"Ten, kdo v této zemi jedná korektně, slušně a zdrženlivě, ničeho nedosáhne," po jednání s premiérem Nečesem říká prezident Agrární komory Jan Veleba.
Můžeme mít k panu Velebovi všechny možné výhrady, od jeho obhajoby postsocialistické velkovýroby, přes vztahy k vlastníkům půdy, až po naivní důvěru současné vládě, ale nemůžeme mu upřít úděl antického Sisyfa, kterého nejvyšší bůh Zeus potrestal nekonečným valením balvanu na vysokou horu.
Agrární komora má možnosti získávat statistické i politické informace, před nimiž ovšem současná otrlá vláda nepadne zadní částí na zem. Ministr Fuksa se přitom může stavět na hlavu a slibovat hory doly, ve skutečnosti, co zemědělství nedostane z Bruselu, to mít nebude.
Premiér má samozřejmě také informace o tom, že zprůměrovaní majitelé zemědělských družstev a společností a někteří soukromníci si často žijí nad poměry průměrného občana. Jako šéfa pravicové strany nesmí premiéra zajímat, jakým způsobem kdo k majetku přišel, protože by se mohly provalit privatizační hráze a špína by ho mohla smést z trůnu.
Členové současné vlády jsou většinou absolventi komunistických škol, kteří mají v podvědomí zafixováno: "když nemám já, nesmíš mít ani ty!" Když od vlády nedostanou přímé platby jiní podnikatelé, proč by je měli dostávat zemědělci? A to, co zemědělcům dá EU, to z nich vláda vytáhne prostřednictvím všemožných i nemožných úřadů a různých lobbistů z řad odběratelů a dodavatelů.
Za stavu, kdy jsou obchody plné dovezených potravin a český zákazník je zvyklý kupovat cokoli, hlavně že je to levné, těžko pan Veleba přesvědčí politiky, že dochází k úpadku zemědělství a zemědělského venkova. K čemu pro politika je zemědělství a venkov? Cílem každého politika hlavně je uspět ve volbách a udržet si dobytou pozici. O výsledcích voleb se nyní rozhoduje ve velkých městech, venkovský volič-zemědělec je jen do počtu. Velká část městských voličů už jsou vyškolení „tržní komsomolci“, kteří nemají o zemědělské práci nejmenší ponětí, je to skupina arogantních sobců, které zajímá jen a jen zisk, a jakýmkoli způsobem.
Statistikou Veleba nepřinutí vládu změnit názor, ani kdyby čísly mlátil ministrům o hlavy. Shromážděním v Lucerně či rámusem na ulicích se už toho také moc nedosáhne. Bezmocnost proti aroganci moci není jen záležitost česká, o tom se přesvědčují demonstranti v jiných zemích, včetně v minulosti vždy mocné francouzské ulice. Účet za pouliční a jiné škody, i s úroky a provizí, vlády promítnou do daní a dál se lidu utahuje uzda. Za daného stavu nepomůže změna vlády ani revoluce, která není vyvolaná hladem. (F.Novotný, 7.11.2010)
Žádné komentáře:
Okomentovat