Předseda Fóra pro výživu a zemědělství na berlínské Humboldtově univerzitě Harald von Witzke zveřejnil svou zprávu o mezinárodním obchodu se zemědělskými produkty a o budoucnosti zemědělství.
V posledních letech problém produkce potravin přestal zajímat západoevropskou veřejnost, mnohem více se zajímá o takové problémy, jako je změna klimatu. Začalo to v devadesátých letech, kdy trh potravin byl nasycen a lidé nabyli dojmu, že otázka potravin je vyřešena, že hlad patří do daleké minulosti. Dnes už je jasné, že plán organizace FAO (Food and Agriculture Organization of the United Nations), do roku 2015 nasytit celý svět, nebude splněn. Je to způsobeno nečekaně prudkým růstem světové populace. Lidé v nejvíce rostoucích a rozvíjejících zemích jako je Čína, Indie a Brazilie mají stále větší potřebu jíst maso, mléko a vejce. To vyžaduje zvýšenou výrobu obilovin.
Zdroje kvalitní zemědělské půdy jsou prakticky vyčerpané, a tak výsledkem poptávky po potravinách v příštích desetiletích nemůže být nic jiného než zvyšování ceny potravin. Hranice hladu začíná tam, kde lidé mají denní příjem menší než 1,25 $ na den. Jedná se především o vesnické obyvatelstvo v odlehlých oblastech rozvojových zemích, které nemá přístup k moderním technologiím, jimiž by si zajistilo dostatečnou produkci potravin. Tyto oblasti byly v poslední době zanedbávané, protože ve světě převládl názor, že zemědělství rozvojových zemí nemá pro světovou výrobu potravin význam. Opak je pravdou. V chudých oblastech je právě zemědělství potřebné k řešení výroby potravin a k podpoře zaměstnanosti.
Přibývají názory, že budoucnost zemědělství je ve velkých podnicích a malí zemědělci by na světový trh výrobky dávat neměli. Zkušenosti ukázaly, že to není ideální, že to způsobuje větší problémy než malovýroba. Zvýšená produktivita znamená podhodnocenou cenu půdy, zvýšené mzdy, úbytek zaměstnanců a nezaměstnanost. Mnohem lepší se jevilo období 60. a 70. minulého století, kdy byl kladen důraz na technologie pro malozemědělce a na intenzivní produkci potravin.
Do roku 2050 bude třeba výrobu potravin zdvojnásobit. Toho je možné dosáhnou buď rozšířením ploch zemědělské půdy, k čemuž moc příležitostí není, nebo intenzivním využíváním zemědělské půdy. Rozšiřovat zemědělskou půdu není možné kvůli zachování příznivého klimatu.
V posledních letech problém produkce potravin přestal zajímat západoevropskou veřejnost, mnohem více se zajímá o takové problémy, jako je změna klimatu. Začalo to v devadesátých letech, kdy trh potravin byl nasycen a lidé nabyli dojmu, že otázka potravin je vyřešena, že hlad patří do daleké minulosti. Dnes už je jasné, že plán organizace FAO (Food and Agriculture Organization of the United Nations), do roku 2015 nasytit celý svět, nebude splněn. Je to způsobeno nečekaně prudkým růstem světové populace. Lidé v nejvíce rostoucích a rozvíjejících zemích jako je Čína, Indie a Brazilie mají stále větší potřebu jíst maso, mléko a vejce. To vyžaduje zvýšenou výrobu obilovin.
Zdroje kvalitní zemědělské půdy jsou prakticky vyčerpané, a tak výsledkem poptávky po potravinách v příštích desetiletích nemůže být nic jiného než zvyšování ceny potravin. Hranice hladu začíná tam, kde lidé mají denní příjem menší než 1,25 $ na den. Jedná se především o vesnické obyvatelstvo v odlehlých oblastech rozvojových zemích, které nemá přístup k moderním technologiím, jimiž by si zajistilo dostatečnou produkci potravin. Tyto oblasti byly v poslední době zanedbávané, protože ve světě převládl názor, že zemědělství rozvojových zemí nemá pro světovou výrobu potravin význam. Opak je pravdou. V chudých oblastech je právě zemědělství potřebné k řešení výroby potravin a k podpoře zaměstnanosti.
Přibývají názory, že budoucnost zemědělství je ve velkých podnicích a malí zemědělci by na světový trh výrobky dávat neměli. Zkušenosti ukázaly, že to není ideální, že to způsobuje větší problémy než malovýroba. Zvýšená produktivita znamená podhodnocenou cenu půdy, zvýšené mzdy, úbytek zaměstnanců a nezaměstnanost. Mnohem lepší se jevilo období 60. a 70. minulého století, kdy byl kladen důraz na technologie pro malozemědělce a na intenzivní produkci potravin.
Do roku 2050 bude třeba výrobu potravin zdvojnásobit. Toho je možné dosáhnou buď rozšířením ploch zemědělské půdy, k čemuž moc příležitostí není, nebo intenzivním využíváním zemědělské půdy. Rozšiřovat zemědělskou půdu není možné kvůli zachování příznivého klimatu.
Žádné komentáře:
Okomentovat