Moderní zemědělec?

Na konci roku, kdy se všude bilancuje, spousta sedláků, doma i v zahraničí, utěšuje se tím, že mají nejkrásnější povolání na světě, i když neznají běžné výhody majoritní společnosti. Skutečný sedlák totiž chová hospodářská zvířata, jejichž žlaby nikdy nemají ani víkend, ani dovolenou, sedlák pracuje 365 dní v roce.

Být moderní znamená hodit se do nové doby. Je to zbavování se starých a funkčních věcí a pořizování nových, je to opouštění starých zvyků a přijímání nových. Znamená to patřit k davu těch, kteří si to mohou dovolit. Každý nemůže kupovat nejnovější oděvy, mobily, auta, jak je nabízí obchod, nebo jezdit každý rok jinam na nejdražší dovolenou.

„Znal jsem rodinu jednoho vědeckého pracovníka, která měla moderní byt, jehož zařízení bylo každoročně obměněno. Nebylo to proto, že by rodina měla mimořádně velké příjmy, i když koncem sedmdesátých let platy vědců někdy byly nad dělnickým průměrem. O modernizaci bytu se specifickým způsobem starala manželka toho dobrého pána tím, že před jeho výplatou rozbila a zničila věci, které se jí jevily jako nemoderní. Následoval nákup nového skla, porcelánu, záclon, koberců, nábytku. Jak tato rozmařilá žena modernizovala byt po předčasném ovdovění a ztrátě penězovodu, už se sousedé nedozvěděli, neboť se odstěhovala.“

Ve stejné době přicházel socialistický způsob modernizace zemědělství, přicházelo vrcholné období československé industrializace zemědělství, venkov začal být oslňován Čubovým „slušovickým zázrakem.“ Výraz zemědělec začal nabývat jiného významu. Zemědělci, kteří na svých hospodářstvích znali každý metr půdy, měli pojmenované každé zvíře a věděli o každém stromku v lese, byli nahrazeni inženýry, sekretářkami a zaměstnanci, lidmi, pro které zemědělství není způsobem života, ale zdrojem příjmu za denní osmihodinovou pracovní dobu.

Socialistické agrokombináty jsou minulostí, stejně jako je minulostí odbyt na veškerou zemědělskou produkci, přesto výše uvedený moderní velkovýrobní zemědělec-nezemědělec je nadále vzorem a touhou - a nejen v českých končinách. „Fyzicky nenáročná osmihodinová práce, firemní auto a mobil, vysoký plat, v létě dovolená u moře, v zimě na horách.“ Tak by asi vypadal život traktoristy u zemědělské společnosti, kdyby ovšem společnost nešetřila. Takže soused tráví doma větší část zimy, a menší části jara a léta – podle počasí. V tom je rozdíl proti socializmu, kdy i v zemědělství musel zaměstnanec chodit do práce za každého počasí.

Moderní postkomunistický zemědělec Andrej Babiš o Evropanech tvrdí, že jsou líní, že za málo práce chtějí hodně výhod. Připomíná nešťastného spisovatele Škvoreckého, který svět pracujícího člověka vytrvale posuzuje očima kavárenského povaleče. Třetí nejbohatší Čech-Slovák má i nemá pravdu. Líní nejsou běžní zaměstnanci, kteří jsou nuceni podřídit se zaměstnavatelům, ale líní a neschopní jsou asi manažeři a obchodníci, kteří neodvádějí práci odpovídající příjmům a výhodám, které mají.

Jinak moderního zemědělce vidí samostatně hospodařící rolníci, i když názory se také liší. Někdo říká, že moderní zemědělec je ten, kdo má nejnovější a nejelegantnější traktor, jiný považuje za moderního toho, kdo má velké hnojiště. Další vidí jako moderního toho, kdo se nebojí změn a dovede na ně reagovat, další toho, kdo je soběstačný, dělá na svém a za své a nenechá se prohánět byrokraty. Jsou i názory, že moderní zemědělec je ten, kdo svou práci dělá rád a bez ohledu na konečný ekonomický efekt.

Častý je názor, že nějaký vzor moderního zemědělce, který prakticky vykonává zemědělskou práci, nemůže existovat. Zemědělská práce je po odborné i fyzické stránce tak náročná, že ji nelze spravedlivě ohodnotit. Finančně ani morálně. Zemědělství ve své podstatě nemůže být moderní, je závislé na přírodě a musí se podřizovat klimatu, přírodě a biologickým pochodům, které vůbec nejsou moderní, jsou známé od pradávna. Ani nejmodernější a nejdražší traktor neovlivní výnos brambor, ani nejmodernější sedlákův účes či mobil nezvýší dojivost nebo přírůstky vepřového. (F.Novotný, 27.12.2010)