"Nepochopitelné problémy v soužití Čechů a Rakušanů způsobují politici, " začíná svůj článek gmündský redaktor NÖN. Dále popisuje situaci, která 14. května 2009 nastala při zájezdu gmündských důchodkyň do Nových Hradů v jižních Čechách.
Po kolapsu učastnice zájezdu v jedné novohradské restauraci volala vedoucí zájezdu mobilem rakouský Červený kříž, přičemž hovor se uskutečnil nikoli přímo na rakouskou síť, ale přes drahou mezinárodní síť. Dozvěděla se, že na území jižních Čech rakouská záchranka nesmí zasahovat (Nové Hrady jsou 2 km od státní hranice), že turisté musejí zavolat českou záchranou službu.
Česká záchranka údajně přijela na místo za půl hodiny a potom nastaly jazykové problémy. Nikdo z rakouského zájezdu nedovedl česky, nikdo z české pohotovosti nedovedl německy. Nezbývalo než běžet do kláštera pro některého duchovního, aby působil jako tlumočník. Postižená Rakušanka obtížně reagovala, těžce dýchala a upadala do bezvědomí.
Po prvotním ošetření, ještě dříve než přišel z kláštera tlumočník, česká záchranná služba vybrala od pacientky 50 euro. Chtěla ji odvézt do nemocnice v Českých Budějovicích (50 km uvádí autor, skutečnost je 32 km). Rakušanka zřejmě odmítla.
Řeholník tedy svým vlastním autem pacientku odvezl k hraničnímu přechodu, kde ji převzala sanitka z Weitry (12 km), v níž byl kyslíkový přístroj, na který byla napojena a odvezena do Zemské kliniky v Gmündu (17 km). Teprve tam se jí prý dostalo veškeré péče, ale její stav zůstal velmi vážný.
"Nejhorší na všem je, že pacientka se do nemocnice dostala až za půldruhé hodiny," stěžuje si představitelka svazu důchodců, "pořád se mluví o otevřené hranici, ale v praxi je situace jiná."
Popis události je třeba brát s rezervou, lidé, Rakušané stejně rádi jako Češi, kritizují a stěžují si, novináři rádi události dramatizují a nadsazují, především údaj o času dojezdu české záchranky. Mezinárodní dohody se musí dodržovat, s tím neudělá nic ani člověk umírající pár kilometrů na druhé straně státní hranice. Logika se ztrácí v paragrafech a kličkách právníků, a v tom mají Rakušané pravdu.
Při trošce vůle by s ohledem na jazykové a další problémy v příhraničních oblastech mohla zasahovat záchranná služba sousedního státu. Bohužel i při záchraně života platí Klausovo oblíbené. "Peníze až na prvním místě."
Po kolapsu učastnice zájezdu v jedné novohradské restauraci volala vedoucí zájezdu mobilem rakouský Červený kříž, přičemž hovor se uskutečnil nikoli přímo na rakouskou síť, ale přes drahou mezinárodní síť. Dozvěděla se, že na území jižních Čech rakouská záchranka nesmí zasahovat (Nové Hrady jsou 2 km od státní hranice), že turisté musejí zavolat českou záchranou službu.
Česká záchranka údajně přijela na místo za půl hodiny a potom nastaly jazykové problémy. Nikdo z rakouského zájezdu nedovedl česky, nikdo z české pohotovosti nedovedl německy. Nezbývalo než běžet do kláštera pro některého duchovního, aby působil jako tlumočník. Postižená Rakušanka obtížně reagovala, těžce dýchala a upadala do bezvědomí.
Po prvotním ošetření, ještě dříve než přišel z kláštera tlumočník, česká záchranná služba vybrala od pacientky 50 euro. Chtěla ji odvézt do nemocnice v Českých Budějovicích (50 km uvádí autor, skutečnost je 32 km). Rakušanka zřejmě odmítla.
Řeholník tedy svým vlastním autem pacientku odvezl k hraničnímu přechodu, kde ji převzala sanitka z Weitry (12 km), v níž byl kyslíkový přístroj, na který byla napojena a odvezena do Zemské kliniky v Gmündu (17 km). Teprve tam se jí prý dostalo veškeré péče, ale její stav zůstal velmi vážný.
"Nejhorší na všem je, že pacientka se do nemocnice dostala až za půldruhé hodiny," stěžuje si představitelka svazu důchodců, "pořád se mluví o otevřené hranici, ale v praxi je situace jiná."
Popis události je třeba brát s rezervou, lidé, Rakušané stejně rádi jako Češi, kritizují a stěžují si, novináři rádi události dramatizují a nadsazují, především údaj o času dojezdu české záchranky. Mezinárodní dohody se musí dodržovat, s tím neudělá nic ani člověk umírající pár kilometrů na druhé straně státní hranice. Logika se ztrácí v paragrafech a kličkách právníků, a v tom mají Rakušané pravdu.
Při trošce vůle by s ohledem na jazykové a další problémy v příhraničních oblastech mohla zasahovat záchranná služba sousedního státu. Bohužel i při záchraně života platí Klausovo oblíbené. "Peníze až na prvním místě."
Normální by bylo, aby záchranáři na území celé EU poskytovali pomoc zdarma. To záměrně komplikují systémy nemocenského pojištění, na kterých se podepisují zájmy politiků, zdravotnictví je totiž hlavní součástí každé volební kampaně.
http://jindrichohradecky.denik.cz/nehody/pro-motorkare-prijeli-zachranarirakouska20090531.html
OdpovědětVymazat