Zbytečná oranžová euforie.

Sociální demokracie vyhrála letos už druhé parlamentní volby. Jaká je cena takových vítězství, když vlády se ujala ODS? Její vláda bez problémů převede na konta vyvolených horních deseti tisíc jak další státní majetek, tak úspory občanů? Fakt, že socialisty ovládnutý senát nemá žádnou moc, zcela zaniká v jalové povolební euforii. Že by došlo k zvýšení prestiže senátu, o tom se za situace, kdy je ODS, rovněž pravicí dirigovaná media, zavalována novými a novými dary od miliardářů a milionářů, nemůže zdát ani největšímu optimistovi.

České veřejné rozpočty sice nejsou z hlediska celkového dluhu Řecku ani na dohled, protože české sociální systémy už několik let nefungují. Mimo poklesu životní úrovně méně příjmových skupin obyvatelstva, především na venkově, prudce klesá kvalita školství a zdravotnictví. Navíc se rezignovalo na zvyšování veřejných příjmů, takže pro hodně vydělávající skupiny obyvatel se daně již blíží daňovým rájům.

V této situaci jsou hlasy pro levici hlasy protestními a hlasy ze strachu. Slabší, méně šťastní a méně tržní občané se prostě bojí (a oprávněně), že na ně neviditelná pracka trhu zapomene. A tak volí levici, která jim ale nemůže v praxi nic nabídnout. Oslabené střední třídě už nemá co vzít a bohatí jakýmkoli reformám uniknou. Levicová většina v Senátu může nejvýše vracet zákony. Vzhledem k tomu, že Sněmovna funguje již léta jako hlasovací automat, nelze očekávat, že by to mělo na věcnou podobu zákonů významnější vliv. Zákony se budou vracet, ale budou vzápětí přehlasovány a poslány dál. A tak voliči levice zažijí jen další zklamání. Budou mít sice v Senátu své zástupce, ale ti pro ně nemohou skoro nic udělat, i když se tváří ze všech sil, že to tak není.

Ekonomické parametry jsou skutečně neúprosné. Zvyšovat životní úrovně všech občanů, jako to dělají vlády v západních zemích, nelze. Nečasově pravicové vládě to nedovolí jednak tržní náboženská ideologie, jednak neschopnost zajistit státu příjmy jinak než výběrem daní od méně příjmových skupin občanů nebo prodejem státního majetku.

Jakékoli naděje vkládané do politiků (všech stran, ale levicových zvláště) v současné situaci jsou legrační. Česká republika si neumí vládnout, přerozdělování, na kterém stojí demokracie, považuje za relikt centrálně plánované ekonomiky, ale nic nového není schopna použít. Tohle nevyřeší ani levicová, ani pravicová ideologie; toto je schopna řešit pouze orientace na práci a výrobu, čímž jedině lze zajistit efektivní veřejnou a sociální politiku bez ideologických brýlí. (Jiří Krž, 24.10.2010)