Před rokem 1988 byly potraviny vyráběny podle státních norem, státní nebo družstevní podnik nesměl, a neměl důvod, tyto normy porušovat. Režim dbal na důslednou kontrolu.
Už v předlistopadové době, kdy se začala prosazovat ziskovost, státní potravinářství si patrně vynutilo měkčí potravinářské a hygienické normy, protože kvalita některých potravin poklesla. Zákazníka však tehdy ještě ani ve snu ani nenapadlo, že maso se dá nahradit sójou a máslo margarinem.
Když si dřív zákazník koupil masovou konzervu, tak v ní našel skutečné maso, nikoli jako dnes rozmixovaný odpad z jatek, doplněný sádlem, sójou a bůhví čím. Bohužel, zvyk je železná košile, lidé, kteří mají hluboko do kapsy, už ani nevědí, jak by skutečné maso mělo vypadat, a tak kupují, co je jim nabídnuto. Mistrem v takových levných konzervách je dnes jistá moravská firma.
Pokud by se dříve něco takového dělo, zaměstnanci potravinářského podniku by za to tvrdě kritizovali vedení, vynesli by to na veřejnost, která by protesty bombardovala státní i polické orgány. V obavách o práci dnes musí zaměstnanci ohnout hřbety a mlčky dělat, co se od nich požaduje. Otřesný je fakt, že už se nevyrábí ani z domácích podřadných surovin, ale z dovezených. Česká republika je dnes destinací, kam se zahraničním firmám vyplatí import odpadu potravin, protože zde s úspěchem najdou odbyt?
Zcela jinak je tomu v zahraničí, nejen v okolních zemích. Ve francouzském maloobchodním řetězci Carrefour lze najít hlavně zboží domácího původu, tedy francouzského. Ovoce, zelenina, mléčné výrobky, sladkosti. Francie si střeží svůj trh, protože podporuje své vlastní zemědělce a producenty. To má za následek, že jsou na pultech k mání převážně domácí kvalitní domácí produkty. Tedy opak českého obchodu, kde už převažuje zahraniční zboží.
Námitky českých potravinářů, že, na rozdíl od českých zákazníků, v zahraničí jsou lidé ochotni kupovat kvalitní dražší potraviny, už dnes těžko obstojí, neboť cena tamních nešizených potravin je i při několikanásobně vyšších příjmech tamního obyvatelstva už někdy stejná nebo nižší než cena náhražek prodávaných v českých zemích. Tamní producent je k určitým standardům motivován, protože by jinak v konkurenci neuspěl a jeho produkty by nebyly kupovány.
Doposud jsou na mnoha českých náměstích kamenné pranýře, u kterých bývali přikováváni nepoctiví výrobci a prodavači. Kdyby dnes bylo zavedeno středověké právo, zřejmě by staré pranýře našly uplatnění. Zdá se, že honba za ziskem zažene české potravinářství i zemědělství do stop textilního a obuvnického průmyslu. (F.Novotný, 25.8.2010)
Sám delší dobu odmítám konzumovat špekáčky, párky, klobásy a některé salámy. Přidávání mouky do uzenin mi při rozhovoru potvrdil pracovník jedné výrobny uzenin, který uvedl, že 100 kilogramů hmoty masa se doplňuje 20 kilogramy mouky; že se dává mouka do uzenin, je skutečnost. Žádný z výrobců uzenin dosud nikdy neuvedl, jaký poměr je mezi masem a moukou. Chuť uzenin se dohání kořením a solí. A kvalita chleba? Mimo uváděných kouzel při jeho výrobě, je běžně prodáván nedostatečně tepelně zpracovaný, napůl syrový.
OdpovědětVymazat