Na začátku prosince Agrární komora ČR zorganizovala v Brně konferenci, která měla jediný cíl: sjednotit se na společném protestu proti reformě Společné zemědělské politiky EU, jak ji představil Dacian Ciolos.
Účastníci konference:
Slovenská polnohospodárska a potravinárska komora
Milan Semančík, předseda
Zväz polnohospodárskich družstiev a obchodných společností
Milan Mišánik, předseda
Združenie vlastníkov pody a agropodnikatelov Slovenskej republiky
Vladimír Kočárik, předseda
Agrární komora Litvy
Bronius Markauskas, prezident
Zastoupení Lotyšska v Bruselu
Sarmite Babane, vedoucí
Maďarská agrární komora
András Laczkó, vrchní rada
Národní federace zemědělských producentů Rumunska
Viorel Matei, předseda
Federace svazů zemědělských producentů Polska
Agnieszka Falba
Solidarita
Marian Dembinski, člen představentsva
Dolnosaská agrární komora
Leszek Gral, prezident
Zemědělský svaz ČR
Ing. Miroslav Jirovský, předseda
Českomoravský svaz zemědělských podnikatelů
Ing. Zdenek Koubek
Agrární komora České republiky
Jan Veleba, prezident
Nezúčastnili se zástupci Bulharska a Estonska, rovněž domácí Asociace soukromého zemědělství jednání ignorovala.
III. Účastníci konference požadují:
1. Odstranění nerovností, rovné zacházení a stejnou úroveň plošných přímých plateb zemědělců na hektar zemědělské půdy a na základě půdních a klimatických poměrů v rámci celé EU od 1. ledna roku 2014. Zrušit používání historických referenčních dat. Případné další přechodné období způsobené postupným snižováním nerovností, vedoucí k pozdějšímu vyrovnání přímých plateb zásadně odmítáme.
2. Zachovat, v rámci stávajících dvou pilířů, silnou a efektivní Společnou zemědělskou politiku EU, nezvyšující podíl národního kofinancování plateb. Zavedení spolufinancování I. pilíře z národních veřejných rozpočtů je pro nás nepřijatelné. Trváme na zařazení plateb LFA pouze do II. pilíře.
3. Politiku rozvoje venkova realizovat formou, která bude mít srovnatelný dopad na všechny členské státy.
4. Sjednotit různé národní přístupy v oblasti nepřímých podpor poskytovaných např. formou zvýhodněného zdanění nebo různých přístupů v oblasti plateb sociálního a zdravotního pojištění
5. Sjednotit a stanovit maximální hranici pro výši státní pomoci, poskytované z národních rozpočtů.
V Deklaraci se mimo jiné nachází zajímavá věta: „Je nezbytné jednoznačně formulovat pojem aktivní zemědělec a malý zemědělec na principu rodinné farmy.“
S otázkou na výraz aktivní zemědělec přišla německá ministryně Aignerová. Odpověď asi není tak jednoduchá, jak by si pantátové, co se sešli v Brně, přáli.
Kdo je aktivnější zemědělec?
Český velkoměstský majitel společnosti, jenž prostřednictvím zaměstnanců a megamechanizace extenzivně užívá několik tisíc hektarů pastvin, nebo venkovan na Maltě, který dře vlastníma rukama na půlhektarové vinici? Kdo si víc zaslouží přímé platby na plochu?
Žádné komentáře:
Okomentovat