Premiér Nečas svůj trpký úsměv zřejmě vyvolává pojídáním citronů. Čím více vyhrožuje, tím více asi citronů spotřebuje. Slzavé údolí, které slibuje má mnoho podob, jedna se ukazuje při současných povodních. Zatímco dobrovolníci s příjmem několik tisícovek měsíčně odnášejí do pokladniček dobročinných organizací ušetřené deseti a dvacetikoruny, ti, kterým by příspěvek na solidaritu žádnou újmu nezpůsobil, to katastrofu na severu nevidí.
Dosud jsem nezaregistroval, že by někdo z politiků, různých VIP či bohatých, mnohdy opravdu bohatých osob, v naší republice se nechali slyšet, že na konto povodňových událostí věnovali nějaký ten tisíc (natož milion). A jsou tací, co by mohli „pustit“ i nějakou tu miliardu a ani by si toho na svém kontě nevšimli.
Chápu, oni jsou ti úspěšní, oni si ty peníze "zaslouženě" vydělali. Nemá smysl rozvádět, nakolik jsou to opodstatněně „vydělané“ a „zasloužené“ peníze, to není v tento moment vůbec rozhodující. Zde hraje roli otázka solidarity, sounáležitosti s jinými a morálky. Vždyť něco jiného je, jestliže někomu shoří barák jen proto, že se nestaral o komín, nebo když jiného zasáhne déšť, který mu dům, zařízení nebo věci poškodí bez toho, že na to měl nějaký vliv, či mohl tomu zabránit.
Myslím si proto, že by např. panu Kellnerovi nebo Bakalovi neměl být lhostejný osud jejich spoluobčanů, kteří byli povodněmi poškozeni. Mnohdy až tak, že nemají střechu nad hlavou. Ale nejde jen o pana Kellnera či Bakalu, jde také o různé politiky či poslance, kteří se dostali na svá „místečka“ třeba i díky těmto, dnes postižených občanů, předtím potřebných voličů. Bohužel, žádná vděčnost, pochopení, solidarita či jakýsi lidský soucit nad osudem těchto lidí. Vždyť jsou mezi nimi i děti či starší a staří občané! Solidarita se mezi lidmi nad úrovní „obyčejných“ zcela vytratila.
Žádné komentáře:
Okomentovat