchodní síti stále prodávány pod značkou Mochov, Respektive Mochovská zelenina, mají na obalu připsáno Made in Austria. Nadnárodní koncern Ardo o přesunu výroby obchodní partnery informoval v listopadu loňského roku. Podobných příběhů najdeme celou řadu, psány jsou jak přes kopírák.

Během letošního roku zcela ukončil v Česku výrobu koncern Unilever. V Povltavských tukových závodech v Nelahozevsi dostalo výpověď přes šest stovek lidí. Výsledkem je, že všechny rostlinné tuky, které z Nelahozevsi do českých kuchyní putovaly (Perla, Flora, Rama, Hera) jsou dnes dováženy z jiných evropských závodů.

Z Polska se na český trh dovážejí I některé cukrovinky s logem pražské čokoládové hvězdy Orion, zrozené v roce 1896. Dnes z produkce švýcarského koncernu Nestlé. Konkrétně oplatka Delissa.

U některých firem je cítit, že o tomto tématu se baví jen velmi nerady. Kdo by chtěl od koncernu Tchibo informaci o aktuálním místě výroby kávy Jihlavanka, nejprodávanější kávy na našem trhu (která se kdysi skutečně pražila v Jihlavě, ale v roce 2005 se výroba přestěhovala do Vídně), odpověď nedostal. Výrobní závody máme ve více zemích, ale konkrétní místa nesdělujeme.

Na zaslané otázky nereagoval ani švýcarský koncern Hero, který na český trh uvádí dětskou výživu pod tradiční značkou Sunar. Z údajů na obalech lze ale dovodit, že aktuálním místem původu je převážně Velká Británie, u některých produktů Španělsko. Přitom ještě do roku 1999 se Sunar vyráběl v Zábřehu na Moravě.

Zákazníci v supermarketech si těchto přesunů většinou ani nevšimnou, protože na obalech informace o původu chybějí, či je zde uvedeno pouze Made in EU. Navíc řadě spotřebitelů je možná ukradené, kde se co vyrábí.

Jedno by jim to ale být nemělo. Kdo tady jednou bude platit daně, z čeho ten stát bude žít a kde lidi seženou práci, když se všechna výroba přesune pryč? táže se prezident Potravinářské komory ČR Miroslav Toman. I z těchto důvodů komora chce, aby se informace o místě výroby na obalech povinně zveřejňovaly.

Kdo by neznal televizní reklamu o Pepovi ze středočeských Sedlčan? Plísňový sýr prodávaný pod značkou >Sedlčanský Hermelín V Polsku se dnes ale částečně vyrábí i některé sýry Lučina, další tradiční produkt sedlčanských mlékáren.

Konkurenční francouzský koncern Bel, který do roku 2000 vlastní Želetavskou sýrárnu na Třebíčsku, používá podobné praktiky. Část tavených sýrů - chlubících se více než stoletou značkou Želetava - vyrábí na Slovensku. Konkrétně v Michalovcích.

Zpívejte, jásejte! Pokud ještě můžete.

K pokutě 800 eur (19.600 Kč) byl minulý pátek odsouzen 63 letý rakouský důchodce za to, že v létě si při sečení trávy zpíval na zahradě. Při práci byl zatčen policií.

Byl odsouzen za to, že jódloval ve chvíli, kdy z blízké mešity reproduktory vyřvávaly muslimské zpěvy. Muslimové, jichž v Rakousku nekontrolovatelně přibývá, oznámili policii, že důchodce jódlováním napodobuje jejich muezzina, čímž je uráží.

Obžalovaný Helmut G. se před soudem dušoval, že islám nechtěl urazit, že si zpíval kvůli tomu, že byl v dobré náladě. Soud mu uvěřil, a tak ho neposlal do vězení, ale dal mu jenom pokutu.

Když toto je možné v křesťanské zemi, jako je Rakousko, kde se 85 procent obyvatel hlásí ke katolické církvi, co asi bude čekat obyvatele zemí, kde materialistická propaganda vytlačuje křesťanské církve a uvolňuje prostor pro působení agresivních církví. Islám prakticky nerozlišuje mezi jinými církvemi a bezvěrci. Podle Omarovy smlouvy všichni musí islám respektovat.

Omarova smlouva mj. nemuslimům přikazuje:

1. zákaz stavění nebo opravování kostelů,

2. zákaz zvonit nahlas zvonem,

3. zákaz nosit zbraň

4. jezdit dopravním prostředkem,

5. povinnost projevovat muslimům úctu,

6. uvolnit muslimovi místo k sezení,

7. zákaz mluvit nahlas během islámských bohoslužeb,

8. zákaz mluvit nahlas v přítomnosti muslima atd.

Vlastně může být onen důchodce rád, že vyvázl jen s pokutou. O povolení hlásat islámský zpěv z reproduktorů do širého okolí žádají i muslimové v německém Hamburgu, v belgickém Sankt Georg, ve švédském městě Fittja a jinde. Prostě: Evropa, pokud se nebude bránit, má se na co těšit.

S tunelováním důchodů nesouhlasí KDU-ČSL.

„Důchody jsou zabezpečeny minimálně na třicet let dopředu,“ před dvěma lety tvrdil bývalý ministr sociálních věcí a současný premiér Petr Nečas.

„Vláda navrhovanou reformou staví Potěmkinovu vesnici, pod kterou povede obrovský tunel“, řekl Marian Jurečka, místopředseda KDU-ČSL, na dnešní tiskové konferenci.

Hlavní výhrady KDU-ČSL proti návrhu ministra Drábka:

1. Když v současném důchodovém systému chybí peníze, je zapotřebí peníze do systému dodat a nikoliv je odtamtud brát;

2. Navrhované vyvedení části finančních prostředků z průběžného pilíře do kapitálových fondů v řádu desítek miliard korun ročně navrhuje vláda krýt zvýšením DPH, což poškodí nejen rodiny s dětmi a důchodce, ale i podnikatele ve stavebnictví a v zemědělství;

3. Navrhované „řešení“ je příliš riskantní; povede k tunelování, k ukládání „toxických“ aktiv, k vysoké inflaci i k nepředvídatelným událostem;

4. Vláda se nesnaží zmírnit daňové a důchodové znevýhodnění těch, kdo vychovávají děti;

5. Pokud vláda ve svém návrhu skrytě počítá s imigranty, pak je to třeba říci dostatečně nahlas i se všemi riziky, která jsou s tímto spojena;


Marian Jurečka současně představil návrhy KDU-ČSL:

a) zachovat průběžný solidární důchodový systém, který je imunní vůči inflaci a nedá se rozkrást, protože jím peníze jen protékají; do tohoto systému přispívají ti, kdo platí důchodové pojištění, ale i ti, kteří vychovávají budoucí daňové poplatníky;

b) zvýšení důchodového pojištění ze současných 28% na 31%;

c) těm, kteří vychovávají děti umožnit slevu na důchodovém pojištění ve výši 3% na každé vyživované dítě;

d) zachovat penzijní připojištění, stavební spoření či jiné investice občanů na zajištění v důchodovém věku v rámci 2. pilíře;

„Takto navržený systém je rozpočtově odpovědný a přináší zhruba 7 miliardový přebytek na důchodový účet.“

Boj mezi developelery a památkáři.

Vedle historické budovy bývalého pražského nádraží Vyšehrad, která je památkově chráněná, je naplánovaná výstavba dvou šestipatrových skleněných objektů. Se záměrem investora ostře nesouhlasí Praha 2, Klub za starou Prahu, občanské sdružení Praguewatch ani Ateliér pro životní prostředí.

Foto: ŠJů

Nádraží bylo postaveno na přelomu let 1904–1905, kdy na základě požadavku Císařsko-královského ředitelství státních drah nahradilo původní zastávku. Kdo je autorem secesní dvoupatrové budovy, není přesně známo, přisuzuje se buď Antonínu Balšánkovi nebo Janu Vejrychovi. Jako železniční stanice budova sloužila do roku 1960. V roce 1980 nechaly tehdejší ČSD budovu opravit, přičemž za opravu zaplatily 25 milionů korun. V roce 2001 ministerstvo kultury vyhlásilo objekt vyšehradského nádraží kulturní památkou. O budovu měla zájem radnice Prahy 2, České dráhy o bezplatném převodu nechtěly ani slyšet, snažily se objekt co nejlépe zpeněžit. V roce 2007 budovu a okolní areál koupila za 42,5 milionu Kč developerská firma z Vraného u Prahy, která historické objekty postupně likviduje.

Trať od Smíchova k Nádraží Františka Josefa (Wilsonovo) byla postavena v roce 1872. Roku 1882 byla Nuselským údolím podél Botiče dobudována spojka od Vyšehradu do nádraží Nusle-Vršovice. Roku 1883 bylo město Vyšehrad připojeno k Velké Praze. Do roku 1888 jezdily po trati pouze nákladní vlaky. Začátkem 20. století byla trať zdvojkolejněna.

Vedle nádražní budovy stával do ledna 2008 památkově ceněný přízemní domek bývalé čekárny z hrázděného zdiva. Součástí objektu bývala socha lva z umělého kamene, malá kašna a postavy vodníka a medvěda. Vytvořila je na přelomu 40. a 50. let 20. století kamenická dílna poblíž stavědla u Nuselského mostu. Také zmizely. Škoda vzniklá neoprávněným kácením keřů a stromů v okolí nádraží, včetně vzrostlých lip a topolů, se odhaduje na půl milionu Kč, podobná škoda je zničeném chodníku.

Praha 2 v roce 2009 plány na dostavbu budov kolem památkově chráněného bývalého nádraží Vyšehrad odmítla. Tou necitlivou výstavbou by budova nádraží ztratila svůj monumentální charakter. Navíc vysoké domy naruší prostředí pražské památkové rezervace a zastíní výhled na Vyšehrad. „Takovou šílenost musí odmítnout každý rozumný člověk,“ řekl místostarosta Prahy 2 Václav Vondrášek. Projekt, který předkládá firma z Vraného, nazval surovostí. (R.Fischer)

Strach je úspěšný pomocník.

Není možné si dělat přehnané iluze o lékařském řemesle a morálce lékařů. Převažuje však zdravotnický personál, včetně doktorů, který dělá svou práci dobře. Někdy dělají i více, než se od nich požaduje.

Každý hlas s nepříjemným zážitkem některého z pacientů je právě dnes velice silnou vodou na mlýn všech politiků této současné vládní garnitury. Jednotlivé hlasy a projevy s odstrašujícími „brutálními zážitky“ občanů v ordinacích jsou vítané. Většina médií jsou (stejně jako za socializmu) poslušní přisluhovači vlády, a tak ochotně a rádi publikují všechny pomluvy na adresu nepřátel.

Nečas, Heger a ostatní kolem nich vycházejí z osvědčené volební kampaně, daří se jim opět vyvolat mezi lidmi strach, získat tím veřejné mínění na svou stranu a rozdělit lidi (rozděl a panuj). Budou moci dál bez problému a bez omezení uskutečňovat svoje další privatizační záměry a podporovat rozvoj soukromého kšeftování s lidským zdravím.

A nejenom to. Daří se přesvědčit většinu občanů, že doktoři jsou lumpové, myslí jen na svůj prospěch a za všechno páchané zlo mohou jen právě oni. Vládnoucí panstvo se pokouší všemi způsoby proměnit naši veřejnost ve stádečko ovcí ovládané na dálku odulým bačou Nečasem a jeho servilními ovčáky. (J.Krž, 15.2.2011)

Lékaři na trhu práce.

Při pobytu v nemocnici jsem omylem měl možnost nahlédnout do výplatní listiny oddělení, kde jsem pobýval. Bylo to před třiceti léty. Mzdy doktorů byly dobré - dalo by se říct - tedy průměrné. Na tehdejší dobu. Včetně přesčasů. Traktoristé v JZD braly asi dvakrát tolik, v hornictví a stavebnictví čtyřikrát tolik.

Krátce předtím se skoro polovina spolužáků z mé třídy pokoušela dostat na medicínu. Nepodařilo se to nikomu. Taková tam byla tlačenice, i když ve zdravotnictví byly mizerné platy pod psa. Všichni říkali, že nechtějí být lékaři kvůli penězům, ale kvůli tomu, že se jim léčit lidi líbí. Skoro jsem tomu uvěřil, původem někteří měli k tomu oboru blízko.

S odstupem 30ti let lékaři vyhrožují útěkem kvůli nízkým mzdám, které jsou vysoko nad průměrem. Naopak v zemědělství klesly hluboko pod průměr, na 17.000 Kč. Nějak mi to chování a vyjadřování doktorů nesedí. Že by se za těch 30 let tolik změnila morálka, to se mi nezdá. Mám také pocit, že neregulovaný trh práce (zákon nabídky a poptávky) nefungoval za Husáka a nefunguje ani za Klause. Návaly na studium mediciny jsou zase, i když je známo, jaké jsou ve zdravotnictví mzdy. (Jan R., Vysočina)

Kdo nebyl na plese AK, jako by neexistoval.

Výborná nálada, bohatá tombola i raut a sály plné tancechtivých rozjařených párů. Taková byla nálada na jubilejním 10. agrárním plese v pražském paláci Žofín.

Ples zahájil noblesně opat Želivského kláštera Ignác Bronislav Kramár. Přivítal v bílém rouchu přítomné a požehnal plesu.Dodržel slovo, které dal prezidentu Agrární komory ČR Janu Velebovi na novoročním koncertě v Želivi, že premonstráti přijmou na oplátku pozvání na žofínský ples, a tak se i stalo.

Jako každoročně nechyběli zástupci řady zahraničních velvyslanectví, předseda Senátu ČR Milan Štěch a prezident Hospodářské komory Petr Kužel. Hlavně ale zaplnili oba sály hosté z celé České republiky, zemědělci a potravináři.

Ples zahájily mažoretky, tančila skupina Květinky a Květy a předtančil i Saša Hemala s partnerkou, nechyběly ani krojované páry a večerem provázel ve velkém sále paláce Žofín K-band se svými sólisty. (Zdroj: apic-ak)

Dětská sedačka v traktorech.

Začátkem 90. let bylo běžné spatřit na německých a rakouských silnicích traktory s malými dětmi na sedačkách spolucestujících, blatnících či na klínech řidiček. Že děti, 8 až 10 let, si za volanty traktorů a ve stájích počínali s rutinou téměř jako dospělí, nebylo ničím zvláštním.

Za dvě desetiletí se změnilo mnohé, včetně dopravních předpisů, které v Německu zřejmě přepravu dětí v traktorech umožňují. Jsou třeba bezpečnostní pásy. S tím výrobci traktorů doposud příliš nepočítali, pásy pro dospělé jsou pro malé děti k ničemu. Nastaly starosti.

Jakými způsoby problémy řešit? Jeden radí koupit ve Švýcarsku speciální sedačku (www.bul.ch), která je ale hodně drahá. Další navrhuje koupit kvůli sedačce některý z traktorů: Steyer CVT, Case CVX nebo New Holland T7500, které mají sedačky, na nichž může dvouleté dítě pohodlně sedět i spát. Jiný navrhuje upravit autosedačku, aby se do traktoru vešla. Jiný diskutující říká, že dítě do pěti let do traktoru nepatří, a starší, že si stejně vynutí usednutí za volant, aby řídilo. Zajímavě to řeší jiný diskutující, který do traktoru namontoval sedačku, ve které se nyní vozí děti na jízdních kolech.

V českých normalizačních končinách nebývalo nikdy obvyklé, aby matky vozily nemluvňata v traktorech. Za socializmu se zemědělci nerodili, ani nevyrůstali na farmách, ale stávali se jimi až v dospělosti, obyčejně až po absolvování školy. Do kravína mohly děti nakouknout, aby viděly, jak vypadá kráva, jen když tam nebyl zootechnik nebo některý jiný vedoucí.

Ani dnes není důvod, proč paragraf o českých dětech v traktorech by měl být v dopravních předpisech. Český venkov by potřeboval něco jiného, dostat do vyhlášky o silničním provozu jiné výjimky, třeba takové, které jsou třeba v Rakousku. Aby například na silnice II. a III. třídy mohly (podobně jako malotraktory) legálně všechny traktory, vleky, návěsy a další zemědělské stroje, které nemají registrační značku a STK, za podmínky, že nejedou větší rychlostí než 10 km/hod (tabulka na zádi). (F.Novotný, 13.2.2011)

Přeshraniční městská doprava.

V létech 1907 až 1916 jezdila na území současných měst České Velenice a dolnorakouský Gmünd trolejbusová městská doprava, spojující Gmünd s českovelenickým nádražím. Byla to druhá nejstarší trolejbusová linka v rakousko-uherské monarchii. V současné době opět vznikly plány na společnou městskou dopravu v obou městech.

Starý gmündský trolejbus na mostě přes Lužnici.

Autorem projektu je ing. Milan Soudek z jindřichohradecké Vysoké školy ekonomické. Navrhuje zřízení dvou linek. Společná konečná stanice obou linek by měla být u českovelenického vlakového nádraží, které je konečnou stanicí vlaků z Českých Budějovic, Veselí nad Lužnicí a Vídně. Jedna autobusová linka by jezdila přes Gmünd do lázní Sole-Felsen-Bad, druhá do společného česko-rakouského Hospodářského parku.

"První linka by měla velký význam pro české studenty, kteří navštěvují gmündské střední školy, jež jsou od českovelenického nádraží dost vzdáleny (2 km), ale i pro starší návštěvníky Sole-Falsen-Bad (4km)," řekla pro NÖN mag. Lenka Čermáková, učitelka gmündské obchodní akademie a koordinátorka průzkumu mezi obyvateli Gmündu.

Projekt přeshraniční městské dopravy je podporován mnoha institucemi také proto, že se počítá s provozem mikrobusů na zemní plyn nebo na elektřinu. Po vyhodnocení průzkumu mezi obyvateli obou měst se rozhodne o dalším (nákup mikrobusů, provozovatel atd.). Výsledkem další spolupráce obou příhraničních měst by mohlo být společné muzeum v bývalé budově rakouské celnice, kterou město Gmünd koupilo za 35.000 eur.

Jak dlouho může stát žít z podstaty?

Před šedesáti léty pracovala v zemědělství asi čtvrtina obyvatel, v současnosti jsou uváděna tři procenta. Po odečtení manažerů, úředníků, lidí majících při zemědělství vedlejší práci a těch zemědělců, kteří nic neprodukují, pouze udržují krajinu, zjistilo by se, že výrobou potravin se zabývá jen hodně málo lidí, méně, než uvádějí statistiky.

Teoreticky jeden zemědělec vyrábí potraviny pro sto lidí, přesto jeho (zaměstnance) mzda nedosahuje ani polovinu mzdy úředníka (38 % průměrné mzdy v peněžnictví a pojišťovnictví). To ukazuje, že lidi, kteří ostatní živí svou prací, jsou oceňováni mnohem méně než ti, kteří se pouze vezou. Výhodnější údajně je dovézt potraviny než zaplatit za jejich výrobu doma.

Vztah k prostým lidem a k práci, manuální i duševní, hovoří o morálních vlastnostech politiků! Jsou zahleděni do soutěže politických stran, přitom si tu soutěž přizpůsobili pro sebe, respektive nejbohatší lidi. Když hrozí, že by přišli o podporu kapitálu a o moc, změní pravidla. Největším nedostatkem české společnosti jsou záměrně vytvářené nízké mzdy prostých lidí, kteří vytvářejí nějaké materiální hodnoty. Naopak jsou přehlíženy a vyzdvihovány jevy, kdy zisku je dosaženo jakýmkoli bezpracným způsobem.

Počátkem 90. let reformní ekonomové slibovali, že rozhodující část zaměstnanců přejde do služeb, jako je tomu ve vyspělých západních státech. Skutek utek! Proč je doposud nejjistějším "užitečným" zaměstnáním průmysl, se dá spekulovat.

Zbohatnout lze buď z čerpání přírodního bohatství nebo z práce jiných. Jakýkoli obchod musí být podložen surovinami nebo prací. Zakladatelé ekonomie předpokládali racionálního člověka, který vychází ze svých potřeb; dnes hlavní motivy obchodování jsou emotivní, neexistující poptávka se uměle „vytváří“. Nyní už staré ekonomické zákony nefungují! Nejdříve se vyrobí zboží, které nikdo nepotřebuje, nemělo by tedy mít žádnou žádnou cenu. Je však na trhu značně předraženo. Prostřednictvím reklamy (včetně medií) se ta potřeba lidem vštěpuje. Na novinkách se dá nejvíc vydělat. Maloměšťáku, ukaž, že na to máš! Kup si sporťák, ne že bys potřeboval auto, které by tě převezlo z bodu A do bodu B, ale aby ses cítil jako "někdo".

Spor lékařů se státem je sporem o peníze, které místo toho, aby sloužily všem občanům, tedy celému státu, unikají do šedé "ekonomiky", farmaceutických firem v zahraničí, které se o ně nezištně dělí s pojišťovnami, majiteli zdravotnických zařízení a hlavně s vlivnými politiky. Pacient-občan je na místě posledním. Otázkou je, jestli při vysokých mzdách lékařů by se postavení občana v zdravotním systému zlepšilo. (Jiří Krž, 9.2.2011)

Myslivci plní státní úkoly, nemohou tedy platit škody po zvěři.

Naše současná legislativa si k řešení tzv. škod způsobených zvěří, vzala za příklad sousední země, které jsou sevřeny zastaralými zákony starými více než 150 let a už se jaksi zamlčelo modernější a spravedlivější řešení, například z Francie, Belgie, Irska, Skandinávie nebo Švýcarska, o Itálii nemluvě, kde se věc tzv. škod neřeší vůbec.

Podle našeho názoru je nanejvýš nespravedlivé, aby za tzv. škody zvěří odpovídal v plné výši myslivec, řádně hospodařící uživatel honitby, který udržuje stavy zvěře tak, jak to po něm zákony a závazné předpisy požadují a stát, který všechny povinnosti po nich požaduje, se z celého procesu zcela vyjímá.

Přitom řada tzv. škod je způsobena nikoliv přemnožením zvěře, ale její koncentrací do míst, kde zoufale hledá kryt a klid před drastickou invazí motorkářů, čtyřkolkářů a dalších narušitelů a aktivit v přírodě, jejichž zákonnou eliminaci z přírody stát prakticky neřeší či i podle stávající legislativy nerealizuje. Tedy i zde je důvod, aby za tyto škody nesl odpovědnost plně stát, protože není v silách myslivců a uživatelů honiteb uvedené narušitele z honiteb vypudit a tak zabezpečit zvěři klid a rovnoměrné rozmístění po regionu.

Odpovědnost uživatele honitby by měla začínat až tehdy, pokud dojde prokazatelně k porušení nebo zanedbání mysliveckého hospodaření, neplnění plánu lovu nebo k přemnožení zvěře z viny uživatele. I v těchto případech se naprosto nedostatečně využívá statut možnosti nařízení zvýšení odlovu. Pohodlnější je totiž ihned žádat o finanční odškodnění. Podle našeho názoru by k tomuto mělo dojít až po vyčerpání všech výše uvedených možností a nabízených řešení.

Otevřeně se diskutuje o tom, že také limit neuhrazovaných škod do výše 1 % lesních porostů je nedostatečný, protože například naprosto nezohledňuje stáří porostu, kde je samozřejmé, že mladší porost je pro zvěř atraktivnější. Zcela je pomíjen vliv kvality lesního hospodaření, není naprosto zohledněna druhová skladba porostů, kdy bohatost a různorodost porostů eliminuje tzv. škody na zájmových druzích rostlin pro hospodaření člověka. Takže jinými slovy subjekt hospodařící v lese sám a v prvé řadě předurčuje kvalitou a profesionalitou své práce výši tzv. škod, protože pokud má zvěř dostatek různých okusových dřevin, potom na kulturních porostech působí škody minimálně.

U zemědělských plodin se naprosto nevyužívá možnost dotací ke krytí případných škod. Jeví se jako nedostatečná motivace k realizaci biopásů na rozhraní pole – les a už vůbec neexistuje motivační rámec pro úhradu odváděcích pastevních políček s atraktivními plodinami, které by realizovali sami zemědělci. Domníváme se, že pokud je možné najít zdroje financování těchto políček zemědělcům například ve Francii, není důvod, proč by to nešlo i u nás, jen by to zřejmě chtělo kvalifikovanější a aktivnější orgány státní správy myslivosti, nejvyššího samozřejmě v prvé řadě.

Domníváme se, že by bylo užitečné zavést mezi odborníky diskusi k uvedené problematice a postupně přijmout nová opatření k řešení uspokojující všechny zainteresované strany.

Dr.ing.,Jiří HANÁK,

Zdroj: http://www.myslivost.cz/

Když se rozvíjí trh s půdou.

Kdo z čtenářů zemědělských i nezemědělských medií by neznal stesky samozvaného zemědělského "análytika" Petra Havla o nerozvinutém trhu s půdou. Co zřejmě si pod pojmem "trh s půdou" představuje, předvádějí obchodníci napojení na Pozemkový fond.

Normální vlastníci považují půdu za nejcennější dědictví po svých předcích a zbavují se jí jen ve výjimečných případech. K dispozici je však půda, která státu spadla do klína. (šlechtická, církevní, sudetská aj.) Ta je v držení Pozemkového fondu, a s ní se dají dělat kouzla.

Jako vystřižený z románu Osudy dobrého vojáka Švejka je obchod s pozemky u České Lípy. (Velitel stanice opakovaně prodával 2 vagóny vojenského sena, aby měl peníze na pohoštění generálů, armáda potom seno zase opakovaně kupovala.)

V letech 2004 až 2005 Pozemkový fond prodal za 4 miliony pozemky, o nichž bylo známo, že po nich povede obchvat města. Předkupního práva se vzdal. V roce 2010 jenom za desetinu těchto pozemků Ředitelství silnic a dálnic zaplatilo 20 milionů. Prodávajícím je obchodník Plechatý, který také v roce 2004 koupil od PF pozemky za 128 tisíc korun a v roce 2006 je prodal městu Liberec za 8,4 milionu plus 5 domů v centru města. (F.N. 6.2.2011)

Černé zabijačky jako za protektorátu.

„Na základě podnětu občanů byla Městskou veterinární správou v Praze provedena v součinnosti se státní policií kontrola obytného domku ve vilové zástavbě Praha 11 – Háje. Ze střechy domku stoupalo značné množství páry a dýmu, z čehož vznikla domněnka, že se jedná o požár objektu. Dalším šetřením za účasti hasičů a policie vyplynulo, že kouř a páry pocházejí z nepovolené masné výroby."

Aby nedošlo k omylu, je třeba upozornit, že toto není zpráva z období Protektorátu Čechy a Morava, i když by do té doby hodila obsahem i výrazy, ale z 3. února 2011. Totality mohou mít různé formy, současné peněžní tresty už velmi dobře napodobují peněžní tresty protektorátní.

Dále se píše, že mimo sedmi prasat bylo zajištěno několik set kg masných výrobků. Maso inspektoři okamžitě nechali zlikvidovat a zvířata byla umístěna v "náhradní péči."

Nejzajímavější na události je, že se podle stoupajícího kouře byla domněnka, že se jedná o požár, přesto k požáru nejdříve zavolali Městskou veterinární správu. Proč bylo maso a masné výrobky na místě zlikvidovány, uvedeno nebylo. Že by nechutnaly třeba bezdomovcům?

Podporujeme reformy!

My, potomci slavných husitských budovatelů, chceme opravdové reformy! Proto jsme šťastni, že dnešní kazatelé konečně znovu pečují o prostý lid český, jak volají, aby chudiny neubývalo, ale právě naopak.

My, potomci starých husitů, jsme rádi, že žijeme v dnešní tak převratné době. Držíme palce našim velikým reformátorům Václavu Klausovi, Janu Zahradilovi, Petru Nečasovi, Pavlu Drobilovi, Sašovi Vondrovi a dalším, aby nás dokázali vést v boji proti úhlavnímu nepříteli naší víry – proti Bruselu. Nechť jednají z příkladu bratra Jana Žižky, který tak bezmezně miloval pravdu, že neváhal proměnit vlastní zemi v jedno velké spáleniště.

Naši husitští otcové velcí reformátoři byli. Mnoho let mečem a ohněm permanentně reformovali zemi a její okolí. Co katolické církvi a šlechtě neubrali, to dobře zničili, aby v naší zemi bylo tržní Boží království bez přívlastků. Reforma skončila zradou lipanskou. Zrádná šlechta česká dílo naše přerušila a za pomoci nepřátel našich pak téměř šest století zemi hříšně obnovovala a chudinu živnostmi, prací a sociálními dávkami kazila a od víry naší odváděla.

Přejeme proto bratru Klausovi, ať slavná bruselská kompaktáta pro nás dojedná a věčné protesty "proti všem" nám zachová. Ať slovo Klausovo je v celém království českém a markrabství moravském všudy zvěstováno, kázáno a ctěno. Dále přejeme si, aby státu veškerý majetek byl odňat, by ho nepřátelé nemohli použít proti tržnímu blahu země české. Nechť je vše zprivatizováno, aby rázný konec hříchu sociálních dávek učiněn byl. Nechť hlad postihne cikány, bezdomovce, odboráře a všechny, kdož naší novou víru tunelářskou odmítají a do fondů našich soukromých odváděti velké poplatky nechtějí. To přejí si staří husité. (stk)