Téměř všem zemědělcům je jasné, že stávající úroveň naší produkce je z dlouhodobého pohledu neudržitelná. Není přece možné považovat za normální neustále se zmenšující rozměr naší práce.
Pokles produkce spolu s poklesem tržeb může být pro české a moravské zemědělce kombinací přímo vražednou. Aby tomu tak nebylo, bude bezpodmínečně nutné učinit celou řadu kroků, které lze rozdělit do tří úrovní – Evropské unie, České republiky a zemědělce samotného. Aby proces splnil očekávání, musí se uskutečnit kroky všechny.
Společná zemědělská politika v nynější podobě je politikou diskriminační. Diskriminace spočívá zejména v nejednotných podmínkách pro vyplácení dotací v jednotlivých členských státech. Kvůli tomu nesoutěží na společném evropském trhu jednotliví účastníci, nýbrž rozdílná výše dotací.
Nemůžeme přece konkurovat někomu, kdo má jednou tak vysoké dotace na hektar půdy. Argumenty, že v České republice jsou nižší náklady na pachtovné neobstojí, neboť není vinou našich zemědělců, že pracují na pronajaté půdě. To je pozůstatek čtyřicetiletého vývoje, který jsme nezavinili. Navíc, naši konkurenti ze západu nezažili ani revoluci v roce 1948, na základě které došlo k likvidaci obrovského množství selského majetku. Nezažili ani sametovou revoluci v roce 1989 a následnou výplatu nemalé části svých příjmů oprávněným osobám.
Společná zemědělská politika by se měla po roce 2013 změnit. Již nyní ale máme signály, že některé země, zvláště ty ze staré patnáctky, nechtějí o změně ani slyšet. Stávající stav jim z mnoha dobrých důvodů vyhovuje. Tady bych chtěl vyslovit přesvědčení, že vyjednávání, která se povedou na téma nová zemědělská politika, budou pro nové členské země daleko příznivější. (Zdroj: AK ČR,25.1.2010)
Pokles produkce spolu s poklesem tržeb může být pro české a moravské zemědělce kombinací přímo vražednou. Aby tomu tak nebylo, bude bezpodmínečně nutné učinit celou řadu kroků, které lze rozdělit do tří úrovní – Evropské unie, České republiky a zemědělce samotného. Aby proces splnil očekávání, musí se uskutečnit kroky všechny.
Společná zemědělská politika v nynější podobě je politikou diskriminační. Diskriminace spočívá zejména v nejednotných podmínkách pro vyplácení dotací v jednotlivých členských státech. Kvůli tomu nesoutěží na společném evropském trhu jednotliví účastníci, nýbrž rozdílná výše dotací.
Nemůžeme přece konkurovat někomu, kdo má jednou tak vysoké dotace na hektar půdy. Argumenty, že v České republice jsou nižší náklady na pachtovné neobstojí, neboť není vinou našich zemědělců, že pracují na pronajaté půdě. To je pozůstatek čtyřicetiletého vývoje, který jsme nezavinili. Navíc, naši konkurenti ze západu nezažili ani revoluci v roce 1948, na základě které došlo k likvidaci obrovského množství selského majetku. Nezažili ani sametovou revoluci v roce 1989 a následnou výplatu nemalé části svých příjmů oprávněným osobám.
Společná zemědělská politika by se měla po roce 2013 změnit. Již nyní ale máme signály, že některé země, zvláště ty ze staré patnáctky, nechtějí o změně ani slyšet. Stávající stav jim z mnoha dobrých důvodů vyhovuje. Tady bych chtěl vyslovit přesvědčení, že vyjednávání, která se povedou na téma nová zemědělská politika, budou pro nové členské země daleko příznivější. (Zdroj: AK ČR,25.1.2010)
Žádné komentáře:
Okomentovat