„Zatímco kvůli nižším příjmům omezily domácnosti v Severní Americe a zemích západní Evropy konzumaci masa, v České republice k poklesu spotřeby vepřového masa prakticky nedojde.," nedávno uvedl analytik Tomčiak (Colosseum).
České chovy se nepotýkají s následky mexické chřipky, ale s nízkými cenami. Přesto ceny českých prasat jsou údajně příliš vysoké a zpracovatelské firmy v České republice raději používají levnější vepřové maso z dovozu. Výsledkem nemůže být nic jiného než další omezování výroby českého vepřového masa.
Známý zemědělský ekonom Tomáš Doucha nevidí problém jen v nízké efektivitě českých chovů, ale především v malých masokombinátech. Zahraniční jatky porážející ročně méně než 500 tisíc prasat nejsou prý konkurenceschopné. Navíc takto malé české masokombináty vrážejí nůž do zad českých producentů vepřového, když dovážejí levnější maso zahraniční.
Po sečtení a porovnání čísel jsou analytikům problémy v chovu prasat jasné. Jasnější nad slunce; co je malé, to je špatné. Jako by se vepřové maso vyrábělo ve stroji, do kterého se na jedné straně nasype krmná směs, na druhé padají řízky, tlačenka a jelita. Ve skutečnosti se nezdá, že v průměru by české vepříny byly menší než zahraniční, spíš naopak.
Je možné, že chyba není ve velikosti a technické vyspělosti prasečáků a jatek, ale v organizaci, v tom kolik příživníků si kdo do procesu výroby vepřového pustí. Pokud si krmiva zemědělec vyrobí krmiva sám nebo v družstvu, z vlastních plodin, i při menší produktivitě práce určitě se náklady na výrobu sníží. V úvahu je také třeba brát přístup k práci se živým materiálem, jehož podstatu byrokraté ani technokraté změnit nemohou. Zatím.
České chovy se nepotýkají s následky mexické chřipky, ale s nízkými cenami. Přesto ceny českých prasat jsou údajně příliš vysoké a zpracovatelské firmy v České republice raději používají levnější vepřové maso z dovozu. Výsledkem nemůže být nic jiného než další omezování výroby českého vepřového masa.
Známý zemědělský ekonom Tomáš Doucha nevidí problém jen v nízké efektivitě českých chovů, ale především v malých masokombinátech. Zahraniční jatky porážející ročně méně než 500 tisíc prasat nejsou prý konkurenceschopné. Navíc takto malé české masokombináty vrážejí nůž do zad českých producentů vepřového, když dovážejí levnější maso zahraniční.
Po sečtení a porovnání čísel jsou analytikům problémy v chovu prasat jasné. Jasnější nad slunce; co je malé, to je špatné. Jako by se vepřové maso vyrábělo ve stroji, do kterého se na jedné straně nasype krmná směs, na druhé padají řízky, tlačenka a jelita. Ve skutečnosti se nezdá, že v průměru by české vepříny byly menší než zahraniční, spíš naopak.
Je možné, že chyba není ve velikosti a technické vyspělosti prasečáků a jatek, ale v organizaci, v tom kolik příživníků si kdo do procesu výroby vepřového pustí. Pokud si krmiva zemědělec vyrobí krmiva sám nebo v družstvu, z vlastních plodin, i při menší produktivitě práce určitě se náklady na výrobu sníží. V úvahu je také třeba brát přístup k práci se živým materiálem, jehož podstatu byrokraté ani technokraté změnit nemohou. Zatím.
Žádné komentáře:
Okomentovat