"Je to hrozné, jaké škody způsobují divočáci," přiznal Karel Líbal, myslivec z obce Raipoltenbach. V posledních letech se výrazně zvýšil odstřel divokých prasat, přesto jsou v zemědělství škody stále větší a větší.
"Jsou to inteligentní zvířata, která vědí přesně, kde je zasetá kukuřice," říká zástupce zemědělců, „během noci dokážou zničit osamocený hektar kukuřice, řepy, brambor nebo obilí. Dokážou doslova přeorat pole."
Brzy na jaře prasata ničí porosty luk a jetelů, kde hledají červy, jimiž doplňují bílkoviny. Potom jim velmi chutnají klíčící zrna a malé rostliny kukuřice.
Zemědělci v okrese Waidhofen se kvůli škodám způsobeným černou zvěří hodně zlobí, stížnosti směřují na okresní agrární komoru, jejíž předseda Anton Hieger se jim snaží pomoci: "Existují stížnosti každý rok. Víme, že myslivci se snaží škodám zabránit, ale vyhnout se jim úplně nelze. Mezi sedláky a myslivci je stále napětí. Zemědělec dává do pole velké finanční prostředky, takže se brání. Myslivecké spolky se snaží škodám zabránit, přesto za škody musejí každý rok vyplácet vysoké náhrady."
Nakonec Karel Líbal zdůraznil, že mezi zemědělci a myslivci vždy dojde k dohodě: "Je přirozené, že sedláci řvou, když jim prasata rozryjí pole. Nikdo z toho nemá radost, zemědělec ani myslivec. Ale musejí se vždy nějak dohodnout. Vzhledem k tomu, že divočáci vykonávají dlouhé cesty, neustále mění stanoviště a jsou nesmírně plaší, je jejich lov obtížný. "
"Jsou to inteligentní zvířata, která vědí přesně, kde je zasetá kukuřice," říká zástupce zemědělců, „během noci dokážou zničit osamocený hektar kukuřice, řepy, brambor nebo obilí. Dokážou doslova přeorat pole."
Brzy na jaře prasata ničí porosty luk a jetelů, kde hledají červy, jimiž doplňují bílkoviny. Potom jim velmi chutnají klíčící zrna a malé rostliny kukuřice.
Zemědělci v okrese Waidhofen se kvůli škodám způsobeným černou zvěří hodně zlobí, stížnosti směřují na okresní agrární komoru, jejíž předseda Anton Hieger se jim snaží pomoci: "Existují stížnosti každý rok. Víme, že myslivci se snaží škodám zabránit, ale vyhnout se jim úplně nelze. Mezi sedláky a myslivci je stále napětí. Zemědělec dává do pole velké finanční prostředky, takže se brání. Myslivecké spolky se snaží škodám zabránit, přesto za škody musejí každý rok vyplácet vysoké náhrady."
Nakonec Karel Líbal zdůraznil, že mezi zemědělci a myslivci vždy dojde k dohodě: "Je přirozené, že sedláci řvou, když jim prasata rozryjí pole. Nikdo z toho nemá radost, zemědělec ani myslivec. Ale musejí se vždy nějak dohodnout. Vzhledem k tomu, že divočáci vykonávají dlouhé cesty, neustále mění stanoviště a jsou nesmírně plaší, je jejich lov obtížný. "
Žádné komentáře:
Okomentovat