V roce 1968 si lidé změnu politického systému nepřáli.

Absolutní svoboda není možná, vždycky musí být občan regulovaný. Podle nedávného průzkumu se nejlépe žilo v letech 1966 až 1968. Byli propuštěni političtí vězni, mohlo se mluvit otevřeně, nekonal se žádný politický proces, i když poválečným komunistickým prospěchářům se to nelíbilo.

Brežněv v Československu umístil Sovětskou armádu už při cvičení Vltava 1966, ale prezident Novotný ji vyhnal, měl v Kremlu dost spřízněných starých komunistů, kteří Brežněva a Grečka dokázali usměrnit. Odstraněním Novotného v lednu 1968 se Brežněvovi odkaz otevřelo pole působnosti. Dubček a Svoboda byli figury, které byly šťastné za to, že jim na náměstích lidé tleskají, ale nevěděly, co vůbec chtějí. Socializmus s lidskou tváří byl neuskutečnitelný ideologický nesmysl, stejně jako je bludem polistopadová neviditelná ruka trhu. Ekonomika žádný socializmus ani svobodu trhu nedovolí. Bez státní regulace se každá státní ekonomika musí zhroutit.

Je známo, že lidé v komunistickém Československu převážně nebyli v nesmiřitelné opozici vůči komunistickému režimu, že neměli pocit nesnesitelného útlaku a že si přáli povstat za první možné příležitosti. Odkaz Situace v normalizovaném Československu byla daleko složitější, než si jsou listopadoví vítězové připustit. Lidem vadila těžkopádnost komunistického režimu, neochota něco měnit, otevřít se světu, arogance obchodu, především zahraničního. To bylo stejné v šedesátých i osmdesátých letech. Před listopadem 1989 navíc ve společnosti vyvstal generační problém. Vysoké školy chrlily spousty absolventů, kteří se za podprůměrný dělnický plat stávali čekateli na odpovídající postavení v hospodářství i administrativě, kde byly funkce obsazované podle odpracovaných let. Přestalo pomáhat i členství v SSM a KSČ.

Myšlení většiny veřejnosti se nezměnilo ani po dvaceti letech kapitalistické masáže mozků. Většina Čechů a Slováků se cítí hluboce zklamána dvěma desetiletími postkomunismu, navzdory tomu, jak intenzivně se snaží pražská média je přesvědčovat, že by měli být šťastni a vděční, protože žijí v nejlepším možném světě. (J. Krž, 21.8.2010)