dovolte mi, abych i já několika slovy složil hold tomuto, pro každého Čecha téměř posvátnému místu, spojeném s legendou o zakladateli přemyslovské dynastie – Přemyslu Oráčovi.
Je to v naší historii asi jediná, ale o to významnější postava, která vystoupila až do vrcholné vládnoucí pozice přímo ze selského prostředí. To má v současné nelehké době svůj obrovský význam, kdy většina českých občanů a volených zastupitelů obzvlášť, postupně ztrácí své kořeny a zapomíná, odkud pochází. Je to právě vesnice a selský stav, který v celé naší historii byl nejen nositelem kultury a tradic, ale vždy dokázal uživit náš národ i v těch nejtěžších dobách.
Není sporu o tom, že zdravý patriotismus s logickým upřednostňováním vlastních tradic, kultury, ale i výrobků pomáhá rozvoji země i v době bezbřehé globalizace a stírání národních specifik. Je symbolické, že se tu scházíme v době, kdy je veřejnost masírována informacemi a reklamou k tomu, že jediné, co rozhoduje o nákupu, je cena. Že nezáleží na původu potravin, že není nutné, aby v naší zemi bylo funkční zemědělství, že lze všechno dovézt ... Jak by se na to asi díval císař Karel IV., když by mu donesli na královský stůl lískové oříšky ne z lísky pocházející z Přemyslovy otky, ale z dovozu, protože to vychází laciněji a královské pole by se nechalo zarůst náletem dřevin.
Omluvte mne, vím, že tento příměr je opravdu absurdní, ale ve vztahu k současnosti je nadmíru aktuální.
Naše legislativa nezná výraz potravinová bezpečnost. V řadě tradičních zemědělských komodit již nejsme soběstační a jsme závislí na dovozu. Náš občan si již zvykl na to, že každý druhý vepřový řízek je zahraniční, že sladíme cizím cukrem, jíme dovozové brambory a česká kuřata bývají často jen přebalené zboží nevalné kvality z Brazílie nebo Číny.
To nejhorší však právě prožívají chovatelé skotu. Pracně nadojené mléko je cenově devalvováno na směšnou úroveň stočené pramenité vody. Tento stav již trvá dlouhá léta, s krátkou výjimkou v loňském roce. Současná situace je natolik neúnosná, že řada chovatelů již v pudu sebezáchovy přistoupila k likvidaci chovů. Pokud k tomu dojde plošně, bude to mít obrovský dopad na sociální smír na vesnici, protože na chov krav je vázáno značné množství pracovních sil v zemědělství.
Žádám vás všechny proto, buďte s námi sedláky trpěliví, podpořte nás, budeme se bránit! Dnes ještě máme za co bojovat, kdybychom zůstali nečinní, je možné, že bychom přišli o všechno. Tak jako je Přemysl Oráč symbolem existence rozvětveného stromu českého národa, tak je i selský stav kořenem, držícím tento strom pevně v zemi na svém místě. (Pavel Veselý, předseda dozorčí rady AK ČR, 16.5.2009).
Je to v naší historii asi jediná, ale o to významnější postava, která vystoupila až do vrcholné vládnoucí pozice přímo ze selského prostředí. To má v současné nelehké době svůj obrovský význam, kdy většina českých občanů a volených zastupitelů obzvlášť, postupně ztrácí své kořeny a zapomíná, odkud pochází. Je to právě vesnice a selský stav, který v celé naší historii byl nejen nositelem kultury a tradic, ale vždy dokázal uživit náš národ i v těch nejtěžších dobách.
Není sporu o tom, že zdravý patriotismus s logickým upřednostňováním vlastních tradic, kultury, ale i výrobků pomáhá rozvoji země i v době bezbřehé globalizace a stírání národních specifik. Je symbolické, že se tu scházíme v době, kdy je veřejnost masírována informacemi a reklamou k tomu, že jediné, co rozhoduje o nákupu, je cena. Že nezáleží na původu potravin, že není nutné, aby v naší zemi bylo funkční zemědělství, že lze všechno dovézt ... Jak by se na to asi díval císař Karel IV., když by mu donesli na královský stůl lískové oříšky ne z lísky pocházející z Přemyslovy otky, ale z dovozu, protože to vychází laciněji a královské pole by se nechalo zarůst náletem dřevin.
Omluvte mne, vím, že tento příměr je opravdu absurdní, ale ve vztahu k současnosti je nadmíru aktuální.
Naše legislativa nezná výraz potravinová bezpečnost. V řadě tradičních zemědělských komodit již nejsme soběstační a jsme závislí na dovozu. Náš občan si již zvykl na to, že každý druhý vepřový řízek je zahraniční, že sladíme cizím cukrem, jíme dovozové brambory a česká kuřata bývají často jen přebalené zboží nevalné kvality z Brazílie nebo Číny.
To nejhorší však právě prožívají chovatelé skotu. Pracně nadojené mléko je cenově devalvováno na směšnou úroveň stočené pramenité vody. Tento stav již trvá dlouhá léta, s krátkou výjimkou v loňském roce. Současná situace je natolik neúnosná, že řada chovatelů již v pudu sebezáchovy přistoupila k likvidaci chovů. Pokud k tomu dojde plošně, bude to mít obrovský dopad na sociální smír na vesnici, protože na chov krav je vázáno značné množství pracovních sil v zemědělství.
Žádám vás všechny proto, buďte s námi sedláky trpěliví, podpořte nás, budeme se bránit! Dnes ještě máme za co bojovat, kdybychom zůstali nečinní, je možné, že bychom přišli o všechno. Tak jako je Přemysl Oráč symbolem existence rozvětveného stromu českého národa, tak je i selský stav kořenem, držícím tento strom pevně v zemi na svém místě. (Pavel Veselý, předseda dozorčí rady AK ČR, 16.5.2009).
Žádné komentáře:
Okomentovat