Jak dlouho může stát žít z podstaty?

Před šedesáti léty pracovala v zemědělství asi čtvrtina obyvatel, v současnosti jsou uváděna tři procenta. Po odečtení manažerů, úředníků, lidí majících při zemědělství vedlejší práci a těch zemědělců, kteří nic neprodukují, pouze udržují krajinu, zjistilo by se, že výrobou potravin se zabývá jen hodně málo lidí, méně, než uvádějí statistiky.

Teoreticky jeden zemědělec vyrábí potraviny pro sto lidí, přesto jeho (zaměstnance) mzda nedosahuje ani polovinu mzdy úředníka (38 % průměrné mzdy v peněžnictví a pojišťovnictví). To ukazuje, že lidi, kteří ostatní živí svou prací, jsou oceňováni mnohem méně než ti, kteří se pouze vezou. Výhodnější údajně je dovézt potraviny než zaplatit za jejich výrobu doma.

Vztah k prostým lidem a k práci, manuální i duševní, hovoří o morálních vlastnostech politiků! Jsou zahleděni do soutěže politických stran, přitom si tu soutěž přizpůsobili pro sebe, respektive nejbohatší lidi. Když hrozí, že by přišli o podporu kapitálu a o moc, změní pravidla. Největším nedostatkem české společnosti jsou záměrně vytvářené nízké mzdy prostých lidí, kteří vytvářejí nějaké materiální hodnoty. Naopak jsou přehlíženy a vyzdvihovány jevy, kdy zisku je dosaženo jakýmkoli bezpracným způsobem.

Počátkem 90. let reformní ekonomové slibovali, že rozhodující část zaměstnanců přejde do služeb, jako je tomu ve vyspělých západních státech. Skutek utek! Proč je doposud nejjistějším "užitečným" zaměstnáním průmysl, se dá spekulovat.

Zbohatnout lze buď z čerpání přírodního bohatství nebo z práce jiných. Jakýkoli obchod musí být podložen surovinami nebo prací. Zakladatelé ekonomie předpokládali racionálního člověka, který vychází ze svých potřeb; dnes hlavní motivy obchodování jsou emotivní, neexistující poptávka se uměle „vytváří“. Nyní už staré ekonomické zákony nefungují! Nejdříve se vyrobí zboží, které nikdo nepotřebuje, nemělo by tedy mít žádnou žádnou cenu. Je však na trhu značně předraženo. Prostřednictvím reklamy (včetně medií) se ta potřeba lidem vštěpuje. Na novinkách se dá nejvíc vydělat. Maloměšťáku, ukaž, že na to máš! Kup si sporťák, ne že bys potřeboval auto, které by tě převezlo z bodu A do bodu B, ale aby ses cítil jako "někdo".

Spor lékařů se státem je sporem o peníze, které místo toho, aby sloužily všem občanům, tedy celému státu, unikají do šedé "ekonomiky", farmaceutických firem v zahraničí, které se o ně nezištně dělí s pojišťovnami, majiteli zdravotnických zařízení a hlavně s vlivnými politiky. Pacient-občan je na místě posledním. Otázkou je, jestli při vysokých mzdách lékařů by se postavení občana v zdravotním systému zlepšilo. (Jiří Krž, 9.2.2011)