S takovýmito názory se nyní lze setkat v mediích: „Tyto skupiny „češou“ borůvky pro obchod a používají k tomu takzvané hřebeny. Většinou po nich zůstává spoušť v podobě zdupaného terénu, přelámaných a poničených keřů borůvek a dalšího nepořádku.“
A s takovýmito názory se lze setkat na venkově: „Iniciátory tažení proti lidem přivydělávajících si sběrem lesních plodů lze najít hlavně v řadách různých fanatických velkoměstských ochránců (zlodějů) přírody.“
Osobně jsem sběrače borůvek obdivoval a obdivuji. Být několik hodin ohnutý a ještě přitom pracovat dokáže jen hodně málo lidí. Připadá mi, že ti lidé, co sběrače borůvek odsuzují, jim závidí jejich zdraví a jejich vitalitu.
Před půl stoletím bylo na vesnici povinností každého školáka přivydělat si o prázdninách na potřeby do školy. Cena borůvek byla 3,80 korun za kg. Borůvky byla příležitost i pro lidi dospělé, kteří odpoledne po práci vzali hřeben konvičku nebo košík, nasedli na kolo a jeli do lesa nasbírat pár kilo. Večer u sběrny bylo nutno kvůli deseti či dvacetikoruně vystát frontu, neboť všichni sběrači chtěli svou námahu zpeněžit.
V noci byly borůvky z vesnických sběren odváženy, v košíčcích po třech kilech, rovnou na letiště do Ruzyně a druhý den ráno už si je bylo možné koupit někde v Londýně nebo New Yorku. Z prodeje lesních plodů státu tekly do pokladny určité valuty, proto stát sběr lesních plodů podporoval. Nejlepší sběrači byli po sezóně odměňováni, jejich jména zveřejňována v tisku. Ono to neustálé papouškování privatizátorů, že stát je špatným hospodářem, není vždy asi tak úplně na místě.
Panelákovým kritikům sběru lesních plodů nelze se divit, protože jim nebylo s hůry dáno poznat život vesnického člověka, který vedle lesa vyrostl, žije a udržuje si ho pro svoji potřebu, nikoli kvůli ideologii. Brojí-li však proti sběru lesních plodů lidé, kteří si říkají lesníci, tak to jsou buď profesionální lháři, placení zelenou lobby, nebo jsou to jakoby lesníci, kteří znají les z oken rychle jedoucích aut.
Před takovými padesáti lety se sbíráním borůvek zabývalo možná tisíckrát víc lidí než v současnosti (a to neexistovala nezaměstnanost), přesto lesy nezničili, naopak borůvčí a lesu přítomnost lidí svědčila. Těch tisíc sběračů nikdy neudělá v lese takovou paseku jako jeden bláznivý motorkář nebo čtyřkolkář a už vůbec ne jako nadělají těžké těžební stroje. Pokud bych současné sběrače borůvek kritizoval, tak jedině kvůli tomu, že do lesa jezdí auty. To je ovšem nešvar i houbařů. Jinak smekám klobouk před takovou namáhavou prací, jako je sběr borůvek. (F.Novotný, 28.7.2010)
A s takovýmito názory se lze setkat na venkově: „Iniciátory tažení proti lidem přivydělávajících si sběrem lesních plodů lze najít hlavně v řadách různých fanatických velkoměstských ochránců (zlodějů) přírody.“
Osobně jsem sběrače borůvek obdivoval a obdivuji. Být několik hodin ohnutý a ještě přitom pracovat dokáže jen hodně málo lidí. Připadá mi, že ti lidé, co sběrače borůvek odsuzují, jim závidí jejich zdraví a jejich vitalitu.Před půl stoletím bylo na vesnici povinností každého školáka přivydělat si o prázdninách na potřeby do školy. Cena borůvek byla 3,80 korun za kg. Borůvky byla příležitost i pro lidi dospělé, kteří odpoledne po práci vzali hřeben konvičku nebo košík, nasedli na kolo a jeli do lesa nasbírat pár kilo. Večer u sběrny bylo nutno kvůli deseti či dvacetikoruně vystát frontu, neboť všichni sběrači chtěli svou námahu zpeněžit.
V noci byly borůvky z vesnických sběren odváženy, v košíčcích po třech kilech, rovnou na letiště do Ruzyně a druhý den ráno už si je bylo možné koupit někde v Londýně nebo New Yorku. Z prodeje lesních plodů státu tekly do pokladny určité valuty, proto stát sběr lesních plodů podporoval. Nejlepší sběrači byli po sezóně odměňováni, jejich jména zveřejňována v tisku. Ono to neustálé papouškování privatizátorů, že stát je špatným hospodářem, není vždy asi tak úplně na místě.
Panelákovým kritikům sběru lesních plodů nelze se divit, protože jim nebylo s hůry dáno poznat život vesnického člověka, který vedle lesa vyrostl, žije a udržuje si ho pro svoji potřebu, nikoli kvůli ideologii. Brojí-li však proti sběru lesních plodů lidé, kteří si říkají lesníci, tak to jsou buď profesionální lháři, placení zelenou lobby, nebo jsou to jakoby lesníci, kteří znají les z oken rychle jedoucích aut.
Před takovými padesáti lety se sbíráním borůvek zabývalo možná tisíckrát víc lidí než v současnosti (a to neexistovala nezaměstnanost), přesto lesy nezničili, naopak borůvčí a lesu přítomnost lidí svědčila. Těch tisíc sběračů nikdy neudělá v lese takovou paseku jako jeden bláznivý motorkář nebo čtyřkolkář a už vůbec ne jako nadělají těžké těžební stroje. Pokud bych současné sběrače borůvek kritizoval, tak jedině kvůli tomu, že do lesa jezdí auty. To je ovšem nešvar i houbařů. Jinak smekám klobouk před takovou namáhavou prací, jako je sběr borůvek. (F.Novotný, 28.7.2010)
Žádné komentáře:
Okomentovat