Krajský soud v Českých Budějovicích projednával odvolání dědičky Alžběty Petzoldové, o vydání rodinné hrobky a pozemků okolo ní. Jedná se o podobný nekonečný spor se státem jako v případě Ludmily Havránkové, avšak v tomto případě bažinaté pozemky bez budovy jsou státu prakticky k ničemu. Více než o pozemky se zřejmě jedná o předvedení mocenské pozice státu.
Soud rozhodl, že budova Schwarzenberské hrobky v Domaníně s nádvořím je ve vlastnictví pozůstalosti dr. Adolfa Schwarzenberga. Nepatří do ní ale okolní parcely. V odůvodnění poukázal na to, že jediným účastníkem dědického řízení po Adolfu může být jen Karel Schwarzenberg,
Adolfu Schwarzenbergovi byl zemědělský majetek zkonfiskován vyhláškou ONV Č. Budějovice 4. října 1945 na základě dekretu prezidenta č. 12/1945 Sb. O opravném prostředku, který proti tomu tehdy podal Adolfův právní zástupce, nebylo nikdy rozhodnuto. Zmíněná konfiskace proto nemá právní účinky.
Státní Národní památkový ústav však se odvolává na zákon č. 143/1947 Sb., který nikdy nebyl zrušen. Zástupkyně památkového úřadu tvrdila, že k fungování hrobka nepotřebuje okolní pozemky.
Rozhodujícím pro změnu vlastnického práva k Adolfovu majetku je datum účinnosti zákona č. 143/1047 Sb. (Lex Schwarzenberg), tedy 13. srpen 1947. Toho dne přešly schwarzenberské nemovitosti do vlastnictví Země české a Adolf Schwarzenberg ke dni úmrtí 27. února 1950 již nebyl jejich vlastníkem. Nárok tedy nemají ani dědicové.
Ústavní soud ale dospěl 7. ledna 2009 k názoru, že hrobka rodu Schwrzenbergů je místem, na které se vztahuje pietní ochrana jako součást práva na rodinný život žalobkyně, a nemohla být proto zahrnuta do majetku, který dle zákona č. 143/1947 Sb. přecházel na Zemi českou. Zároveň Ústavní soud vyslovil názor, že tato ochrana se vztahuje jen na hrobku a pozemek pod ní, nikoliv už na okolní pozemky.
Zástupce Alžběty Petzoldové uvedl, že hrobku nelze oddělovat od okolních pozemků, které jsou prý nezbytné k plnění jejího účelu. Pokud by přilehlé nemovitosti patřily jiným vlastníkům, mohli by zamezit k hrobce přístup a mohli by z nich například odvést vodu, která chladí stavbu a s ní ostatky v ní uložené, provádět na nich jakékoliv úpravy a zmařit tak poslání stavby či ji ohrozit.
Soud rozhodl, že budova Schwarzenberské hrobky v Domaníně s nádvořím je ve vlastnictví pozůstalosti dr. Adolfa Schwarzenberga. Nepatří do ní ale okolní parcely. V odůvodnění poukázal na to, že jediným účastníkem dědického řízení po Adolfu může být jen Karel Schwarzenberg,
Adolfu Schwarzenbergovi byl zemědělský majetek zkonfiskován vyhláškou ONV Č. Budějovice 4. října 1945 na základě dekretu prezidenta č. 12/1945 Sb. O opravném prostředku, který proti tomu tehdy podal Adolfův právní zástupce, nebylo nikdy rozhodnuto. Zmíněná konfiskace proto nemá právní účinky.
Státní Národní památkový ústav však se odvolává na zákon č. 143/1947 Sb., který nikdy nebyl zrušen. Zástupkyně památkového úřadu tvrdila, že k fungování hrobka nepotřebuje okolní pozemky.
Rozhodujícím pro změnu vlastnického práva k Adolfovu majetku je datum účinnosti zákona č. 143/1047 Sb. (Lex Schwarzenberg), tedy 13. srpen 1947. Toho dne přešly schwarzenberské nemovitosti do vlastnictví Země české a Adolf Schwarzenberg ke dni úmrtí 27. února 1950 již nebyl jejich vlastníkem. Nárok tedy nemají ani dědicové.
Ústavní soud ale dospěl 7. ledna 2009 k názoru, že hrobka rodu Schwrzenbergů je místem, na které se vztahuje pietní ochrana jako součást práva na rodinný život žalobkyně, a nemohla být proto zahrnuta do majetku, který dle zákona č. 143/1947 Sb. přecházel na Zemi českou. Zároveň Ústavní soud vyslovil názor, že tato ochrana se vztahuje jen na hrobku a pozemek pod ní, nikoliv už na okolní pozemky.
Zástupce Alžběty Petzoldové uvedl, že hrobku nelze oddělovat od okolních pozemků, které jsou prý nezbytné k plnění jejího účelu. Pokud by přilehlé nemovitosti patřily jiným vlastníkům, mohli by zamezit k hrobce přístup a mohli by z nich například odvést vodu, která chladí stavbu a s ní ostatky v ní uložené, provádět na nich jakékoliv úpravy a zmařit tak poslání stavby či ji ohrozit.
Žádné komentáře:
Okomentovat