Myslivecké společnosti jako paraziti.

Zvěř ke svému životu potřebuje prostor, lesní, polní a vodní plochy. Tyto plochy někdo vlastní. Logicky tedy všechno, co na těchto plochách je, by mu mělo patřit. Bohužel nepatří.

1. Stát si mimo rostlin přivlastnil všechno na povrchu i pod povrchem. Vlastník pozemku a honitby, fyzická osoba, když není uživatelem, nedostane za škody způsobené zvěří nic. Jeho povinností však je odvádět daň z nemovitostí.
   
2. Občan-vlastník motorového vozidla je na tom jen o málo lépe než vlastník pozemku, protože v případě střetu se zvěří má jakousi možnost dostat náhradu od pojišťovny, která je však podmíněna platbou vysokého pojistného a svědectvím policie. V praxi je jeho šance na náhradu škody minimální.
   
3. Uživatel pozemku-hospodář, ať je to vlastník nebo nájemce, má možnost požadovat náhradu na nájemci honitby. V praxi do znamená vstup do zamlženého prostoru. Nájemcem je jakési honební společenstvo (obyčejně tajné), které se zvěří nechce mít nic společného. Takže u honebního společenstva, které se nestydí platit nájem ve výši 2-10 koruny nájmu z jednoho hektaru, poškozený spláče nad výdělkem.
   
4. Zvěř je však k dispozici lovcům, což je v českých poměrech zpravidla nějaká místní myslivecká společnost řízená centrálním orgánem, v jehož čele je v současnosti moravskoslezský hejtman - notorický obhájce socialistické honitby. Členové mysliveckých společností mají zájem na co největších stavech zvěře, aby zvěřinou mohli zásobovat kuchyně vlastní, příbuzných a známých a ještě jim zbylo na prodej.Nějaké protesty zemědělců proti přemnožené zvěří je nezajímají, neboť jsou si vědomi, že úřady a zákonodárci jsou na jejich straně. Je možné, že po dlouhých dohadech a obstrukcích někteří neodbytní zemědělci občas od myslivecké společnosti nějakou náhradu dostanou, ale všechny skutečné škody jim nikdo nenahradí.
   
5. Nárok na zvěř si prostřednictvím pověřených obecních a krajských úřadů a několika ministerstev dělá také stát, který v tomto případě odmítá jakékoli škody nahrazovat. Poškozené odkazuje na dohodu s mysliveckými společnostmi, v případě nedobytnosti na soud. Kdo si však může soudy dovolit?
   
6. Dalším socialistickým zájemcem o zvěř, jsou organizace ochránců přírody, které si přivlastnily právo mluvit do všeho, co se týká venkova, ale nezodpovídají vůbec za nic. Všechny škody, které v krajině nadělají, za ně zaplatí stát, respektive daňový poplatník.

Rybářům se podařilo ze státu vydolovat náhrady za veškeré škody způsobené vydrami. Chtějí ještě úhradu škod způsobených kormorány. Rovněž škody způsobené medvědem, vlkem a rysem jsou státem hrazeny. Z popudu ochránců přírody vláda tyto živočichy chrání, i když způsobují ohromné škody. Když je možné dávat náhrady za škody ve vodě, proč to není možné při škodách na polích?

Zvěř má během vegetačního období veškeré krmivo zdarma, nažere se na cizím. Krmivo pro doma vykrmené prase vyjde na 3 - 4 tisíce korun. Jeden divočák v přírodě sežere krmivo nejméně za stejnou částku, přičemž udělá mnohonásobně větší škodu.Je správné, aby v právním státě vlastníci pozemků a zemědělci platili daně z pozemků, vyráběli pro zvěř krmiva, trpěli škody a neměli ze své práce a svého majetku žádný prospěch, a na druhé straně členové mysliveckých společností, aby lovili zvěř, plnili mrázáky a hráli si na šlechtu? (Sláva Dobrý, 23.2.2010)