Konzumní doba je taková, že není možno se ohlížet na šetření přírodními zdroji, na znečišťování prostředí, na rodinu, prostě na nic, musí se stále jen vydělávat a konzumovat. Tomu se obětuje vše, včetně lidských vztahů, a ovlivňuje to celou kulturu, která už nic jiného než reklamu a konzum neobsahuje.
Spolu s ostatními idejemi dnešní společnosti to znamená styl života, který pohrdá morálkou, rozkládá rodinu a v podstatě postupně ukončuje existenci evropských etnik. V temném pozadí svobody číhají fašisté a komunisté, aby opět lidi přesvědčili, že svoboda je nesmysl, a je zapotřebí se oddat jistotě totality. A tak ve skutečnosti se svět žene do nových a nových problémů: Buď ekonomický růst každého jedince a každého státu, vrcholící krizemi a zničením planety a lidstva, nebo omezení svobody člověka, zbrojení, války a rovněž zničení planety.Zdá se, že jiná volba než černobílé vidění světa není.
Celá bída konzumního proletariátu se ukazuje za krize. Všichni jsou obklopeni auty, televizními obrazovkami, výkonnými počítači, drahými mobily a velkým dobře vytápěným bytem. Téměř všichni adolescenti studují různé univerzity a „instituty“, rodiče zaplatí za jakýkoli diplom, kterým se zakryje neznalost základních pravidel obživy prací. Cesta autem do školy a prázdniny za oceánem se staly pravidlem. Propaganda denně hlásá, že vydělávat snáze a více se dá i jinak než prací.
Začít lze snadno, na dluh. Najednou někdo z výdělečných přijde o příjem. Katastrofa. Nelze platit hypotéku na byt nebo vysoké nájemné. Hrozí vystěhování. Hrozí nebezpečí, že teprve dvacetiletý občan bude muset pracovat. Hotové neštěstí! Copak je Ukrajinec? Fetiš konzumu je nevyzpytatelný! „Jak je ten svět špatný, za to může stát, stát musí pomoci, musí dát nějaké peníze, vždyť to jinak nepřežijeme!“ Začínají být přitažlivé různé marxistické a nacistické myšlenky.
Ve skutečnosti je to jen situace daná celkovou liberálně-socialistickou ideologií. Lidé jsou závislí na momentálním zisku, sice žijí na vysoké úrovni, ale podle pokynů reklamy vše utratí, takže vlastně nic nemají a jsou závislí na zaměstnání. To vyhovuje státu, finančníkům, podnikatelským subjektům i stranickým vůdcům, kteří potom plédují nějaká symbolická sociální zabezpečení a od toho odvozují svoji politickou úspěšnost. Celá finanční krize je zřejmě nastavena uměle, je nepřirozená a zhoubná.(jiří Krž,18.4.2009)
Spolu s ostatními idejemi dnešní společnosti to znamená styl života, který pohrdá morálkou, rozkládá rodinu a v podstatě postupně ukončuje existenci evropských etnik. V temném pozadí svobody číhají fašisté a komunisté, aby opět lidi přesvědčili, že svoboda je nesmysl, a je zapotřebí se oddat jistotě totality. A tak ve skutečnosti se svět žene do nových a nových problémů: Buď ekonomický růst každého jedince a každého státu, vrcholící krizemi a zničením planety a lidstva, nebo omezení svobody člověka, zbrojení, války a rovněž zničení planety.Zdá se, že jiná volba než černobílé vidění světa není.
Celá bída konzumního proletariátu se ukazuje za krize. Všichni jsou obklopeni auty, televizními obrazovkami, výkonnými počítači, drahými mobily a velkým dobře vytápěným bytem. Téměř všichni adolescenti studují různé univerzity a „instituty“, rodiče zaplatí za jakýkoli diplom, kterým se zakryje neznalost základních pravidel obživy prací. Cesta autem do školy a prázdniny za oceánem se staly pravidlem. Propaganda denně hlásá, že vydělávat snáze a více se dá i jinak než prací.
Začít lze snadno, na dluh. Najednou někdo z výdělečných přijde o příjem. Katastrofa. Nelze platit hypotéku na byt nebo vysoké nájemné. Hrozí vystěhování. Hrozí nebezpečí, že teprve dvacetiletý občan bude muset pracovat. Hotové neštěstí! Copak je Ukrajinec? Fetiš konzumu je nevyzpytatelný! „Jak je ten svět špatný, za to může stát, stát musí pomoci, musí dát nějaké peníze, vždyť to jinak nepřežijeme!“ Začínají být přitažlivé různé marxistické a nacistické myšlenky.
Ve skutečnosti je to jen situace daná celkovou liberálně-socialistickou ideologií. Lidé jsou závislí na momentálním zisku, sice žijí na vysoké úrovni, ale podle pokynů reklamy vše utratí, takže vlastně nic nemají a jsou závislí na zaměstnání. To vyhovuje státu, finančníkům, podnikatelským subjektům i stranickým vůdcům, kteří potom plédují nějaká symbolická sociální zabezpečení a od toho odvozují svoji politickou úspěšnost. Celá finanční krize je zřejmě nastavena uměle, je nepřirozená a zhoubná.(jiří Krž,18.4.2009)
Žádné komentáře:
Okomentovat