Google

středa 25. února 2009

Únorový puč1948 nepřišel náhodou.

Únorový převrat 1948 měl kořeny už ve druhé polovině 19. století, kdy se český nacionalizmus začal křížit s marxizmem. Pražským intelektuálům se jednalo o moc nad českým územím, vadil jim pořádek a skutečnost, že jsou jednou z rovnoprávných součástí středoevropské velmoci, vadila jim křesťanská morálka, vadilo jim Rakousko a Vatikán, volali po připojení k Moskvě a Kyjevu.

O ostudném porážení Mariánských sloupů a soch císařů a vojevůdců v roce 1918 bylo popsáno už hodně papíru, je zbytečné se o něm zmiňovat. Celé období první republiky bylo doprovázeno bušením do hospodských stolů a vyřváváním, jak jsme tři sta let úpěli pod Rakouskem a jak jsme tu prohnilou monarchii hrdinně rozbíjeli.

Falešné hrdinství a vlastectví se projevovaly ve volbách, jež vynesly do čela státu platicháře Beneše, který v roce 1938 nedovolil našim dědům a otcům postavit se se zbraní v ruce hitlerovskému Německu. Stejně tak na konci války nabídl zemi Stalinovi a roce 1948 ustoupil komunistické spodině.

Následkem byla demoralizace, která po „Vítězném únoru“ následovala. Vina komunistů a těch, kdo se na Únorovém puči podíleli, je veliká proto, že posloužili cizí moci proti vlastnímu národu a kultuře. Největším zločinem komunistické éry pak byla systematická likvidace autentické elity.

Celým komunizmem prostupuje snaha narušit a zpochybnit tradiční křesťanský morální a hodnotový systém. Komunizmus je více než represemi a násilím odporný tím, že dokáže měnit lidské priority a názory lidí na podstatu lidského soužití, samotné základy toho, na čem civilizované lidské společenství stojí a přetrvává věky.(Jiří Krž,25.2.2009)

Žádné komentáře:

Okomentovat