Stejně jako paměť počítačová má i paměť lidská svou určitou větší nebo menší kapacitu. Čím víc je v ní informací, tím se informace hůř hledají a snadněji ztrácejí. O to, aby současný občan rychle zapomínal, o to se pečlivě starají media, která už dávno nejsou hlídacími psy demokracie, jak se kdysi říkalo. V době, kdy ještě nebyla všechna hlavní media vládní, v jednom dnes už zapomenutém skandálu účinkoval Václav Klaus.
V komunistické minulosti se nikdo nevyhnul jednání s nějakým tajemníkem, náměstkem, kádrovákem, předsedou či referentem. Tito lidé s oblibou žadatelům (o cokoli) předváděli, jaké mají kontakty na různé vlivné osoby. Dotyčný funkcionář obyčejně vytočil nějaké telefonní číslo: "Soudruhu, mám tady takový a takový problém a potřebuji tvoji pomoc (radu, rozhodnutí…)" Způsoby komunistických funkcionářů měl jistě zažité i bývalý komunistický ekonom Václav Klaus, když telefonoval na Městský úřad Praha 6.
V roce 1995 byla Česká republika postižena záplavami. Stovky lidí ztratily střechy nad hlavou a hledalo se pro ně ubytování. Mezi žádostmi o byt byla jedna, kterou kladně vyřídil úředník (ODS) sedící na Městském úřadu Prahy 6. O luxusní kvartýr grátis žádal jistý Václav Klaus, povoláním premiér ČR, který hlásil, že v důsledku povodně přenechal svůj byt synovi a jako sociální případ nemá kde bydlet, že nemá absolutně nic, žádný byt, ba ani postel, skříň či noční stolek, že je v postatě bezdomovec.
Žádné komentáře:
Okomentovat