S několikadenním předstihem se v sobotu 4. července 2009 v Břeclavi sešli někteří bývalí vojáci Pohraniční stráže, členové Klubu českého pohraničí a bývalí i současní komunističtí pohlaváři, aby si připomněli dobu své neomezené vlády. I téměř dvacet let po rozpuštění jednotek Pohraniční stráže, jednoho z nejodpornějších a nehrubších nástrojů totality, slavili svátek bývalého komunistického režimu, "Den Pohraniční stráže," který býval 11. července.
Připomněli si 58. výročí přijetí komunistického zákona o ochraně státních hranic, na jehož základě byla vytvořena Pohraniční stráž, která postřílela, zranila a přivedla do vězení stovky lidí. Setkání proběhlo v duchu vzpomínek na hrdinské činy pohraničníků a za kritiky polistopadového vývoje, kdy podle nich je poctivá služba vlasti hanobena.
Předseda Národní rady Klubu českého pohraničí (NR KČP) Janda, kritizoval skutečnost, že bývalí čs. pohraničníci jsou pranýřováni a v některých českých médiích dokonce označováni za vrahy. Českoslovenští pohraničníci prý plnili svoji zákonnou povinnost, nemají se tedy za střelbu do lidí stydět a na svoji službu vlasti mají být hrdi.
Z hlediska lidského služba u Pohraniční stráže byla bezesporu nepříjemná, především zásluhou pobytu v odloučených rotách, uprostřed lesů. Co se týká výběru vojáků základní služby, byla to více záležitost politická, byli vybíráni lidé z politicky spolehlivých rodin, jejichž rodiče obyčejně byli aktivní komunisté nebo loajální proletáři. Byli mezi nimi lidé skromní, kteří vojnu u PS brali jako službu v jakémkoli vojenském útvaru. Pro ně bylo hlavní ty dva a půl roku přežít ve zdraví.
Byli však takoví, a bylo jich nemálo, jimž pod zelenými výložkami narostla ramena a kteří se s privilegii, která dostali, vznesli do oblačných výšin. Jim nahánění strachu a šikanování civilistů, od dětí školou povinných až po vetché stařeny, zřejmě činilo nevýslovné potěšení. V devatenácti dvaceti letech člověk ještě moc rozumu nenabral, nepřemýšlí, snaží se hlavně vyniknout, třeba v prohánění civilistů a střílením. Záleželo tedy na velitelích, co od vojáků požadovali a co jim dovolili. Ti vyšší důstojníci často byli napojeni na složky Státní bezpečnosti. Takže dnes není důležité, co o Pohraniční stráži říkají, ti co v pohraničí ztratili neomezenou moc a co říkají komunističtí pohlaváři, veřejnost ví své. Ostnaté dráty, zákazy a šikana obyvatelstva poblíž státní hranice asi chybí jen těm nejkovanějším komunistům a nacionalistům.
Připomněli si 58. výročí přijetí komunistického zákona o ochraně státních hranic, na jehož základě byla vytvořena Pohraniční stráž, která postřílela, zranila a přivedla do vězení stovky lidí. Setkání proběhlo v duchu vzpomínek na hrdinské činy pohraničníků a za kritiky polistopadového vývoje, kdy podle nich je poctivá služba vlasti hanobena.Předseda Národní rady Klubu českého pohraničí (NR KČP) Janda, kritizoval skutečnost, že bývalí čs. pohraničníci jsou pranýřováni a v některých českých médiích dokonce označováni za vrahy. Českoslovenští pohraničníci prý plnili svoji zákonnou povinnost, nemají se tedy za střelbu do lidí stydět a na svoji službu vlasti mají být hrdi.
Z hlediska lidského služba u Pohraniční stráže byla bezesporu nepříjemná, především zásluhou pobytu v odloučených rotách, uprostřed lesů. Co se týká výběru vojáků základní služby, byla to více záležitost politická, byli vybíráni lidé z politicky spolehlivých rodin, jejichž rodiče obyčejně byli aktivní komunisté nebo loajální proletáři. Byli mezi nimi lidé skromní, kteří vojnu u PS brali jako službu v jakémkoli vojenském útvaru. Pro ně bylo hlavní ty dva a půl roku přežít ve zdraví.
Byli však takoví, a bylo jich nemálo, jimž pod zelenými výložkami narostla ramena a kteří se s privilegii, která dostali, vznesli do oblačných výšin. Jim nahánění strachu a šikanování civilistů, od dětí školou povinných až po vetché stařeny, zřejmě činilo nevýslovné potěšení. V devatenácti dvaceti letech člověk ještě moc rozumu nenabral, nepřemýšlí, snaží se hlavně vyniknout, třeba v prohánění civilistů a střílením. Záleželo tedy na velitelích, co od vojáků požadovali a co jim dovolili. Ti vyšší důstojníci často byli napojeni na složky Státní bezpečnosti. Takže dnes není důležité, co o Pohraniční stráži říkají, ti co v pohraničí ztratili neomezenou moc a co říkají komunističtí pohlaváři, veřejnost ví své. Ostnaté dráty, zákazy a šikana obyvatelstva poblíž státní hranice asi chybí jen těm nejkovanějším komunistům a nacionalistům.
Ve stejném duchu jako Janda hovořil v Břeclavi i bývalý ministr obrany generál Vacek. Na setkání nechyběl ani bývalý komunistický předseda Grebeníček, který řekl, že bývalí pohraničníci se nemají za co stydět, když pronásledovali zločince, kteří před stíháním prchali za hranice. (Nemá to soudruh Grebeníček v hlavě už nějak popletené, vždyť PS byla vytvořena, aby Československo chránila před nepřáteli zvenčí?) (Jiří Krž, 8.7.2009)
Život v pohraničí jsem prožil za "komančů", prožívám ho i teď. Jediné pozitivum vidím pouze v příbývajícím ,hlavně plastovém bordelu,jenž zanechávají turisté a příležitostní rybáři, či lovci v panenské přírodě "české kanady". Povolte členům Klubu pohraniční stráže zavedení vizuálních hranic, ať je jejich aktivita přínosem na již zapomenuté přírodní krásy, které si pamatuji pouze díky povolence k vstupu do pásma mého strýce,lesního dělníka.Každý bordelář ať jest bez milosti zatčen, tvrdě vyslíchán a hnán k zodpovědnosti, stejně jako by se dral za svobodnějším životem za hranice minulého režimu.
OdpovědětVymazatČest všem slušným lidem, bez ohledu na místo působnosti při vojenské zák.službě, alespoň měl kdo za nás hrát fotbal.
hejnis
Záleží na lidech, na výchově. Vloni jsem jezdil na rakouské straně, na kole, a nesetkal jsem se s jednou pozenou PET lahví. Na Šumavě by dnes za vstup do lesa nejraději popravovali, jinde se o pořádek nestará nikdo. Je stará věc, že vojsko bylo pro každou obec a město přínosem, a nemusela to být právě PS.
OdpovědětVymazataj ja som služil na hranici a nemam sa za čo hambit a moji rodičia vobec neboli komunisti a rad spominam na tie časy ved nam zle nebolo
OdpovědětVymazatTaké jsem sloužil uPS Knížecí Pláně,jako psovod.
VymazatMoji rodiče také nebyli v KSC ani nikde v pol.str.Přímo jsem požádal při zápisu že bych chtěl na čáru a podařilo se;-)
Byl jsem tam 1975-77 Vzpomínám na dobrou partu.Ono to ani jinak nešlo.Starší psovod Zdeněk Nygrýn Zeměchy Buď.