"Na východní frontě klid," je nyní možné napsat o dění v agropolitice v nových členských státech Evropské unie. Ozývají se sice námitky, ale navenek vládne jakási spokojenost, protože si nové země mají výrazně polepšit. Zdá se, že ve východní Evropě vládne spokojenost s návrhem SZP po roce 2013, který 18. listopadu přednesl komisař Dacian Cioloş. Ještě však není rok 2014 a čert nikdy nespí. Do té doby se může mnoho změnit.
Úplně jiná je situace v zemích staré E-15, kde probíhají horečná dvoustranná politická jednání. S tím, že by zemědělci těchto zemí měli přijít o část bruselských podpor se nechtějí politici smířit.
V konečném efektu se nejedná jen o zemědělce a venkov, ale o celé hospodářství země. Zemědělci si totiž všechny dotace nenastrkají do slamníků nebo nebo jimi nepohnojí pole, ale většinu jich odevzdají obchodu, průmyslu a samozřejmě eráru. Zemědělské dotace jsou jednou z nejsilnějších zbraní proti nezaměstnanosti, jejich zásluhou se udržuje vysoká životní úroveň, která je zárukou sociálního smíru.
Nyní objíždí jednotlivé západní země francouzský ministr zemědělství Bruno Le Maire, mimo jiných, a o SZP jedná s ministry zemědělství i zástupci zemědělských svazů. Záměrem podobných jednání není nic jiného než zachovat stávající dvourychlostní dotační politiku EU, ale tím způsobem, aby se vlk (E-12) nažral a koza (E-15) zůstala celá. Navenek jdou vstřícná žoviální prohlášení, ve kterých je vždy nějaký nepatrný háček, jenž ve svém důsledku má zemědělství nových zemí EU udržet na vedlejší koleji. (F.Novotný, 1.12.2010)
Žádné komentáře:
Okomentovat