O vyšetřování vraždy Soni Illeové policie zveřejnila jen strohou zprávu. Na veřejnosti se však objevují různé názory a spekulace, od střízlivých úvah až k magorfantaziím. Některé příspěvky, v nichž je nekriticky přeceňován význam DNA a mrtvého těla, jako by chtěly odvést pozornost od hledání vraha.
Zveřejněné články a úvahy samozřejmě inspirovaly různé vizionáře a jasnovidce. Zdaleka však není na místě okultní vědy úplně podceňovat, protože je mezi nebem a zemí spousta věcí, které si není možné vysvětlit.
Co při pokusech o spojení s duchem Soni Illeové zjistila jistá žena, určitě stojí za zamyšlení:
„Já tam vidím člověka, který není moc oblíben ve společnosti a který nebyl na večírku v první restauraci ale až v PaClubu. Také na večírek nebyl oficiálně pozván, jen byl na něho upozorněn. Nevím, možná jsem vedle ale odebírala Policie i DNA zaměstnancům firmy kteří tam již nepracovali ale kdysi / v době kdy tam pracovala SI / tam byli zaměstnáni.“
„Ještě k pocitům, strašný strach když utíkala, křičela, pak boty, špatně se v nich běželo a pak pocit dušení, nemohla se nadechnout, ale ne pocit topení, vody. Neviděla jsem ale obličej toho, kdo jí ublížil. Viděla jsem jen záda. Dle mého názoru ne vysoký, ale udělaný chlápek v černé bundě, tmavé vlasy. Můžu se ale plést.“
Tušení, nejasné zprávy, podněty a v neposlední řadě i touha, aby život smrtí nekončil, naznačovalo, že po smrti těla zůstane duše a bude pokračovat dál.
Britští lékaři referovali o studii, která vyšla letos ve vědeckém žurnálu Resuscitation. Sledovali 63 pacientů, kteří byli prohlášeni klinicky za mrtvé: jejich srdce se zastavilo, přestali dýchat a mozková aktivita zanikla. Po oživení, kdy se probrali z klinické smrti, s nimi lékaři dělali rozhovory. Část pacientů měla v době, kdy mozek nevykazoval jakékoli funkce, jasné a uspořádané myšlenkové procesy. Rozumně uvažovali a vytvářeli vzpomínky na to, že v době, kdy jejich tělo leželo bez známek života pod dohledem lékařů a přístrojů, komunikovali a pohybovali se mimo tělo.
Svěděctví tři lidé, kteří byli v klinické smrti. Všichni tři popisovali, jak se jejich myslící a nehmotné - JÁ - odpoutalo od těla, jak se bez lítosti dívali na svoje nehybné tělo a rozruch kolem něj, jak se pak přibližovalo ke světlu, aby pak bylo najednou vráceno zpátky. Jeden pán dokonce říkal, že v okamžiku, kdy ho něco táhlo zpátky do těla křičel, že nechce, měl snahu se bránit a pak se probudil na IPCE.
Výsledky výzkumu v Anglii byly tak slibné, že lékaři založili nadaci zaměřenou na to, aby zkoumala zkušenosti blízké smrti na širším vzorku. Zatím shromáždili shodné prožitky u 3 500 osob. Pacienti sdělovali pocity míru, radosti a harmonie. Pro některé se zrychlil čas, zbystřily se smysly, ztratili vědomí svého těla, nepociťovali bolest. Viděli jasné světlo, dostali se do jiného prostoru a hovořili se svými mrtvými příbuznými. Jeden, který se označil za pohana, referoval o setkání s mystickou bytostí.
„Mám pocit, že Soňu znal. Z jejích pocitů je tam jasný pocit zrady, ona mu věřila. Teď tady budu za blázna, ale z mé osobní zkušenosti je možné se spojit se zemřelým. Bohužel, ne vždy Vám může říci, kdo mu ublížil. Stále si myslím, že křik u Lásenice byl Soni. Aniž bychom o křku věděli, dostali jsme se k Malíkovu. Pohybovali jsme se v okolí minimálně týden než jsme si dovolili poprosit spec. vyc. psy a jejich psovody o pomoc. Již téměř po tmě se prohledával objekt, kde psi značili. Druhý den, vyšel článek zde , Sen ........... zavedl k Malíkovu. Je pravděpodobné, že vrah četl i tento článek. Možná právě to ho dohnalo tělo odvést.“
„Ještě se vrátím k pocitu dušení, nemoci se nadechnout, to byl poslední pocit, který jsem vnímala. Tím chci říci, že už tam nebyl pocit topení se ve vodě, tedy aspoň já ho nevnímala. Nevím ale, jak je to s pomyslnou hranicí života a smrti.“
„Bude to znít jako výmluva, ale v současné době si je ten, co ublížil Soně, téměř jist, že se na něho nepřijde, proto asi nebude lehké se k němu přiblížit. Horší pro něho bude ten pád.“
Způsob, jakým bylo odstrarněno mrtvé tělo Soni Illeové, vůbec není nový. Voda je zdrojem života, ale také pomocníkem zločinců.
„Opět se jedná jen o mé pocity, které nemusejí být správné. Pan kw ať raději mé příspěvky nečte. Ten kdo ublížil SI byl bezprostředn po její smrti sám otřesen. Lekl se toho co udělal.I přesto, že tělo ukryl, čekal, že u něho Policie v nejbližší době zaklepe.Mrtvé tělo neobjevila pátrací akce ani vrtulník s termovizí a tak začal přemýšlet a dokonce obviňovat Soňu. Vždyť kdyby nekřičela a nevyhrožovala, že to poví, nic by jí neudělal, může si za to sama. Takový ten pocit schazování vinny a odproštění se od výčitek.Nevidím tam ale, že v tuto dobu by byla Soňa již nahá , nebo měla spoutané ruce.Z pocitů bych řekla, že již s chladnou hlavou pozoroval cvrkot a jednal už s úmyslem zahladit stopy.Chybí mi ale právě ten kus vize kdy se Soňa topila. Jak jsem již napsala. Byl tam silný pocit nemožnosti dýchat, jakoby Vám někdo držel hlavu a ruku na puse, ale neviděla jsem vodu a ani neměla pocit topení.Část vize se odehrávala v objektu, který byl využíván k rekreaci. Proto jsme hledali v okolí chat a chalup.Upozorňuji, že nejsem žádný profík a samozřejmě se mohu ve všem plést.“
Hledají špatně
OdpovědětVymazat