"Všichni tito analytici, statistici, srovnávači a jiní znalci nás, zemědělce z provozů, neustále přesvědčují, jak jsou ty všechny naše požadavky a protesty nesmyslné, jak se vlastně máme dobře, a vůbec už vlastně ani nevíme, co bychom samým dobrým bydlem ještě dělali."(Ing. Jan Kocmánek ;http://www.apic-ak.cz/?path=m1mt1mo11173)
Autor příspěvku se zřejmě nechal vytočit články nějakého zaschlého novinářského embria, možná propagátora některé politické strany. Takový je svět. "Proti pomluvě neexistuje obrana," říká stará zkušenost. Nebezpečí propagandy nespočívá v pravdě nebo nepravdě, ale v opakované lži. Tak nějak to říkával jeden nacistický pohlavár.
Zemědělství už od starověku patřilo k povoláním, kde byla základem fyzická práce. Dřina, která unavuje tělo a otupuje myšlení. Z toho vznikly legendy, že práce v zemědělství a život na vesnici je jen pro lidi méněcenné, nevzdělané, kteří musejí mít nad sebou dohled nějakého panského odborníka. Důvod byl vždy zcela jiný. Panstvo vědělo, že venkov a zemědělce nemůže zničit, potřebuje je jako výrobce potravin a surovin, ale dbalo, aby se jim moc dobře nedařilo. Aby se drželi nad vodou, neutopili se, ale ani se nedostali na pevný břeh. Tak jako se od dob feudálních do dob dnešních nezměnily biologické pochody v přírodě, nezměnila se ani starost panstva o zemědělce.
Po listopadu ´89 se však zcela změnilo povýšenecké chování příslušníků majoritní městské společnosti vůči zemědělcům. Většina současných kritiků-otlemených tržních svazáků samozřejmě mimo práce u počítače a zbytečného pobíhání po klimatizovaných budovách neví, co je práce v dojírně, prasečáku či skladu krmiv, ale nestydí se tvrdit, že zemědělství rozumí, neboť "je to povolání jako každé jiné" (Klaus). Generace, která absolvovala všeobecné (i odborné) školní vzdělání v 50. a 60. letech dvacátého století, i když v zemědělství nepracovala, má z velkého množství školních brigád i z praktického vyučování alespoň základní představy o práci zemědělce, a tak je s kritikou opatrnější, spíše hodnotí práci současných zemědělců kladně.
Před rokem 1989 komunisté direktivně udělali v zemědělství mnoho věcí špatných (kolektivizace, megalomanie atd.), a také řadu věcí dobrých (vzdělání, sociální otázky). Bohužel právě ta zdánlivě dobrá opatření, kterými zemědělství mělo dostat industriální charakter, přispěla k současné špatné pověsti zemědělců. Vysoké mzdy, které mnohdy převyšovaly mzdy v jiných odvětvích, a téměř bezplatné bydlení přilákaly v 70. a 80. letech na venkov všemožné dobrodruhy, námezdní síly. Tito lidé po privatizaci venkov s lehkým srdcem opustili, ale představy veřejnosti o dobrém živobytí (vysokých příjmech a plných mrazácích) zůstaly, ať se jedná o pohled na soukromé zemědělce nebo na zaměstnance velkých zemědělských společností.
Velice legračně působí "odborné" články o tom, kolik všichni zemědělci (120.000) vydělávají na šedesáti mléčných automatech nebo několika bioplynových stanicích. Najdou se však čtenáři, kteří uvěří. K tomu do omrzení opakované články o "rozhýbání trhu s půdou." Pokud někdo chce koupit půdu na stavbu supermarketu nebo skladu, koupí bez problémů, protože ho to finančně nezruinuje. Pokud se jedná o stavbu státní dálnice, je to o něco horší, ale nakonec vždy k dohodě dojde.
O půdu, na které by se mělo zemědělsky hospodařit, je zájem jen symbolický. Zemědělská půda není auto, které se po havarii nebo opotřebení odveze na vrakoviště. Že by při současné situaci na trhu zemědělské produkce, při očekávaném skončení přímých plateb na hektar, zemědělci dávali peníze na nákup další půdy, nelze pozorovat. K obchodu také musí být dva, jeden prodává, druhý kupuje. Pro vlastníky je výhodnější i špatný pronájem. Doby, kdy se lidé půdy zbavovali dobrovolně zadarmo, skončily, i když se najdou oblasti, kde se nenajde ani nájemce, natož slušný kupec, a půda je pro vlastníky takovou finanční zátěží, že by se jim vyplatilo zbavit se jí i zdarma.(F.Novotný, 8.3.2010)
Žádné komentáře:
Okomentovat