Lékaři odcházejí, nebo vydírají.

Na jistém levicovém serveru se objevila informace, že německé a rakouské nemocnice u nás chystají masivní nábor nových tuzemských zdravotníků. Nabízejí jim přitom mnohonásobně vyšší platy, o kterých by se jim v Česku ani nesnilo. Údajně v Praze na říjen chystají veletrh pracovních příležitostí, kde se představí 30 renomovaných klinik z Německa a jedna rakouská. Své kolegy budou lanařit dokonce i čeští doktoři, kteří se už v cizině uchytili. Zpráva nevybočuje z tolik nyní oblíbené politické praxe: „Rozděl a panuj!“. Jejím záměrem zřejmě je vyvolat všeobecné obavy a rozeštvat lékaře a pacienty.

Pánové a dámy v bílém vynikají, mimo touhy po velkých penězích, někdy nadprůměrnou politickou naivitou. Od Listopadu poslanci s titulem MUDr. zasedali v českém parlamentě vždycky v hojném počtu. Lidé raději volí z té skupiny kandidátů, o které se domnívají, že je jim nejbližší. V případě umělců je to vzdálenost k televizní obrazovce, v případě lékařů vzdálenost k nejbližší ordinaci. Výsledek? Na to, čím politiku obohatili lékaři Čermák, Macek, Langer, Bém a další, je lépe zapomenout.

Jsou mezi nimi ovšem bazilišci, populisti, kteří vyvolávají napětí ve vlastních řadách. Slyšíme sice dojemná slova o poslání, řeholi a oběti, ale na prvním místě jsou peníze (viz kandidát na primátora za ODS prof. Beneš, neurochirurg, který občas zavítá do Českého rozhlasu, kde se pochlubí příletem z USA nebo Tokia a oznámí, že české zdravotnictví má málo peněz na nové přístroje, proto musí pacienti platit tolik jako v Americe).

Odhaduje se, že polovinu nebo větší část potíží, s nimiž přicházejí pacienti k lékařům, není možné rozeznat. Takže jsou nejdříve zbytečně léčeni jako simulanti, i když třeba jsou skutečně vážně nemocni. K dispozici je spousta stále nových a nových léků, s jejichž nabídkou denně procházejí čekárnami stovky zástupců farmaceutických firem. Nezištné rozhovory lékařů? A pacienti odcházejí z ordinací se svazky receptů. Pojišťovny i pacienti platí za léky, většinou s malým účinkem. To je kolotoč, který by se měl nejdříve zastavit. Pacient není schopen bránit se jinak než na úkor svého zdraví, do ordinace nechodit.

Výjimkou nejsou ani zubaři, jejichž pověst nyní chce ještě „vylepšit“ nový ministr zdravotnictví tím, že chce zavést placení i obyčejných plomb. To spousta lidí odmítne, takže přijde na řadu trhání. Tisíce let se neplombovalo a lidstvo nevyhynulo. Třeba jednou svět bude Čechům kolozubost závidět.

Je možné, že někteří dobří doktoři skutečně půjdou do zapadlého rakouského špitálu, který je jim schopen dát větší plat než česká specializovaná klinika, tak jako je schopen leckterý klub rakouské okresní třetí třídy přeplatit českého druholigového, i prvoligového, fotbalistu. Je však také možné, že lékaři dopadnou podobně jako čeští zemědělští odborníci, kteří v roce 1990 o sobě prohlašovali, že Evropu zaplaví českou produkcí a budou celou Evropu učit hospodařit. Už se o to snaží 20 let, přesto za nevzdělanými francouzskými a německými sedláky jaksi stále zaostávají.

Hlavní problém určitě není v lékařích a pacientech, ale v neschopných politicích, kterým se 20 let ekonomika státu rozpadá pod rukama, tak jako jejich komunistickým předchůdcům, takže místo slibovaného přibližování k západoevropským normám a příjmům se země od Západu vzdaluje.

Místo jednoduchého kopírování úspěšných evropských států čeští ekonomové a politici vymýšlejí stále něco nového (většinou proti občanům) tak, aby ve jménu šťastných zítřků co nejvíc urvali pro sebe. Lze se potom divit, že erár je prázdný? (Jiří Krž, 19.9.2010)