ČSSD jde po stopách ODS.

Vývoj v pražské ČSSD dal další těžkou ránu české politice. Ukázal, že ČSSD a ODS nejsou schopny zbavit se Klausova a Zemanova dědictví. Kmotrovské struktury v obou stranách vytrvale jedou ve vyježděných kolejích a jsou si jisty, že voliče zase nějak „zmáknou“. A když jedné straně osvědčené předvolební "oblbnutí" voličů neprojde, je k dispozici opoziční smlouva - a společná vláda.

Taková taktika vychází a ještě nějakou dobu asi bude vycházet. Jak se ukázalo v Praze, v okamžiku, kdy na pražské konferenci zase převážily peníze nad politikou, ČSSD si do čela opět zvolila ostřílené pragmatiky, „co v tom umí chodit“, v čele s Petrem Hulinským.

Zdá se, že i pražský volič, který vidí do politiky lépe než volič z venkova, už také zjišťuje, že jeho hlas je zbytečný, protože bude vládnout ten, jenž má důvěru "kmotrů".

Na pražské konferenci si celostátní vedení strany, minulé i současné, vyslechlo nejednu tvrdou kritiku. Těsně před květnovými volbami Paroubek místo vyvracení lží o Řecku, hlavního trumfu jak Klause, tak Nečase, tak Kalouska, slepě poslouchal amerického "odborníka na volby" a tvrdošíjně vykládal sny o většinové vládě ČSSD. Výsledkem bylo jalové vítězství, odchod do opozice a vláda "rozpočtové odpovědnosti."

Rok 2011 snad bude bez voleb, takže strany budou mít hodně prostoru na vybudování pevností a zákopů. V dalších létech by se mělo ukázat, jestli náznak voličské revoluce 2010 nebyl jen náhodný jev. Pro ČSSD je to především příležitost vyřešit vnitřní problémy. Jak ukázala pražská konference, pravděpodobně to pro ČSSD bude neřešitelný problém. Hlavní příčinou problému jsou velké peníze, na které si zvykla jak strana, tak její představitelé. Peníze rozdělují ČSSD na Staročechy, jimž jsou bližší zájmy tradičních socialistických voličů, a Mladočechy, pro které je rozhodující osobní prospěch (viz pražská radnice), který přijde jen při volebním úspěchu. A voliči nemají rádi tradice. (Jiří Krž, 12.1.2011)