Politici sice přiznávají neodpovědné jednání se státními prostředky (odtud také onen celkový žalostný stav, státní dluh, státní deficit apod.), žádný z nich však sebe samotného jako odpovědného za stav věcí, za viníka či alespoň spoluviníka neoznačil. Musel (li) by totiž říci nejen A, ale rovněž B, tedy: ano my jsme to zavinili, způsobili, ale museli by také říci jak, kde a kam se peníze poděly. A hlavně jakým způsobem.
To si nemohou dovolit, protože by museli přiznat všechny vazby na korupci, lobbyng, mafii a jiné nezákonné cesty v defraudaci státních peněz. Jinými slovy, dnes se všichni tito pánové, Kalouskem počínaje, snaží ekonomiku sice napravit, podle Kalouska „zachránit“, ale současně tím i zachránit vybudované vazby a spojení na kapitál. Tato „spolupráce“ finančně a politicky mocných je samozřejmě na úkor občanů. Celý text
Žádné komentáře:
Okomentovat