Solidarita ve společnosti není formalitou, kterou by se zabránilo projevům nespokojenosti a eventuelně společenským otřesům, ale je to hlavně otázka mravní. Tak to kdysi viděl i Masaryk, který otázky sociální od otázek mravních neodděloval. Taková byla i křesťanská tradice.
Mnohem horší než úplná finanční nouze je pro člověka diskriminace, vyloučení ze společnosti a devalvace kvality života.
To ovšem ti, co se narodili na šťastnější planetě (ve správné době a na správném místě), nepochopí, tak jako sytý hladovému nikdy nevěří.
Možná, že jednou budou naklonovaní takoví lidé podobni si jako vejce vejci, stále zdraví, silní, flexibilní, nadaní a věčně mladí - ale to snad už nebudou lidé.
Je mnoho ukazatelů kvality života, jako je míra duševních chorob, zdraví, dětská úmrtnost, míra kriminality, což všechno souvisí s příjmovou nerovností v dané společnosti. Japonsko, skandinávské a jiné státy s relativně nízkou nerovností mají daleko lepší hodnoty těchto ukazatelů.
O příjmové nerovnosti ve společnosti nerozhodují jen schopnosti zaměstnanců, ale hlavně rozhodují daňová a státní politika vlády. Tržní vztahy nejsou objektivní. Jsou významně ovlivněné politickými stranami, právem, podnikatelskou etikou a podobně. Musí být vytvořena hranice mezi trhem a demokracií respektující souměřitelnou kvalitu života všech obyvatel. Proto Evropané se shodují v názoru: tržní hospodářství ano, tržní společnost ne.
Nerovnost v dvojím pojetí – sociální vyloučení a existence nesouměřitelné elity – nemůže být vzorem pro politiku demokratického státu. Řešením je regulace. Přirozeným doplňkem by mělo být důrazné progresivní zdanění. (J.Krž)
Naprosty souhlas!
OdpovědětVymazat