Po dvaceti letech demokracie máme oficiálně vybudovány instituce liberální a zastupitelské demokracie, ale tyto orgány jsou čím dál více vzdálené jak občanům, tak standardnímu politickému životu jako takovému. Devadesátá léta s atmosférou prodchnutou liberálně demokratickými iluzemi jsou ty tam. Hlas občana ve volbách je, v porovnání s vlivem ekonomicko-politických souručenství, bezvýznamný.
Samotné politické strany už dávno nejsou nástrojem účasti lidu na politice, ale čím dál více se podobají marketingovým firmám, v nichž se prolíná mnoho skrytých zájmů s cílem získat moc a majetek. Zastupitelská demokracie se tak stala jen výkonem vlády bez ohledu na vůli voličů. Chybí nástroje přímé demokracie např. celostátní referendum, které by umožnilo občanům přímou účast na moci, nebo referendum, které by voličům umožnilo odvolat politiky neplnící volební sliby.
Soudní moc rezignovala na ochranu ústavních práv a ochotně se dala do služeb kapitálu, finančního i politického. V posledních letech se navíc stupňují snahy státu kontrolovat soukromí občanů či omezovat svobodu projevu. Děje se tak prostřednictvím změn ve shromažďovacím zákoně či posílením pravomocí policie v novém policejním zákoně. Prohlášení o pořádku a bezpečí zcela přehlušila práva na svobodu a lidská práva. Celostátními medii, ovládanými politiky a politickými stranami, a jejich sponzory, se jako mor šíří cenzura. Odlišné názory čtenářů, diváků a posluchačů jsou nežádoucí, tak jako to bylo v dobách "reálného socializmu."
Přestože došlo k privatizaci veřejného majetku, zrušení okresů a sloučení obcí, šiky úředníků (s průměrným platem 30.000 Kč/měsíc) rostou a rostou do nedohledných řad. Pouze na papíře zůstávají ústavní práva na bydlení a na bezplatnou zdravotní péči. Z běžného života, ve kterém převládá nekontrolovatelné megalomanské hospodaření, jsou soustavně a systematicky vylučovány široké skupiny občanů jako jsou dlouhodobě nezaměstnaní, zaměstnanci s nízkými příjmy, důchodci, invalidi, národnostní menšiny a zahraniční dělníci.
Předlistopadové sny o tom, že to špatné se odstraní a dobré ponechá, už se dávno rozplynuly. To dobré bylo odstraněno, zlé ponecháno, přejmenováno, a rozmnoženo. Cesta ke svobodě a demokracii, která se otevřela, brzy se stala bludištěm s různými postranními cestičkami a lesními pěšinami, na kterých je možné narazit jen na výběrčí daní nebo na loupežníky (zdravotníci, energetici, atd). Rozdíl v životní úrovni mezi námi a vyspělou Evropou se v roce 1989 zdál nepatrný (až na mzdy), avšak za 20 let se nijak výrazně nezmenšil, pokud se nezvětšil (čísla statistiků jsou záměrně zkreslená). Proč bylo 20 let polistopadových let promarněno snad v budoucnosti budou historici zkoumat, tak jako dnes zkoumají zločiny komunizmu.(Jiří Krž,3.2.2010)
Samotné politické strany už dávno nejsou nástrojem účasti lidu na politice, ale čím dál více se podobají marketingovým firmám, v nichž se prolíná mnoho skrytých zájmů s cílem získat moc a majetek. Zastupitelská demokracie se tak stala jen výkonem vlády bez ohledu na vůli voličů. Chybí nástroje přímé demokracie např. celostátní referendum, které by umožnilo občanům přímou účast na moci, nebo referendum, které by voličům umožnilo odvolat politiky neplnící volební sliby.
Soudní moc rezignovala na ochranu ústavních práv a ochotně se dala do služeb kapitálu, finančního i politického. V posledních letech se navíc stupňují snahy státu kontrolovat soukromí občanů či omezovat svobodu projevu. Děje se tak prostřednictvím změn ve shromažďovacím zákoně či posílením pravomocí policie v novém policejním zákoně. Prohlášení o pořádku a bezpečí zcela přehlušila práva na svobodu a lidská práva. Celostátními medii, ovládanými politiky a politickými stranami, a jejich sponzory, se jako mor šíří cenzura. Odlišné názory čtenářů, diváků a posluchačů jsou nežádoucí, tak jako to bylo v dobách "reálného socializmu."
Přestože došlo k privatizaci veřejného majetku, zrušení okresů a sloučení obcí, šiky úředníků (s průměrným platem 30.000 Kč/měsíc) rostou a rostou do nedohledných řad. Pouze na papíře zůstávají ústavní práva na bydlení a na bezplatnou zdravotní péči. Z běžného života, ve kterém převládá nekontrolovatelné megalomanské hospodaření, jsou soustavně a systematicky vylučovány široké skupiny občanů jako jsou dlouhodobě nezaměstnaní, zaměstnanci s nízkými příjmy, důchodci, invalidi, národnostní menšiny a zahraniční dělníci.
Předlistopadové sny o tom, že to špatné se odstraní a dobré ponechá, už se dávno rozplynuly. To dobré bylo odstraněno, zlé ponecháno, přejmenováno, a rozmnoženo. Cesta ke svobodě a demokracii, která se otevřela, brzy se stala bludištěm s různými postranními cestičkami a lesními pěšinami, na kterých je možné narazit jen na výběrčí daní nebo na loupežníky (zdravotníci, energetici, atd). Rozdíl v životní úrovni mezi námi a vyspělou Evropou se v roce 1989 zdál nepatrný (až na mzdy), avšak za 20 let se nijak výrazně nezmenšil, pokud se nezvětšil (čísla statistiků jsou záměrně zkreslená). Proč bylo 20 let polistopadových let promarněno snad v budoucnosti budou historici zkoumat, tak jako dnes zkoumají zločiny komunizmu.(Jiří Krž,3.2.2010)
Žádné komentáře:
Okomentovat