Google

pátek 24. prosince 2010

Škrtání není řešení.

Světová finanční krize odhalila mnoho nedokonalých a špatných ekonomických teorií. Ukázalo se opět, že volný trh je klišé, pozlátko, taková regulace, která pomáhá skupině nejbohatších lidí zmocňovat se výsledků práce ostatních lidí.

Finanční krize nemohla vynechat ani tak nesourodý celek jako je současná Evropská unie. Není zřejmě náhodou, že krize přišla ve chvílích, kdy se jak USA, po nástupu Obamy do Washingtonu, tak EU připravovaly řešit sociální problémy. To kapitálu nikdy nevyhovovalo, proto kapitál nastoupil do předem připravených pozic. Stačilo posvítit do řeckého eráru, který tak pěkně vyleštily proudy peněz z největších světových bank. A světová veřejnost se zděsila, aniž přemýšlela o tom, kdo nejvíc sváděl k plýtvání. Řecko i další státy byly a jsou v pozici lidí, kteří denně mají ve schránkách letáky v s nabídkou okamžité výhodné půjčky. Kdo neodolá a půjčuje si, dostane se do pasti.

Některé vlády finanční problémy řeší necitlivým škrtáním výdajů, na úkor těch, kteří se na předchozím plýtvání nepodíleli. Zcela jiným směrem se vydala německá vláda – a ukázalo se, že směrem správným.

„Myslím, že každá další diskuse o této cestě (škrtání) je zbytečná. Taková cesta z krize není evidentně žádným řešení,“ řekla kancléřka Angela Merkelová. „Chci, abychom všichni zkusili nyní rychle a rozhodně vytvořit předpoklady pro nový a silnější růst. Bez růstu nebudou žádné investice, bez růstu nebudou žádná pracovní místa, bez růstu nebudou žádné peníze na vzdělání, bez růstu nebude žádná pomoc slabým. Přesvědčení, které se zakládá na mém základním názoru na politiku. K ní patří elementární rozhodující faktory: Důvěra, víra, motivace. Ty se nedají vyjádřit procenty. Jejich působení je ale vždy mnohem větší, než je statistikové mohou změřit.“

Německo se zbavuje finančních problémů mnohem rychleji než země, jejichž zakomplexovaní ekonomové a prospěcháři místo použití u sousedů osvědčených řešení vymýšlejí své vlastní (české) cesty, které nakonec končí zpackanou privatizací, bankovním socialismem, vyhozenými stamiliardami, korupcí a mafií. Škrtání (vládní regulace) je klasickou ukázkou lenosti a nechopnosti ekonomů a klasickým popřením legend o neviditelné ruce trhu. (Jiří Krž, 24.12.2010)

2 komentáře:

  1. To jsou ale "zla a falesna slovicka"!
    O tom se odmitam, znovu opakuji, odmitam bavit.
    Bylo uz davno prokazano, zejmena mnou,ze trh
    a bez privlastku vse, znovu opakuji, vse vyresi.
    Kdo tomu neveri, je sockomanc!! Tak si to jeste
    jednou, znovu opakuji, jeste jednou, promyslete, a za pokani napiste oslavny clanek na trh a mou genialitu!

    OdpovědětVymazat
  2. Plošně škrtat umí i opice.

    Stát dodnes nedaní sázky. Sázkové firmy sice mají odevzdávat procenta na veřejnoprávní účely, ale jak to v praxi vypadá.
    Peníze se přelévají od party k partě.

    OdpovědětVymazat