Bioenergie drasticky zvyšuje nájemné ze zemědělské půdy.

Doposud se v německých zemích byl maximální nájem z půdy okolo 500 eur (12.250 korun), v důsledku poptávky po zemědělské půdě, nájmy neustále rostou. Způsobilo to rozhodnutí vlády postupně zrušit všechny jaderné elektrárny. Výroba bioplynu se stává zlatou horečkou.

Nyní jsou pachty už na dvojnásobku tj. 1000 eur (24.500 korun) za hektar, a stále stoupají. Nové nájemní smlouvy jsou uzavírány na 1000 až 1500 eur (24.500 až 36.700 korun) za hektar.

To, co se v Německu děje na trhu půdou, přivádí skutečné zemědělce, zabývající se tradiční rostlinnou a živočišnou výrobou, k zoufalství. Některým končí pět let staré nájemní smlouvy. Nejsou už nyní schopni platit dvojnásobné nájmy, natož tronásobné nebo dokonce pětinásobné.

Staří sedláci, kteří na pronajatých pozemcích hospodařili 20 a více let, nebudou moci platit takto vysoké nájmy, takže jsou odsouzeni k živoření na malých plochách nebo k ukončení hospodaření. "Těm nenažrancům je jedno, kolik sedláků a jejich rodin zničí. To není legrace."

Rakušan na zahradě vykopal pohádkový poklad.

Rakušan z Vídeňského Nového Města vykopal na své zahradě velký poklad. Rakouské úřady označily poklad za pohádkový. Informace o pokladu ve čtvrtek zveřejnil magazín Profil.

Podle údajů rakouského Spolkového památkového úřadu poklad tvoří 200 zlatých a stříbrných prstenů, naušnic, ozdobných spon, pozlacených talířů a další vzácné kusy. Některé předměty jsou zdobené perlami, zkamenělými korály a dalšími ozdobami.

Památkáři se neodvážili uvést cenu středověkého pokladu v penězích, pouze uvedli, že se jedná jeden z největších nálezů poslední doby. Poklad byl zakopán kolem roku 1360.

Rakušan poklad vykopal už v roce 2007, když rozšiřoval na zahradě jezírko. Netušil, že zablácené předměty mají nějakou cenu. Uložil je do krabice, kterou ponechal ve sklepě. Když se z domu stěhoval, tak si bral všechny své věci a nevěřil svým očím, když nahlédl do krabice. Po oschnutí předmětů, se totiž zemina odloupala a v krabici byly klenoty nevídané krásy. Potom to oznámil památkářům.

Velikonoce, další svátky konzumu a beznaděje.

Kdo dneska na první pokus na parkovištích supermarketů najde volné místo k zaparkování, může mluvit o velkém štěstí. Letošní velikonoce jsou v kalendáři mimořádně pozdě a za mimořádně teplého počasí, které jako by si chtělo zopakovat nádherné jaro roku 1968. Bohužel jen to počasí nezapomnělo na dobré vychování. Tehdy, za Pražského jara, to všechno bylo jiné. Lidé na sebe usmívali, táhli za jeden provaz, nebyl každý proti někomu jako v současnosti.

Velký pátek je ve většině kulturních evropských zemí slaven jako nejdůležitější svátek křesťanů. V České republice svátkem není. Tvrdý komunistický ateizmus něco takového nepřipustí. Pouze dětem byly od Zeleného čtvrtka nabídnuty prázdniny. Nikoli kvůli návštěvě bohoslužeb a polednímu řehtání, místo zvonů, ale kvůli rekreaci rodičů, výjezdu do rekreačních středisek doma i v zahraničí.

V roce 1989 se změnil politický systém, česká masa ovšem zůstala marxistická. Zdá se, že je více marxistická než za vlády komunistů, kdy západní chrámy konzumu pro ni byly jen předmětem maloměšťácké touhy. Není možné se divit, že křesťanská pravidla, na nichž stojí světová civilizace, lidem v ČR říkají pořád méně. Co je platné, že rodiče nebo učitelé říkají dětem, že krást se nesmí, když hlava státu se nechá slyšet: "Krást se smí, když vás nikdo nevidí." Lhaní, korupce, podvádění, arogance a psychické násilí se staly běžnými záležitostmi v chování politiků. Občan se přizpůsobí. Ústavu obchází každý, říká ministr zdravotnictví. Prezident si ústavu vykládá svým způsobem a všichni mlčí.

Slunečné teplé počasí vyhnalo na silnice velké množství aut. Muziku tvrdí dodávkové vozy, pro jejichž řidiče zřejmě žádná pravidla neplatí, protože spěchají. Padesátka v obci je pro jejich řidiče neznámým pojmem, stejně jako dodržování větší vzdálenosti než 1 m. Správné je jen to, co přináší zisk, říkají pragmatici. Čím větší zisk, tím je takové jednání správnější. Co chybí k návratu do prvobytně pospolné společnosti, kde okrást, zabít a zotročit slabšího se smělo. (M.Veselý)

Sčítání, nebo test inteligence?

S úkolem vyplnit nějaký dotazník se setkávají všichni, především živnostníci označovaní jako podnikatelé (což někteří dodnes považují za nadávku). Při vyplňování většiny formulářů obyčejně rychle začne stoupat adrenalin a pocit bezmocnosti proti lidské blbosti. Ale nezbývá než s ní bojovat, jak říkával Werich. Na internetu jsou provozovatelé čehokoli přímo posedlí předkládáním formulářů.

Něco jiného je vyplňování formuláře pro státní úřad, který ještě před tím, než dá občanovi formulář do ruky, vyhrožuje deseti- či stotisícovou pokutou a číhajícími exekutory. Vyplnění formuláře by nebyl problém, kdyby nepřipomínal křížovku, ve které se nesmí škrtat. Toho, kdo se s tímto problémem často setkává, musí napadnout, že sestavováním formulářů pověřují instituce toho nejhloupějšího úředníka. Nebo naopak nejvzdělanějšího, který už dávno zapomněl, jakým jazykem se mezi lidem hovoří. Což je v důsledku stejné.

Už na první stránce Sčítacího listu osoby narazí člověk na otázky, při nichž se občana musí napadnout, jestli dotazník nepochází z ústavu dr. Chocholouška.

1. Uveďte, zda místo, kde skutečně bydlíte a kde jste členem domácnosti je na adrese uvedené v záhlaví formuláře.
2. Bydliště jeden rok před sčítáním
3. Bydliště v době narození

Pochopí všichni, co celý život bydlí na stejném místě, jestli a jak kolonky mají, nebo nemají vyplňovat?

Poslední otázka je na venkově komplikovaná tím, že před dvěma roky úřady zlikvidovaly, se zpětnou platností sto let a více, jména obcí, kde se lidé narodili, a dali vesnicím jména nová. Přitom stačilo přidat kolonku "Část obce," jako je uvedena v záhlaví.

4. Registrované partnerství
5. Mateřský jazyk (je možné uvést dva jazyky)

Je možné chápat, že člověk může mít dvě matky.

6. Je možné uvést dvě národnosti.

Otázka národnosti je dokladem o problémech doby. V minulosti byla národnost jedním z nejdůležitějších údajů. Byla dána křestním (rodném) listem a nemohla se měnit jako kabát. Nejasná otázka. Položená zřejmě tak, aby nebyla vyplněna.

7. Náboženská víra

Další nepovinný údaj. Otázka opět položena tak, aby nebyla vyplněna.

Uveďte dle vysvětlivek.

Kde vysvětlivky hledat, uvedeno není.

8. Ekonomická aktivita:

Tak to je rébus na půlku stránky, přičemž je záhadou, proč osoba je uváděna v množném čísle. (Zaměstnanci, zaměstnavatelé, důchodci atd.)

Chcete pracovat a nemůžete? Demonstrujte na 1. máje!

1. máj, Svátek práce, budu slavit v červeném. Ne proto, abych podpořil komunisty, ale proto, že se třeba již v roce 1886 vzbouřili dělníci v Chicagu proti vykořisťování kapitalisty, a nedostatku PRÁCE. Té zkurvené matky pokroku, kvůli které již vyteklo mnoho krve...

Proto i vám navrhuji, abychom se pokojně scházeli a procházeli mezi desátou a dvanáctou hodinou dopolední v neděli 1. května 2011. Nebudeme se plést jiným skupinkám do jejich ideologie. MY budeme jen "stávkovat" za práci. Ne za prachy, tak jako doktoři, poliši, politici, a ostatní buržousti! MY chceme JENOM pracovat! A jak se poznáme? Vezmi si cokoliv červeného na sebe. Udělej si placku na klopu "Chci práci!", natáhni červené kalhotky či trencle. Čím více červení budeme, tím lépe! Nestyď se za to, že jsi nezaměstnaný! Zítra to může potkat i tvého kámoše! Nehleď na barvu kůže!!! Zkus i okolo sebe utvořit skupinku červených, a od 10. do 12. hod. na Svátek práce tak jenom choď. A pošli to i přátelům přes Facebook. Ať je ten svátek v červeném pořádně vidět. (Ivo Přeček, 17.3.2011)

Přežije Temelín?

Havárie japonských jaderných elektráren zřejmě vyburcují odpůrce jaderné energetiky k vykopání válečné sekery a k obnovení útoků proti evropským jaderným elektrárnám. V první řadě proti JE Temelín, o jejíž bezpečnosti si mimo českých postkomunistických pragmatiků málokdo dělá iluze. Do hledáčku odpůrců atomu se dostává většina jaderných elektráren, ale Temelín je svým výkonem a zásluhou neslavné historie jedním z prvních cílů útoku.

Děti sedláků odolávají nejlépe alergiím.

Švýcarský Tropeninstituts při zjišťování vlivu prostředí na vznik alergií u dětí si ověřil informace, že děti vyrůstající na selských dvorech mnohem méně trpí alergiemi než děti z nezemědělského prostředí. Zprávu institutu zveřejnil v pátek 4. března 2011 Basler Zeitung.

Institut zkoumal vliv životního prostředí u 7.000 dětí. Zjistilo se, že pouze 12 procent dětí ze selských dvorů bylo náchylných na alergie astmatu, kdežto u dětí vyrůstajících mimo zemědělství to bylo 40 procent.

Výzkumníci tvrdí, že v prostředí selského dvora jsou bakterie, které zabraňují vzniku astmatu. Tyto bakterie zřejmě jsou ve stájích, hlavně u skotu. Podle Eriky Mutius, jedné z autorek zprávy "Působení mikroorganizmů na dětské astma," je rozhodující pro vznik astmatu první rok dítěte. Proto doporučují pobyt malých dětí v blízkosti zvířat. Doporučení je určeno všem rodičům malých dětí, aby se s nimi co nejčastěji pohybovali poblíž hospodářských zvířat.

Ukrajinská zemědělská půda bude už příští rok na prodej.

O 1. ledna příštího roku bude zahájen obchod s ukrajinskou zemědělskou půdou. Rozhodl o tom ukrajinský parlament, který tento uplynulý týden zasedal v Kyjevě.

Ukrajinští zákonodárci odmítli návrh zákona, aby meratorium na prodej půdy bylo prodlouženo do roku 2015. Autoři návrhu argumentovali tím, že Ukrajina nemá právní ani technické podmínky pro otevření volného trhu s půdou.

Kam asi směřuje Agrární komora?

Tady se ukazuje cesta využitím především rostlinných produktů k energetickým a dalším průmyslovým účelům. Myslíme, že jsme dobře nakročili v budování bioplynových stanic. Je potřeba dalších kroků ke zhodnocení odpadního tepla při výrobě elektřiny z těchto stanic a také v čištění bioplynu pro dodávky do rozvodné sítě. Rozhodující pro další rozvoj bude udržení výstupní ceny elektřiny z bioplynových stanic.

Perspektivu má i přímé využití zemědělské biomasy pro výrobu tepla, ale i další rozšíření biosložky v motorových palivech. Jde o využití takové biomasy, která nemá užití pro výrobu potravin. Rozšíření BPS podporujeme přednostně u zemědělců, kteří mají živočišnou výrobu, protože výroba bioplynu řeší ekologickou koncovku odpadů ze živočišné výroby.

Při plném zabezpečení domácí výroby potravin nemá smysluplné využití 720 tis. ha orné půdy a 200 tis. ha TTP. Ze zemědělské výroby se během let ztratilo 700 tis. ha zemědělské půdy – to je rozdíl mezi evidencí ČSÚ – 4 240 tis. ha a evidencí LPIS 3 540 tis. ha. Rozšiřování BPS pomáhá udržet zaměstnanost na venkově a přispívá k ochraně životního prostředí.(Pozn.: Jakému procentu lidí na venkově BPS poskytnou zaměstnání?) Jde o řešení strukturální krize českého zemědělství o využití produkce, kterou nelze jinak ekonomicky zhodnotit. (Ze zprávy o činnosti)

Zdroj: apic-ak

Jak vláda ničí české zemědělství a český venkov.

Když v roce 1990 soudruzi z bývalého Prognostického ústavu plánovali světlé zítřky, jen málokterý posluchač z jejich privatizačních plánů tušil, že za 20 let v ČR zůstane jen o málo víc než ten obchod s akciemi (větrem a teplou vodou), po kterém volali. Ještě dnes zní slova zaměstnanců státního statku: „Nám práci v zemědělství nikdo nevezme, žrát budou lidi pořád. Maximálně nás můžou vyžrat Němci a Rakušáci, pro které je to tady levné.“

Mochov východně od Prahy byl dlouhá léta považován za místo, odkud k českým hospodyňkám plyne mražená česká zelenina. Pokud dnes do Mochova zavoláte a budete chtít hovořit s někým, kdo má na starost výrobu, neuspějete. „To musíte volat do Rakouska, veškerá výroba se přesunula tam, tady je už jenom obchod,“ říká do telefonu spojovatelka.

A skutečně. Výrobky, které jsou dnes v obchodní síti stále prodávány pod značkou Mochov, Respektive Mochovská zelenina, mají na obalu připsáno Made in Austria. Nadnárodní koncern Ardo o přesunu výroby obchodní partnery informoval v listopadu loňského roku. Podobných příběhů najdeme celou řadu, psány jsou jak přes kopírák.

Během letošního roku zcela ukončil v Česku výrobu koncern Unilever. V Povltavských tukových závodech v Nelahozevsi dostalo výpověď přes šest stovek lidí. Výsledkem je, že všechny rostlinné tuky, které z Nelahozevsi do českých kuchyní putovaly (Perla, Flora, Rama, Hera) jsou dnes dováženy z jiných evropských závodů.

Z Polska se na český trh dovážejí I některé cukrovinky s logem pražské čokoládové hvězdy Orion, zrozené v roce 1896. Dnes z produkce švýcarského koncernu Nestlé. Konkrétně oplatka Delissa.

U některých firem je cítit, že o tomto tématu se baví jen velmi nerady. Kdo by chtěl od koncernu Tchibo informaci o aktuálním místě výroby kávy Jihlavanka, nejprodávanější kávy na našem trhu (která se kdysi skutečně pražila v Jihlavě, ale v roce 2005 se výroba přestěhovala do Vídně), odpověď nedostal. Výrobní závody máme ve více zemích, ale konkrétní místa nesdělujeme.

Na zaslané otázky nereagoval ani švýcarský koncern Hero, který na český trh uvádí dětskou výživu pod tradiční značkou Sunar. Z údajů na obalech lze ale dovodit, že aktuálním místem původu je převážně Velká Británie, u některých produktů Španělsko. Přitom ještě do roku 1999 se Sunar vyráběl v Zábřehu na Moravě.

Zákazníci v supermarketech si těchto přesunů většinou ani nevšimnou, protože na obalech informace o původu chybějí, či je zde uvedeno pouze Made in EU. Navíc řadě spotřebitelů je možná ukradené, kde se co vyrábí.

Jedno by jim to ale být nemělo. Kdo tady jednou bude platit daně, z čeho ten stát bude žít a kde lidi seženou práci, když se všechna výroba přesune pryč? táže se prezident Potravinářské komory ČR Miroslav Toman. I z těchto důvodů komora chce, aby se informace o místě výroby na obalech povinně zveřejňovaly.

Kdo by neznal televizní reklamu o Pepovi ze středočeských Sedlčan? Plísňový sýr prodávaný pod značkou >Sedlčanský Hermelín V Polsku se dnes ale částečně vyrábí i některé sýry Lučina, další tradiční produkt sedlčanských mlékáren.

Konkurenční francouzský koncern Bel, který do roku 2000 vlastní Želetavskou sýrárnu na Třebíčsku, používá podobné praktiky. Část tavených sýrů - chlubících se více než stoletou značkou Želetava - vyrábí na Slovensku. Konkrétně v Michalovcích.