Farma v Rumunsku.

Jistý student (19) hledal praxi v zemědělském podniku ve východní Evropě. Ozval se šestapadesátiletý ředitel zemědělského podniku, který hospodaří v rumunském Sedmihradsku.

Podnik obhospodařuje 27.000 hektarů půdy. Společnost (Toyota, VW, Coca- Cola, Edeka atd.?), která podnik vlastní, veškerou půdu koupila. Podnik má 3.000 krav, měl ovce, ale ty už prodal. Ředitel podniku si stěžuje na to, že je to stresující a vyčerpávající práce. Slušných lidí je tam moc málo. Zato půda v nadmořské výšce 112 m je fantasticky úrodná. Pěstuje pšenici, kukuřici a řepku.

Podnik působí v katastru 11 obcí. Má 38 traktoristů, 5 opravářů, 2 agronomy, 8 dojiček, 1 zvěrolékaře, 16 strážných (?), 3 skladníky, 5 účetních, celkem 78 lidí + šéf. (Předlistopadový český podnik podobné velikosti zaměstnal až 3.000 lidí)

Kvalifikované a spolehlivé německé zaměstnance, kteří se uplatňují v Austrálii a Kanadě, podnik nemůže zaměstnat, protože nedojde k dohodě o mzdě. Plat rumunského traktoristy je 450 eur (11.250 Kč), opraváře 650 eur (16.250 Kč). Nové stroje jsou od firmy Case.

Německým stážistům, bez ohledu na vzdělání, ředitel nabízí 3.500 euro (87.500 Kč), bydlení a na cestu z Rakouska do Rumunska auto Toyota. Životní náklady v Rumunsku jsou podle direktora vyšší než v Rakousku.

· Nestála by taková praxe za přemýšlení?

· Zdá se také, že pan komisař Ciolos dobře ví, jakým zemědělcům chce nastavit dotační strop.