ODS si poprvé silně uškodila svým prosazováním V. Klause jako českého prezidenta. Klaus přitom Topolánkovu vládu, se zelenými a evropsky prohnaným politikem Schwarzenbergem, neměl ani málo v lásce. Právě prezidentská volba na začátku roku 2008 byla už vyloženě proti zájmům ODS. Topolánek se ukázal jako Klausův užitečný idiot.
ODS se za Topolánka stala stranou méně ideologickou než za Klause, otevřenou Evropské unii a nabízející větší spolupráci, než bylo Klausovo "smluvně-opoziční" dělení koryt a moci s ČSSD. Při pádu druhé Topolánkovy vlády Klausovi posloužil jako užitečný idiot tentokrát Jiří Paroubek. ODS se dostala na klouzačku a stále nedovede najít někoho, o koho by se mohla opřít.
Paroubek žije očekáváním satisfakce za prohrané volby 2006 a udělá vše pro to, aby je vyhrál (teď jde o to neudělat chybu). Od roku 2006 mu stačilo jen se trefovat do Topolánkovy ODS. Zdá se, že ČSSD je u konce s agresivní kampaní. Peníze utracená na útoky proti Topolánkovy šly v niveč, tak jako ty na nekonané podzimní volby. Sesazení hejtmané ODS, kteří od roku 2000 si v krajích už vybudovali trafiky, nepřispěli ke stranické stabilitě stejně jako aféry pražské ODS od Jančíka po OpenCard.
Bezvýznamný, předtím neviditelný šéf Senátu Sobotka (osobnost na úrovni obecního tajemníka) zaútočil na šéfa strany, za nějž nemohlo být žádné náhrady. Přidali se Julínek (se svými zvláštními poplatkovými zásluhami), Vondra a Němcová (ještě na veřejnosti protivnější než Sobotka). Křehká rovnováha různých klik se rozpadla a Topolánkův mandát se ukázal prázdný.
To, že k sesazení Topolánka došlo těsně před volbami, vyhovuje právě zbabělcům typu Přemysla Sobotky nebo Klausova kašpárka Nečase, ve skutečnosti na místo Topolánka není v ODS náhrada. Nečas nemá žádný skutečný mandát reprezentovat ODS, je pouze nouzovým řešením v krátkém (iluzorním?) příměří mezi klikami uvnitř strany.
Není v politice normální, že nějaká politická strana sestřelí svého šéfa kvůli neformálnímu rozhovoru pro bezvýznamný časopis. Je to však náznak rukopisu Václava Klause, který nikdy neváhá odčinit "sarajevský atentát" ani to, jak úspěšně - proti Klausovým zájmům - Topolánek se Schwarzenbergem rozjeli předsednictví v radě EU.
Topolánek ještě v ODS zcela neskončil. Tím, že byl odstřelen, může paradoxně jen získat. Záleží na květnových volbách. Pokud ODS neuspěje a probudí se k sebereflexi, může žádat účty od těch, kteří diletantské odstřelení Topolánka zinscenovali. Ani dosavadní reklamní kampaň s Topolánkem na bilbordech nebyla zdarma. (Jiří Krž, 6.4.2010)
ODS se za Topolánka stala stranou méně ideologickou než za Klause, otevřenou Evropské unii a nabízející větší spolupráci, než bylo Klausovo "smluvně-opoziční" dělení koryt a moci s ČSSD. Při pádu druhé Topolánkovy vlády Klausovi posloužil jako užitečný idiot tentokrát Jiří Paroubek. ODS se dostala na klouzačku a stále nedovede najít někoho, o koho by se mohla opřít.
Paroubek žije očekáváním satisfakce za prohrané volby 2006 a udělá vše pro to, aby je vyhrál (teď jde o to neudělat chybu). Od roku 2006 mu stačilo jen se trefovat do Topolánkovy ODS. Zdá se, že ČSSD je u konce s agresivní kampaní. Peníze utracená na útoky proti Topolánkovy šly v niveč, tak jako ty na nekonané podzimní volby. Sesazení hejtmané ODS, kteří od roku 2000 si v krajích už vybudovali trafiky, nepřispěli ke stranické stabilitě stejně jako aféry pražské ODS od Jančíka po OpenCard.
Bezvýznamný, předtím neviditelný šéf Senátu Sobotka (osobnost na úrovni obecního tajemníka) zaútočil na šéfa strany, za nějž nemohlo být žádné náhrady. Přidali se Julínek (se svými zvláštními poplatkovými zásluhami), Vondra a Němcová (ještě na veřejnosti protivnější než Sobotka). Křehká rovnováha různých klik se rozpadla a Topolánkův mandát se ukázal prázdný.
To, že k sesazení Topolánka došlo těsně před volbami, vyhovuje právě zbabělcům typu Přemysla Sobotky nebo Klausova kašpárka Nečase, ve skutečnosti na místo Topolánka není v ODS náhrada. Nečas nemá žádný skutečný mandát reprezentovat ODS, je pouze nouzovým řešením v krátkém (iluzorním?) příměří mezi klikami uvnitř strany.
Není v politice normální, že nějaká politická strana sestřelí svého šéfa kvůli neformálnímu rozhovoru pro bezvýznamný časopis. Je to však náznak rukopisu Václava Klause, který nikdy neváhá odčinit "sarajevský atentát" ani to, jak úspěšně - proti Klausovým zájmům - Topolánek se Schwarzenbergem rozjeli předsednictví v radě EU.
Topolánek ještě v ODS zcela neskončil. Tím, že byl odstřelen, může paradoxně jen získat. Záleží na květnových volbách. Pokud ODS neuspěje a probudí se k sebereflexi, může žádat účty od těch, kteří diletantské odstřelení Topolánka zinscenovali. Ani dosavadní reklamní kampaň s Topolánkem na bilbordech nebyla zdarma. (Jiří Krž, 6.4.2010)
Souhlas s článkem vyjma hodnocení Sobotky P.
OdpovědětVymazatZa to v současnosti si K. se Sch.1 K. docela notují!
Es kommt der Tag, vyjádřil se kdysi fašistickým heslem Mirek Topolánek.A ten den skutečně přišel. Ten den, na který se všichni slušní lidé těšili, je zde. Ten den znamená odchod jednoho z protagonistů hulvátství, arogance a neúcty k dolním 10 milionům občanům. Bohužel, je to ještě málo. Móresy, kterými se vyznačoval Topolánek, zasáhly celou ODS. Arogance a neúcta k neprivilegovaným občanům se jim zadřela tak hluboko pod kůži, že bude trvat ještě dlouho, než se toho zbaví. Vždyť pomalu dvojníkem v těchto vlastnostech Topolánka je Ivan Langer, Alexandr Vondra, samozřejmě i Petr Nečas a řada dalších, jako Boris Šťastný, Michal Doktor, Petr Tluchoř,…
OdpovědětVymazatSouhlas,akorát dodatek že Klauz musí mít porád imunitu,jinak bude souzen jako cHirak.
OdpovědětVymazatV ODS a ani v ČSSD není vidět žádný náznak změny, náznak očisty. S železnou pravidelností propukají velké i malé korupční aféry (a to se skutečně provalí jen minimum případů) a strany se více věnují jejich zatloukání než poctivému hledání systémových řešení. Na zřídka opuštěná místa v jejich vedení nastupují lidé obdobného ražení, kteří se brzy zařadí do nenapravitelného houfu a přejmou jeho praxi i rétoriku. Důležitější pro ně je nestavět se proti proudu, nechat se nést k moci a udržet se u ní co nejdéle. V důsledku jsou pak pro současnou osádku Poslanecké sněmovny a Senátu skutečné problémy společnosti zcela podružné.
OdpovědětVymazat