Když se v roce 1961 na televizní obrazovce v představení divadla Semafor objevil Waldemar Matuška, byla to senzace v celém Československu. Bomba. Nebylo obvyklé vidět muže s vousy. To v té době byla výsada zbytků prvorepublikových vandráků a jistým způsobem podivínských úmělců (Werich, Zrzavý)
První velké zásluhy na fenomenálním vzestupu starého Semaforu zřejmě neměli Jiří Suchý a Jiří Šlitr, ale Československá televize a herecké a pěvecké duo Eva Pilarová - Waldemar Matuška.
Eva Pilarová v té době byla zásluhou nepříznivé kritiky komunistického tisku už byla dost známá. Dva roky předtím byla totiž vyslána na mezinárodní festival mládeže, aby tam reprezentovala socialistickou kulturu. Noviny ji odsoudily, že vystupovala v džínsech, zpívala zápaďácké šlágry a tancovala rokenrol, ale dosáhly pravého opaku. Udělaly jí velkou reklamu. Vedle tohoto světlovlasého živlu se objevil živel černovlasý. A nejen černovlasý, ale i černovousý, navíc v černém roláku a černých kalhotách. Prostě ďábel Waldemar Matuška, na jehož kudrnaté hlavě se při trošce fantazie ty růžky divákovi objevili.>
Televize vysílala na jednom programu, a jen večer, televizor nebyl ještě samozřejmým doplňkem bytu. Byl to přepych, který vlastnilo bezvýznamné procento lidí, ale bylo program možno hromadně sledovat v kulturních domech, v čekárnách, internátech apod. A také na návštěvě u sousedů, kde se při leckterém atraktivním předem avizovaném pořadu sešlo půl činžáku. Společné sledování divadelního představení, filmu či sportovního přenosu umocňovalo zážitky. A ten hubený černý vousatý chlapík s kytarou nebo bendžem se okamžitě do podvědomí diváků vryl na věčné časy.
V té době už Matuška měl za sebou několik úspěšných gramofonových nahrávek (Suvenýr, Árie měsíce, Písnička pro Zuzanu) s kapelou Ferdinanda Havlíka. V roce 1962 Matuška s Pilarovou nazpívali Lásku nebeskou a Matuška se stal "Zlatým slavíkem."
Šedesátá léta umění a umělcům přála. Waldemar Matuška byl v těch dobách na roztrhání, především nazpíval nesmrtelné hity. Zpíval všechno, od operních árií až k dechovce a country, hrál na jevišti, účinkoval v televizních pořadech i ve filmu (Limonádový Joe, Fantom Morriswillu, Všichni dobří rodáci, Kdyby tisíc klarinetů, Hotel pro cizince aj.) Mimo Evy Pilarové jeho nejznámějšími pěveckými partnery byli Karel Štědrý, Helena Vondráčková, Marta Kubišová, Jitka Zelenková, Valérie Čižmárová, Hana Hegerová a Laďka Kozderková.
Přišel rok 1968 a sovětská okupace Československa, Waldemar Matuška si na jevišti neodpustil protiruské vtipy a narážky, což později mu Husákův normalizační režim neodpustil. Zakázat činnost se mu komunisté neodvážili - na to byl příliš populární - ale stačilo, že mu život znepříjemňovali různými administrativními zásahy. Proto Matuška využil nabídky tehdy politicky málo poskvrněného orchestru Václava Hybše a věnoval se koncertní činnosti. Jeho dvorním textařem se stal Ivo Fischer. Hrál ještě ve filmu Noc na Karlštejně.
V roce 1976 se oženil se zpěvačkou Olgou Blechovou a společně přešli ke skupině KTO. Společně koncertovali a nahrávali, ale úspěchy z šedesátých let se vrátit nemohly. Nebyly k tomu podmínky, lidé se báli, pro státní kulturní kruhy byl Matuška odbytou veličinou. Proto v roce 1986 Matuškovi emigrovali do USA, kde koncertovali pro české krajany. V Československu byl Matuškův hlas zakázán, nesměl být hrán v rozhlase, dokonce jeho písně byly vystřiženy ze znělek televizních seriálů (?) (Např.Chalupáři) Od roku 1989 se Matuškovi často vraceli do České republiky. 30.5.2009 Waldemar Matuška ve věku 76 let zemřel. (M.Veselý,30.5.2009)
První velké zásluhy na fenomenálním vzestupu starého Semaforu zřejmě neměli Jiří Suchý a Jiří Šlitr, ale Československá televize a herecké a pěvecké duo Eva Pilarová - Waldemar Matuška.
Eva Pilarová v té době byla zásluhou nepříznivé kritiky komunistického tisku už byla dost známá. Dva roky předtím byla totiž vyslána na mezinárodní festival mládeže, aby tam reprezentovala socialistickou kulturu. Noviny ji odsoudily, že vystupovala v džínsech, zpívala zápaďácké šlágry a tancovala rokenrol, ale dosáhly pravého opaku. Udělaly jí velkou reklamu. Vedle tohoto světlovlasého živlu se objevil živel černovlasý. A nejen černovlasý, ale i černovousý, navíc v černém roláku a černých kalhotách. Prostě ďábel Waldemar Matuška, na jehož kudrnaté hlavě se při trošce fantazie ty růžky divákovi objevili.>
Televize vysílala na jednom programu, a jen večer, televizor nebyl ještě samozřejmým doplňkem bytu. Byl to přepych, který vlastnilo bezvýznamné procento lidí, ale bylo program možno hromadně sledovat v kulturních domech, v čekárnách, internátech apod. A také na návštěvě u sousedů, kde se při leckterém atraktivním předem avizovaném pořadu sešlo půl činžáku. Společné sledování divadelního představení, filmu či sportovního přenosu umocňovalo zážitky. A ten hubený černý vousatý chlapík s kytarou nebo bendžem se okamžitě do podvědomí diváků vryl na věčné časy.
V té době už Matuška měl za sebou několik úspěšných gramofonových nahrávek (Suvenýr, Árie měsíce, Písnička pro Zuzanu) s kapelou Ferdinanda Havlíka. V roce 1962 Matuška s Pilarovou nazpívali Lásku nebeskou a Matuška se stal "Zlatým slavíkem."
Šedesátá léta umění a umělcům přála. Waldemar Matuška byl v těch dobách na roztrhání, především nazpíval nesmrtelné hity. Zpíval všechno, od operních árií až k dechovce a country, hrál na jevišti, účinkoval v televizních pořadech i ve filmu (Limonádový Joe, Fantom Morriswillu, Všichni dobří rodáci, Kdyby tisíc klarinetů, Hotel pro cizince aj.) Mimo Evy Pilarové jeho nejznámějšími pěveckými partnery byli Karel Štědrý, Helena Vondráčková, Marta Kubišová, Jitka Zelenková, Valérie Čižmárová, Hana Hegerová a Laďka Kozderková.
Přišel rok 1968 a sovětská okupace Československa, Waldemar Matuška si na jevišti neodpustil protiruské vtipy a narážky, což později mu Husákův normalizační režim neodpustil. Zakázat činnost se mu komunisté neodvážili - na to byl příliš populární - ale stačilo, že mu život znepříjemňovali různými administrativními zásahy. Proto Matuška využil nabídky tehdy politicky málo poskvrněného orchestru Václava Hybše a věnoval se koncertní činnosti. Jeho dvorním textařem se stal Ivo Fischer. Hrál ještě ve filmu Noc na Karlštejně.
V roce 1976 se oženil se zpěvačkou Olgou Blechovou a společně přešli ke skupině KTO. Společně koncertovali a nahrávali, ale úspěchy z šedesátých let se vrátit nemohly. Nebyly k tomu podmínky, lidé se báli, pro státní kulturní kruhy byl Matuška odbytou veličinou. Proto v roce 1986 Matuškovi emigrovali do USA, kde koncertovali pro české krajany. V Československu byl Matuškův hlas zakázán, nesměl být hrán v rozhlase, dokonce jeho písně byly vystřiženy ze znělek televizních seriálů (?) (Např.Chalupáři) Od roku 1989 se Matuškovi často vraceli do České republiky. 30.5.2009 Waldemar Matuška ve věku 76 let zemřel. (M.Veselý,30.5.2009)
Žádné komentáře:
Okomentovat