Asociace soukromého zemědělství uspořádala v uplynulém období v různých oblastech jakási setkání soukromých zemědělců, která nazvala "selskými sněmy". Zváni byli zemědělci organizovaní i neorganizovaní.
Proč ne, řekli si soukromí zemědělci, před zahájením jarních prací se dá nějaký čas ušetřit. Třeba vysocí představitelé vědí jak krizi českých zemědělců překonat.
Předjaří je v zemědělství jak ušité na schůze, to věděli i komunisté, když v této době pořádali výroční schůze JZD. Členové družstev se jich zúčastňovali nejen kvůli tomu, aby vyslechli referáty o úspěších strany a vlády, ale očekávali nějaké nové informace, které by pomohly zlepšit jejich ekonomickou situaci. Pokud se tehdy ekonomická situace někomu zlepšila, tak to byli nejvyšší představitelé družstva, na obyčejné členy zůstala jen symbolicky placená tvrdá práce. Stejný výsledek je možné očekávat i u selských sněmů ASZ, na nichž je také tak obratně propagována politika strany a vlády.
Je to už asi osmnáct let, co podobné sněmy pořádali údajní tvůrci zákona o půdě, kteří si dali název 3T (Tlustý, Tyl, Tomášek). Zatímco tito tři povedení poslanci vlastníky uklidňovali a slibovali jim vrácení zemědělské půdy a majetku, komu patřil před kolektivizací, polokomunistická sněmovna schválila zákon, kterým byly výsledky kolektivizace zkříženy ( v tunelu) s neviditelnou rukou trhu. V té době totiž už byli u moci soudruzi z komunistických bank a komunistických ekonomických ústavů, jimž záleželo především na tom, aby podle jejich plánů byl zprivatizován potravinářský průmysl.
V té době bylo v Československu jen málo lidí, co něco věděli o tržním hospodářství, které bylo na západ od českých hranic neustále vychvalováno. Západ tehdy všem připadal jako ráj, ale něžnou revoluci udělali lidé bez ekonomického vzdělání. To byla příležitost pro nejrůznější prospěcháře k tomu, aby se dostali do Občanského fóra a provedli další loupež století. Netrvalo dlouho a ve vládě byli komunističtí ekonomové Klaus, Kočárník, Dyba, Dlouhý, Ježek atd., kteří se nabídli, že stejný ráj jako je na Západě vybudují i v Československu. Jak se ukázalo tato horda tržnímu hospodářství rozuměla úplně jinak, než si většina obyvatel představovala. Jednalo se jim jen o vlastní prospěch, o volební hlasy, jejichž zásluhou bylo možné dostat se k velkému majetku a udělat politickou kariéru. To se jim za cenu zničení velké části českého průmyslu, obchodu, dopravy i zemědělství podařilo.
Počátkem devadesátých let, kdy Tlustý a spol. podnikali propagační cesty po českém venkově, politikům soustředěným kolem Klause se jednalo především o to, aby nedošlo k restituci majetku bývalých hospodářských a jiných družstev a velké části potravinářského průmyslu, který před únorem 1948 také byl majetkem českých zemědělců. Na fungujícím zemědělství a sebevědomém venkovu totiž stála síla prvorepublikové Agrární strany, která naháněla strach Benešovi i Gottwaldovi. Obavy z obnovy rovnoprávného venkova měl i Klaus, který nebezpečí pro své záměry viděl v ministru zemědělství Kubátovi, jehož se potřeboval zbavit tak jako disidentů a všech, kteří nesouhlasili s budováním tunelů do státní kasy, potravinářského průmyslu, i do Slušovic a dalších úspěšných zemědělských podniků. Znamenalo to nejdříve vymanit se ze zemědělského programu Občanského fóra, které slibovalo obnovení starého poctivého zemědělského venkova, včetně vrácení majetku. Proto musela vzniknout ODS, která už sociálními a ekologickými ohledy k venkovu vázaná nebyla a není.
Vzhledem k tomu, že pražská ASZ je filiálkou měšťanské ODS, není těžké uhádnout, že záměrem selských sněmů není na prvním místě pomoc obyčejným sedlákům nebo snaha povznést venkov, ale ideologická demagogie a prospěch politických špiček, opět kulišárna jako kdysi od Tlustého - z něhož se postupem let stal celkem obratný vyděrač i vlastní strany.
Je pravděpodobné, že mnoho sedláků se chytilo na Němcovo pozlátko, tonoucí se i třísky chytá, ale pro organizátory sněmů je asi podstatné, kdo se bude smát při volbách do Evropského parlamentu. I volební hlas sedláka je platný. (Jiří Krž, 9.3.2009)
Proč ne, řekli si soukromí zemědělci, před zahájením jarních prací se dá nějaký čas ušetřit. Třeba vysocí představitelé vědí jak krizi českých zemědělců překonat.
Předjaří je v zemědělství jak ušité na schůze, to věděli i komunisté, když v této době pořádali výroční schůze JZD. Členové družstev se jich zúčastňovali nejen kvůli tomu, aby vyslechli referáty o úspěších strany a vlády, ale očekávali nějaké nové informace, které by pomohly zlepšit jejich ekonomickou situaci. Pokud se tehdy ekonomická situace někomu zlepšila, tak to byli nejvyšší představitelé družstva, na obyčejné členy zůstala jen symbolicky placená tvrdá práce. Stejný výsledek je možné očekávat i u selských sněmů ASZ, na nichž je také tak obratně propagována politika strany a vlády.
Je to už asi osmnáct let, co podobné sněmy pořádali údajní tvůrci zákona o půdě, kteří si dali název 3T (Tlustý, Tyl, Tomášek). Zatímco tito tři povedení poslanci vlastníky uklidňovali a slibovali jim vrácení zemědělské půdy a majetku, komu patřil před kolektivizací, polokomunistická sněmovna schválila zákon, kterým byly výsledky kolektivizace zkříženy ( v tunelu) s neviditelnou rukou trhu. V té době totiž už byli u moci soudruzi z komunistických bank a komunistických ekonomických ústavů, jimž záleželo především na tom, aby podle jejich plánů byl zprivatizován potravinářský průmysl.
V té době bylo v Československu jen málo lidí, co něco věděli o tržním hospodářství, které bylo na západ od českých hranic neustále vychvalováno. Západ tehdy všem připadal jako ráj, ale něžnou revoluci udělali lidé bez ekonomického vzdělání. To byla příležitost pro nejrůznější prospěcháře k tomu, aby se dostali do Občanského fóra a provedli další loupež století. Netrvalo dlouho a ve vládě byli komunističtí ekonomové Klaus, Kočárník, Dyba, Dlouhý, Ježek atd., kteří se nabídli, že stejný ráj jako je na Západě vybudují i v Československu. Jak se ukázalo tato horda tržnímu hospodářství rozuměla úplně jinak, než si většina obyvatel představovala. Jednalo se jim jen o vlastní prospěch, o volební hlasy, jejichž zásluhou bylo možné dostat se k velkému majetku a udělat politickou kariéru. To se jim za cenu zničení velké části českého průmyslu, obchodu, dopravy i zemědělství podařilo.
Počátkem devadesátých let, kdy Tlustý a spol. podnikali propagační cesty po českém venkově, politikům soustředěným kolem Klause se jednalo především o to, aby nedošlo k restituci majetku bývalých hospodářských a jiných družstev a velké části potravinářského průmyslu, který před únorem 1948 také byl majetkem českých zemědělců. Na fungujícím zemědělství a sebevědomém venkovu totiž stála síla prvorepublikové Agrární strany, která naháněla strach Benešovi i Gottwaldovi. Obavy z obnovy rovnoprávného venkova měl i Klaus, který nebezpečí pro své záměry viděl v ministru zemědělství Kubátovi, jehož se potřeboval zbavit tak jako disidentů a všech, kteří nesouhlasili s budováním tunelů do státní kasy, potravinářského průmyslu, i do Slušovic a dalších úspěšných zemědělských podniků. Znamenalo to nejdříve vymanit se ze zemědělského programu Občanského fóra, které slibovalo obnovení starého poctivého zemědělského venkova, včetně vrácení majetku. Proto musela vzniknout ODS, která už sociálními a ekologickými ohledy k venkovu vázaná nebyla a není.
Vzhledem k tomu, že pražská ASZ je filiálkou měšťanské ODS, není těžké uhádnout, že záměrem selských sněmů není na prvním místě pomoc obyčejným sedlákům nebo snaha povznést venkov, ale ideologická demagogie a prospěch politických špiček, opět kulišárna jako kdysi od Tlustého - z něhož se postupem let stal celkem obratný vyděrač i vlastní strany.
Je pravděpodobné, že mnoho sedláků se chytilo na Němcovo pozlátko, tonoucí se i třísky chytá, ale pro organizátory sněmů je asi podstatné, kdo se bude smát při volbách do Evropského parlamentu. I volební hlas sedláka je platný. (Jiří Krž, 9.3.2009)
Otázka vlasnictví půdy a nájmy už mohly být dávno vyřešny,kdyby byl zájem.
OdpovědětVymazatpřesně tak
OdpovědětVymazat