Google

čtvrtek 19. srpna 2010

Podíl zemědělské velkovýroby na záplavách.

„V souvislosti s nedávnými povodněmi na severu Čech znovu jasně zaznělo, že kromě drahých technických opatření má na vznik a průběh povodní zásadní vliv činnost zemědělců v krajině a jejich způsob hospodaření.

Jako účinná prevence maximálních povodňových škod se ukázala kombinace chovu dobytka na pastvinách s ekologickým zemědělstvím. Schopnost travního porostu zadržet vodu je totiž dále umocňována ekologickým hospodařením, které poskytuje lepší ochranu proti povodním, než půdy obdělávané běžným způsobem. Živá půda s vysokým obsahem humusu a biologickou aktivitou má dvojnásobně vysokou infiltraci vody. Naopak mrtvá půda zhutněná těžkou mechanizací a udržovaná dávkami průmyslových hnojiv nemůže při povodních obstát, protože tolik vody nevsákne a je největší příčinou přívalů vody s bahnem na venkovských náměstích či ve vodních nádržích, které je pak nutno za další miliardy odbahňovat.“ (Zdroj: Svaz marginálních oblastí, 19.08.2010)

Jistě mají pastevci dobytka hodně pravdy, o tom, že velkoplošné pěstování kukuřice na písčitém svahu je zločin, se ví už dávno. Stejně tak se ví o nepříznivých následcích meliorací a regulacích malých vodních toků. Ale co asfalt, beton, takzvané zpevněné plochy s betonovými kanály a příkopy? Ty nezvyšují při dešti hladiny řek a potoků?

I v minulosti pršelo a byly záplavy - těžko porovnávat - hlavní roli hraje změna klimatu, na níž má člověk jen malý podíl. Teplo, zima, množství a intenzita vodních srážek jsou dány s hůry, otázkou je, jak se člověk s následky vypořádá. Na následky škod a protipovodňová opatření vždy do postižené oblasti plynou miliardy, ale záplavy se příště zpravidla objeví tam, kde je nikdo nečeká. A znovu se otevře státní pokladna a konají sbírky. Nakonec odborníci dospěli k závěru, že v ČR není prakticky okres, který by nemohl být postižen velkou vodou.

Louky a pastviny v kopcích, většinou bývalá meliorovaná pole, působí sice jako houba, ale jen krátkou dobu. I houba má svou kapacitu, a tak louka při delším dešti už žádnou vodu neudrží. Voda stéká do údolí, kde na ni čekají široké a hluboké stoky, jimiž rychle míří do řeky, která nestačí všechnu vodu okamžitě pobrat a rozlévá se po městech a vesnicích.

Dovedli komunisté poroučet větru dešti? Je paradoxní, že mnohé nepříznivé následky kolektivizace a scelování pozemků se začaly projevovat až v době, kdy nejsou u moci, v době, kdy bylo možné vrátit celé české zemědělství do předkolektivizačního období a obnovit původní krajinu. Bohužel nestalo se.

Naši předkové po dlouhá staletí tvořili v každém katastru nejoptimálnější způsob hospodaření. Pole měli na vyšších suchých místech, louky zakládali v údolích, kam se stahovala voda, aby měli dostatek sena. Na loukách nebyly žádné hluboké odvodňovací kanály, maximálně přirozený potůček, který si při deštích voda sama vymlela. Při velkých deštích se voda rozlila po loukách a odtékala jen pomalu dále do větších vodních toků. Ani takto obhospodařovaná krajina by současným záplavám zřejmě nezabránila, což dosvědčují škody v polském malozemědělství, ale určitě by jejich následky nebyly tak tragické. (F. Novotný, 19.8.2010)

1 komentář: