Finty premiéra Nečase.

Útok na životní úroveň sociálně slabých je současnou módou evropskou. Česká republika nemůže zůstat stranou, dokonce se snaží jít příkladem, i když důvody jsou více ideologické než ekonomické. Oslabit rovnostářskou třídu lidí pracujících a posílit třídu lidí vydělávajících. Petr Nečas jako papoušek vytrvale opakuje:„Nedokázali jsme si odtrhnout od úst,“ což má být důvod ke škrtům. A nahánění strachu, to byl Nečasův trumf, se kterým se mu podařilo vyhrát premiérské křeslo.

V době, kdy Nečasova vláda škrtá pérem, jako když zdivočelý ruský šlechtic seká kolem sebe šavlí, má Nečasova stranická pravá ruka, ministr Drobil, skandální konflikt se svými spolupracovníky. Zatím ještě media překvapením lapají po vzduchu, Nečas i Drobil uklidňují veřejnost, že se vlastně nic neděje. Drobil říká, že odstoupil z ministerské funkce, ale poslanecký post, včetně platu, i funkce v ODS si ponechá. Veřejnost tedy se tedy vůbec nemusí obávat, že ze scény úplně odejde (to by pro zemi opravdu byla rána k nepřežití, kdyby zmizel). V jakékoli politicky vyspělejší zemi by jednání Pavla Drobila vyvolalo tlak na rezignaci ze všech funkcí. Je v jiné demokratické zemi těžko představitelné, aby i po nuceném skandálním odstoupení ministra ho premiér nadále obhajoval.

Drobil je historicky prvním ministrem ODS, který musel vládu opustit. Doposud (od roku 1992) kvůli nějaké mediální aféře museli z české vlády odstoupit ministři ODA (Kalvoda a Skalický), ČSSD (Svoboda, Zgarba, Gross) a lidovec Čunek. Jednání Petra Nečase v těchto chvílích nenastavuje vládní koalici dobré zrcadlo, příliš je odkrývaná mafiánská podstata strany, které šéfuje. Po porovnávání hrubého domácího důchodu (HDP) v zemích EU rozhodně není důvod slavit. Od strany, která má větší zájem o prosperitu spřízněných elit než o prosperitu státu, se nic jiného nedá očekávat ani v příštích létech.

Představuje-li tedy průměr za celou EU 100 PPS, pak v ČR bylo HDP na hlavu loni jen 82 PPS. Obyvatelé ČR údajně si sice polepšili, neboť v roce 2007 to bylo 80 PPS a předloni 81 PPS. Ze starých členských zemí EU se však teoreticky podařilo těsně předstihnout jen Portugalsko (18. pozice, 80 PPS).

HDP v přepočtu na obyvatele Eurostat měřil ve standardech kupní síly (PPS), což je jednotka užívaná při mezinárodních srovnáních. Její výhodou je, že se v ní do určité míry srovnávají rozdíly, které jinak panují mezi kupní silou národních měn jednotlivých států. Obecně se dá říct, že za jednu PPS by se koupilo stejné množství zboží či služeb ve všech zemích.

Přední postavení mezi novými zeměmi EU sice potěší, před námi je jenom Slovinsko. Vzestup ČR však je minimální. Mnohem horší pozici by jistě země zaujala, kdyby do průměru nebyla zahrnuta Praha, kde HDP je téměř na úrovni Rakouska či Irska, a Středočeský kraj. V otvírání nůžek HDP mezi Prahou a ostatními kraji je české hlavní město asi evropským unikátem. Většina českých krajů by asi nepřekročila průměr Slovenska (73 PPS). Jaký HDP bude v příštích letech, když Nečasova vláda chce většině obyvatel snižovat příjmy? Statistici si zřejmě poradí, aby jim vyšel tak dobrý průměr, jak budou potřebovat.

Nečasovy tajné manévry přibývají, i když zatím mu ta část veřejnosti, která od škrtů očekává profit, věří. Teď však jsou někde ve vzduchu důkazy o Drobilových kriminálních spádech. Bude muset Nečas lhát mnohem šikovněji, a také uvolnit hodně prostředků, aby aféru smetl pod stůl. Ne vždy je vytloukání klínu klínem úspěšné. Zatím Nečase štěstí neopouští, přestože řecké afrodiazikum nějak přestává zabírat. Jeho štěstím je koalice s véčkaři, kteří kvůli ztrátě volebních preferencí a případnému nedobrovolném opuštění vlády (v případě jejího pádu), kam by se nikdy už nevrátili, musejí skákat, jak Nečas píská (schválení rozpočtu). (Jiří Krž, 16.12.2010)