15. března je sedmdesáté výročí okupace Čech a Moravy vojsky Německé říše. Byla to jedna z nejnešťastnějších událostí v historii českého národa. Přestože se dala očekávat, z mezinárodní situace, hlavně z vývoje v Německu, to vyplývalo, v Praze se na počátku března žilo bezstarostně, jako by žádné nebezpečí nehrozilo.
Jiné to bylo v Sudetech a na české straně nově vytvořené státní hranice. Tam lidé viděli a slyšeli, jak se u hranic formují německá vojska a jak nedočkaví výrostci, příslušníci různých německých militantních organizací, rozbíjením oken u českých firem už předem oslavovali definitivní vítězství nad Čechy. O pár let později většina těchto mladých nadšenců ve válečné vřavě poznala následky takového vítězství. Přežila jich tak asi polovina.
Jako nástroj k nejjednoduššímu rozbití a likvidaci už okleštěného česko-slovenského státu Hitler použil Slovensko, jehož osamostatnění bylo dlouho očekáváno. Předseda slovenské autonomní vlády dr. Jozef Tiso (na snímku) váhal. 7. března 1939 v Berlíně jednali Tuka a Ďurčanský s Göringem, který Slovensku přislíbil velkou hospodářskou pomoc, ale pouze v případě odtržení od Česko-Slovenska.
Pohlaváři třetí říše už tehdy plánovali útok na východ a potřebovali letecké základny, které československé letectvo na Slovensku mělo. Ve stejnou dobu v Bratislavě vídeňský nacista Seyss-Inquart informoval Tisa o tom, že Hitler se definitivně rozhodl českou otázku vyřešit v nejbližších dnech.
Hitler nechtěl čekat až Slovensko bude schopno se hospodářsky postavit na vlastní nohy. Jeho plány hodně rozházel předseda česko-slovenské vlády Rudolf Beran, který přesvědčil prezidenta Háchu o nutnosti sesadit Tisovu vládu. Moc na Slovensku 9.března 1939 převzala česko-slovenská armáda, která zatkla Tuku, Macha, Černáka a několik desítek vůdců Hlinkových gard. Ďurčanskému a několika dalším fašistům se podařilo prchnout za hranice.
Čas plynul a Česko-Slovensko stále žilo, Hitlerův plán měl na poslední chvíli být zachráněn Tisem. 13. března 1939 Tisa na faře v Bánovcích vyhledali nacističtí agenti, vytáhli ho na bratislavské letiště a přinutili k letu do Berlína, kde mu Hitler vyčetl obstrukce s vyhlášením slovenského státu a vyhrožoval ponecháním Slovenska osudu, čímž byla myšlena okupace maďarskými vojsky. Před odletem z Berlína dostal Tiso od německého ministra zahraničí Ribentropa písemnou deklaraci o "Samostatnosti Slovenska z Hitlerovy vůle."
Příští den slovenský sněm jednomyslně schválil vyhlášení slovenské samostatnosti. Následoval hromadný úprk Čechů ze Slovenska, čeští učitelé, četníci, důstojníci, úředníci, odborníci všech oborů i podnikatelé, kteří zaostalé Slovensko (do roku 1918 uherská Horní země) dvacet let přetvářeli na hospodářsky vyspělou a kulturní zemi, se snažili zachránit alespoň holé životy. Spolu s nimi prchali i židé a cikáni.
Hitler si oddechl, to nevyzpytatelné Československo bylo rozbito. Sudety a Slovensko byly odtrženy od Prahy, už se nemusel bát, že ztroskotá na československém opevnění a dobře vyzbrojené armádě, nejschůdnější cesta k okupaci českého území byla otevřená.
Za zmatků, které po odtržení Slovenska nastaly, byl 14. března 1939 odpoledne prezident Hácha pozván do Berlína, kde pod pohrůžkou leteckého útoku na Prahu byl donucen podepsat prohlášení, že "předává osud národa do rukou vůdce německé říše", přičemž dostal slib, že Hitler se "rozhodl převzít český národ pod ochranu německé říše a zaručit mu autonomní vývoj národního života a jeho vlastní svébytnost." Za dvě hodiny po podpisu smlouvy už německá vojska obsazovala Plzeň a Olomouc.
Jiné to bylo v Sudetech a na české straně nově vytvořené státní hranice. Tam lidé viděli a slyšeli, jak se u hranic formují německá vojska a jak nedočkaví výrostci, příslušníci různých německých militantních organizací, rozbíjením oken u českých firem už předem oslavovali definitivní vítězství nad Čechy. O pár let později většina těchto mladých nadšenců ve válečné vřavě poznala následky takového vítězství. Přežila jich tak asi polovina.
Jako nástroj k nejjednoduššímu rozbití a likvidaci už okleštěného česko-slovenského státu Hitler použil Slovensko, jehož osamostatnění bylo dlouho očekáváno. Předseda slovenské autonomní vlády dr. Jozef Tiso (na snímku) váhal. 7. března 1939 v Berlíně jednali Tuka a Ďurčanský s Göringem, který Slovensku přislíbil velkou hospodářskou pomoc, ale pouze v případě odtržení od Česko-Slovenska.
Pohlaváři třetí říše už tehdy plánovali útok na východ a potřebovali letecké základny, které československé letectvo na Slovensku mělo. Ve stejnou dobu v Bratislavě vídeňský nacista Seyss-Inquart informoval Tisa o tom, že Hitler se definitivně rozhodl českou otázku vyřešit v nejbližších dnech.
Hitler nechtěl čekat až Slovensko bude schopno se hospodářsky postavit na vlastní nohy. Jeho plány hodně rozházel předseda česko-slovenské vlády Rudolf Beran, který přesvědčil prezidenta Háchu o nutnosti sesadit Tisovu vládu. Moc na Slovensku 9.března 1939 převzala česko-slovenská armáda, která zatkla Tuku, Macha, Černáka a několik desítek vůdců Hlinkových gard. Ďurčanskému a několika dalším fašistům se podařilo prchnout za hranice.
Čas plynul a Česko-Slovensko stále žilo, Hitlerův plán měl na poslední chvíli být zachráněn Tisem. 13. března 1939 Tisa na faře v Bánovcích vyhledali nacističtí agenti, vytáhli ho na bratislavské letiště a přinutili k letu do Berlína, kde mu Hitler vyčetl obstrukce s vyhlášením slovenského státu a vyhrožoval ponecháním Slovenska osudu, čímž byla myšlena okupace maďarskými vojsky. Před odletem z Berlína dostal Tiso od německého ministra zahraničí Ribentropa písemnou deklaraci o "Samostatnosti Slovenska z Hitlerovy vůle."
Příští den slovenský sněm jednomyslně schválil vyhlášení slovenské samostatnosti. Následoval hromadný úprk Čechů ze Slovenska, čeští učitelé, četníci, důstojníci, úředníci, odborníci všech oborů i podnikatelé, kteří zaostalé Slovensko (do roku 1918 uherská Horní země) dvacet let přetvářeli na hospodářsky vyspělou a kulturní zemi, se snažili zachránit alespoň holé životy. Spolu s nimi prchali i židé a cikáni.
Hitler si oddechl, to nevyzpytatelné Československo bylo rozbito. Sudety a Slovensko byly odtrženy od Prahy, už se nemusel bát, že ztroskotá na československém opevnění a dobře vyzbrojené armádě, nejschůdnější cesta k okupaci českého území byla otevřená.
Za zmatků, které po odtržení Slovenska nastaly, byl 14. března 1939 odpoledne prezident Hácha pozván do Berlína, kde pod pohrůžkou leteckého útoku na Prahu byl donucen podepsat prohlášení, že "předává osud národa do rukou vůdce německé říše", přičemž dostal slib, že Hitler se "rozhodl převzít český národ pod ochranu německé říše a zaručit mu autonomní vývoj národního života a jeho vlastní svébytnost." Za dvě hodiny po podpisu smlouvy už německá vojska obsazovala Plzeň a Olomouc.
Žádné komentáře:
Okomentovat