"Malé zemědělské podniky musí skončit, aby velké mohly podnikat lépe," řekla na adresu zemědělců Dr. Christel Happach-Kasan, zemědělská tisková mluvčí německé Strany svobodných. Vyvolala tím na německém venkově bouři nevole. Myslela zřejmě na 30.000 malých německých zemědělských podniků, které buď porostou, nebo musí zaniknout.
Tržní logika německé extrémní pravice asi platit v zemědělství tak úplně nebude. Velký zemědělský podnik není všelékem. Zemědělství není průmysl, kde se dá poroučet větru dešti. Dokladem je česká zemědělská velkovýroba, která hlásí nejhorší výsledky od vstupu do Evropské unie v roce 2004. Propad tržeb v roce 2009 byl 20 miliard korun. V zemědělství přišlo v roce 2009 o práci dalších osm tisíc lidí. Na všem se prodělává.
Českou vládu to nezajímá. Představitel mlékárny na Vysočině uvedl: „Zemědělci po nás chtějí přidat peníze a obchodní řetězce chtějí ubrat na ceně výkupu mléka a výrobků z něj. Jsme mezi dvěma mlýnskými kameny. Naši vládu to v nejmenším nezajímá.“
Kdo se v zemědělství pohybuje pár desetiletí, ví, že současné ceny zemědělské produkce klesly na úroveň počátku devadesátých let. Není komodita, která by nebyla ztrátová. Cena krmného obilí klesla pod 1800 korun za tunu. Vedle drastického omezování stavů dojnic, prasat a drůbeže se snižuje výměra osevních ploch. Ta nejúrodnější půda je zabírána pro nezemědělské účely a přibývají neobdělávané plochy.
„Nemáme šanci pokračovat. Když s tím vláda nic neudělá, zemědělství skončí,“ říkají představitelé velkých zemědělských závodů. Řešením by mohlo být zrušení všech dotací, vyhnání tržních komsomolců z českého zemědělství a státní dohled na trh zemědělskou produkcí a na ceny.(F.Novotný, 15.2.2010)
Tržní logika německé extrémní pravice asi platit v zemědělství tak úplně nebude. Velký zemědělský podnik není všelékem. Zemědělství není průmysl, kde se dá poroučet větru dešti. Dokladem je česká zemědělská velkovýroba, která hlásí nejhorší výsledky od vstupu do Evropské unie v roce 2004. Propad tržeb v roce 2009 byl 20 miliard korun. V zemědělství přišlo v roce 2009 o práci dalších osm tisíc lidí. Na všem se prodělává.
Českou vládu to nezajímá. Představitel mlékárny na Vysočině uvedl: „Zemědělci po nás chtějí přidat peníze a obchodní řetězce chtějí ubrat na ceně výkupu mléka a výrobků z něj. Jsme mezi dvěma mlýnskými kameny. Naši vládu to v nejmenším nezajímá.“
Kdo se v zemědělství pohybuje pár desetiletí, ví, že současné ceny zemědělské produkce klesly na úroveň počátku devadesátých let. Není komodita, která by nebyla ztrátová. Cena krmného obilí klesla pod 1800 korun za tunu. Vedle drastického omezování stavů dojnic, prasat a drůbeže se snižuje výměra osevních ploch. Ta nejúrodnější půda je zabírána pro nezemědělské účely a přibývají neobdělávané plochy.
„Nemáme šanci pokračovat. Když s tím vláda nic neudělá, zemědělství skončí,“ říkají představitelé velkých zemědělských závodů. Řešením by mohlo být zrušení všech dotací, vyhnání tržních komsomolců z českého zemědělství a státní dohled na trh zemědělskou produkcí a na ceny.(F.Novotný, 15.2.2010)
Žádné komentáře:
Okomentovat