Nestačil by selský rozum?

Tak jako v období komunistické totality i nyní většina obyvatel České republiky rezignovala na nepříznivý stav české společnosti a se sklopenou hlavou utahuje opasek. Je pravda, že ti nejotrlejší se přizpůsobili vývoji jinak, ti se zajímají jen o bezpracný převod jakýchkoli peněz na vlastní konta, ale jsou i rebelanti, téměř disidenti, kteří se nechtějí s pádem České země do ekonomického a morálního bahna smířit a s protesty se obracejí na vládu a prezidenta. Jedním z nich je Jirka N. ze Žďáru nad Sázavou, z jehož dlouhého dopisu jsou následující výňatky.

A tak jsem trošku zapřemýšlel jako sedlák nebo poslední návštěvník restaurace. Jako obyčejný občan tohoto státu. Už pan Werich složil písničku, kde se pělo: ,,Hej, pane králi, nebuď líný, vem hadry a běž mezi lid…“ Ne vezmi lyže a jeď mezi ty bohaté do hor. Je dvacet let po revoluci. A země, která byla po roce 1990 téměř bez dluhů, ve mnoha výrobách téměř soběstačná, je dnes zadlužená tak, že nad tím zůstává rozum stát.

Stále slyšíme, že si musíme utahovat opasky a je nutné šetřit. Víte, páni politici, nějak se mi zdá, že vidím pořád stejné obličeje v tom našem politickém akváriu. Jednou jsem v té straně, podruhé v jiné, tudle změníme politickou tvář za jinou škrabošku. Případně, je- li to účelné, vystoupím a budu se tvářit nadstranicky a jede se dál. Případně se do politiky dostane nějaký politický klaun jako Kateřina Jacques, to je patrně pro oživení.

Jenže ono to tak nejde dělat dál, jinak bude vláda muset zakázat vývoz dřeva, aby zbylo na deset milionů žebráckých holí. Myslím, že když mi média dokola opakují, že jsem zadlužen a každý z nás neseme podíl na tomto dluhu, nějak se mi pění krev v žilách. Vy, páni politici, jste dělali rozhodnutí, kde se peníze vyhazovaly za prohrané arbitráže. Konsolidační banka, jako obří bezedná žumpa na peníze státu… Vaše politická rozhodnutí vedla k demilitarizaci našeho průmyslu a svět skočil po takovém tučném soustu.

To, že někoho za majetkovou trestnou činnost zavřeme do kriminálu, nic neřeší, dokud ten, kdo majetkovou škodu spáchal, nebude nucen tuto škodu uhradit, tak je to pořád o ničem. Je vždy dost řešení, zabavení majetku třeba i manželce a dětem, kam byl onen majetek ulit před soudním jednáním.

Nechali jste vzniknout víc jak deset zdravotních pojišťoven. Ty si vybudovaly paláce plné zbytečných úředníků a nám najednou nezůstávají peníze na léčení. Za to jste také odpovědni vy, páni politici a poslanci. Lidé odvádějí peníze na své zdravotní pojištění a tyto peníze jsou pojídány ústy zbytečných úředníků a spotřebovávány na jejich paláce.

Naše silnice jsou třikrát dráž stavěny než v zahraničí, nekvalitně, začínáte vymýšlet silniční daň, no to je do nebe volající. Já to nechci platit, dejte to k úhradě politikům, poslancům, úředníkům, kteří tyto smlouvy uzavírají. Následně ani nezajistí kontrolu kvality, silnice se klidně opravují už druhým rokem znovu a přitom byly zaplaceny ve vysoké kvalitě.

Co se týká „toho mého dluhu“, ten by měli zaplatit podílově všichni, kteří tomuto státu vládli v době od vzniku státního dluhu. Lidé si musí uvědomit, že z jejich vydělaných peněz si stát na daních bere 55-64 % formou různých typů zdanění. Další peníze odvede občan formou daně z nemovitosti a dalších daní. Vše, co si za peníze, které lidem zůstanou, kupujeme, je již také x-krát zdaněno.
(Kráceno)