Pokud obyvatelé příměstských satelitů vůbec mají nějaké děti, tak ignorují místní školy a vozí děti daleko do velkých měst, do firemních či jiných snobských a zpravidla soukromých škol a školek. Pokud v jejich bydlišti je nějaká infrastruktura, zásadně ji nevyužívají, protože je pod jejich úroveň. Služby od státu a veřejný sektor podle nich jsou jen pro lůsu.
Pořizují si velký a silný automobil prestižní značky (BMW, Audi, VW), značkové oblečení, nejnovější a nejdražší mobil, notebook nebo jinou elektronickou hračku, motocykl či jiné vozidlo pro jednu osobu.
Segregace mezi původními a novými obyvateli sídla zastavuje rozvoj občanské vybavenosti a veřejných služeb sídla. V případě podnikatelského baroka jde o nevratné narušení kulturně historické hodnoty sídla, narušení dopravní obslužnosti sídla, ztráta atraktivity sídla pro rozvoj turistiky.
Jsou zde ještě jiné fenomény placatých paneláků, jejichž obyvatelé mají dostatek finančních prostředků na ovlivnění úředníků. Jedním je zábor kvalitní zemědělské půdy, jiným zastavení rozvoje malých sídel spočívají v tom, že volení zástupci samosprávy malých obcí nejsou (a logicky ani nemohou být) podrobně vzděláni v detailech práva, územního plánování, agend státní správy a samosprávy a jejich dopadů na život v obcích - a tak jsou zcela odkázáni na mnohdy účelový výklad od soukromě zainteresovaných subjektů, které věc na prvním místě posuzují ve svůj soukromý prospěch, na úkor veřejného zájmu.
Pro chování nových obyvatel satelitních vesnic je poměrně snadné vysvětlení. Je to křečovitě maskovaný strach z vlastní budoucnosti, strach ze zastavení (finanční tíseň, tlak v zaměstnání, způsob bydlení, nemoc, zastaralý vůz, příchod mladších agresivnějších zaměstnanců atd.). (Jiří Krž, 13.9.2010)
Žádné komentáře:
Okomentovat