Náboženství vyhrává volby.

Náboženství znamená duchovní podřízenost něčemu neviditelnému, ale silnému, co není v silách člověka ovládat a z čeho člověk má strach. Tam, kde tradiční náboženství tvoří páteř společnosti, je pravice klidná. Tam, kde je společnost silně ateistická, je pravice hysterická.

Česká společnost jako celek se v důsledku bloudění v několika bludištích středoevropské historie chtěla stát proletářsko-pohanskou, staré náboženství v ní mělo ztratit zásadní důležitost. Nenahradila ho ani proletářská ideologie ani kult zlatého telete. Musí ho nahrazovat jiné náboženství, které také u lidí vyvolává naději i nepříjemné pocity, které vyvolává strach. Strach vyhrává volby. Ze strachu těžila, a těží, například Strana zelených.

Proto se před českou nekatolickou pravicí po listopadu objevil stav beztíže, nezbývalo jí než vytvořit nové, umělé náboženství, které by kompenzovalo nedostatek náboženství skutečného. Pravice si situaci příliš nekomplikovala: Vytvořila novou iracionalitu z porevolučních nálad, novým náboženstvím se stal antikomunismus, strach z návratu komunistů k moci. S tím ale mohla vydržet jen pár let po listopadovém převratu, protože veřejnost poznala, že čeští komunisté jsou bez internacionální pomoci neškodní.

Antikomunizmus se jako náboženství začal rozplývat. Klausovy a Zahradilovy snahy nahradit ho euroskepticizmem zabíraly jen krátce. Rovněž Topolánkova orientace na agresivitu byznysu ztratila brzy říz. Zdálo se, jak volební průzkumy napovídaly, že česká nekatolická pravice padá do propasti.

Nestalo se tak, protože zemi ovládlo nové náboženství, jehož základem je strach z nefunkčnosti národního hospodářství, tedy z něčeho, co nikdo neviděl, nezažil, ani nemá představu, co to je. Klíčovými magickými pojmy se v poslední volební kampani staly „bankrot“ a „Řecko“.

Někdo by mohl říci: je nakonec jedno, jak pravice urvala vládu v zemi. Důležité je, nakolik rozumně ji bude spravovat. Jenže volby se dříve nebo později budou opakovat. Nebude, v zájmu udržení se u žezla, pravicová vláda dělat všechno pro to, aby toto úspěšné novodobé náboženství, založené na strachu z vysokého státního dluhu a z hrozby státního bankrotu, udržovala na věčné časy? (Jiří Krž, 23.7.2010)