Pane Prezidente,
musím Vás oslovit a vyslovit se k akutnímu problému. Za minulého režimu nebyla nejen svoboda slova, ale i ostatních lidských práv. Nyní se však naše země honosí přívlastkem demokratická a ani dnes si lidé zatím nezvykli na to, že odpor proti zvůli mocných je jejich základním legitimním právem. Dovoluji si ověřit toto právo demokratické společnosti otevřeným dopisem. Je určen nejen Vám, ale i vládě a poslancům obou komor.
Můj selský rozum po vyslechnutí novoročního projevu, kdy jste poukazoval na to, jak to ti naši politici dělají špatně, mne zaskočil. Nějak mi Vaše slova nešla dohromady s Vaší politickou kariérou a působením ve vládě. Rychle jste zapomenul na to, že nejen oni, dnešní politici, ale i Vy jste byl spolutvůrcem všeho politického dění a vývoje po sametové revoluci. A tak jsem trošku zapřemýšlel jako sedlák nebo poslední návštěvník restaurace. Jako obyčejný občan tohoto státu. Už pan Werich složil písničku, kde se pělo: ,,Hej, pane králi, nebuď líný, vem hadry a běž mezi lid…“ Ne „vezmi lyže a jeď mezi ty bohaté do hor“!
Je dvacet let po revoluci. A země, která byla po roce 1990 téměř bez dluhů, ve mnoha výrobách téměř soběstačná, je dnes zadlužená tak, že nad tím zůstává rozum stát. Celý text
Jirka Nekovář ze Žďáru nad Sázavou
Žádné komentáře:
Okomentovat