Kdo chodil do školy před půl stoletím, učil se o kyslíku, jenž se v atmosféře vyskytuje ve formě O2 (O dvě). Později se začalo moderně říkat oxid. Značku kyslíku si jistá španělská telekomunikační firma dala do jména a značka se objevila i ve jménu pražské sportovní haly.
Používání řady anglických slov většinou má určitě své oprávnění v případě nových výrazů. Proč však se sportovní hala změnila na arénu (dříve se výraz aréna používal jen v cirkusu)? Arénami jsou dnes už nazývány i mnohé hospodské sály. Proč však moderátoři vyslovují anglicky i písmena a číslice, to je ještě větší záhadou. V českých poměrech by se snad mělo říkat "O-dvě-aréna"? Moderátoři a moderátorky, však obyčejně velkou rychlostí (patrně aby posluchači přišli o co nejméně hudby) mluví o outuaréně.
Mezinárodní komunikaci nám angličtina sice zjednodušuje, ale na úkor ořezávání určitých, v angličtině nevyjádřitelných, prvků. Anglický jazyk, rozšířený mimo anglosaské území, je prvotně orientovaný na ekonomickou stránku života a až po té na mezilidskou komunikaci.
Je angličtina světovým jazykem z důvodu
1. relativní jednoduchosti?
2. procentuálně největšího zastoupení uživatelů na naší planetě?
Pokud je to ten první důvod, žádný velký důvod k hrdosti není. Krása (národního) jazyka tkví právě v onom různorodém pojedí, nepřevoditelnosti určitých výrazů, v rozlišnosti kulturně odlišných nářečí atp., to angličtina má také (slangy atp.), ale jednotlivé národní jazyky prostě nikdy nahradit nedokáže. Druhý důvod je již zmíněné procentuální zastoupení angličtiny ve světě, a zdá být logičtější.
Ovšem tento důvod má na první pohled přehlíženou trhlinu. Angličtina své právo na světovost opírá o dva hlavní pilíře:
1. o ekonomickou moc, která vychází z dob kolonializmu,
2. o bývalé teritoriální území.
Anglický jazyk se tedy rozšířil zásluhou imperiální historie? Takže vlastně jsme společně s jazykem onu celosvětově dlouho kritizovanou koloniální historii nevědomky dobrovolně legitimizovali a převzali její část.
Anglický jazyk začíná být všudypřítomný. Jedná se o jména firem, loga, názvy pracovních pozic, zboží atp. Měli bychom tento postupující fenomén vnímat jako hrozbu, nebo jako přirozenou transformaci českého jazyka na vyšší úroveň ? A je snad člověk, který anglický jazyk neovládá a nechce ovládat, horší než ten, který jím plynně disponuje?
Zjednodušená forma mluvy (angličtina) nám už neslouží k orwellovské manipulaci historie, ale k jednoduššímu vidění světa. A to je skryté nebezpečí. Filozof a sociolog Václav Bělohradský poukázal na to, že hlavně z jazyka si lze osvojit historii, zvyky, mentalitu a „ducha“ určitého evropského národa, protože jisté prvky v daném národním jazyce jsou nepřevoditelné/nepřeložitelné do jiného jazyka. (adam)
Používání řady anglických slov většinou má určitě své oprávnění v případě nových výrazů. Proč však se sportovní hala změnila na arénu (dříve se výraz aréna používal jen v cirkusu)? Arénami jsou dnes už nazývány i mnohé hospodské sály. Proč však moderátoři vyslovují anglicky i písmena a číslice, to je ještě větší záhadou. V českých poměrech by se snad mělo říkat "O-dvě-aréna"? Moderátoři a moderátorky, však obyčejně velkou rychlostí (patrně aby posluchači přišli o co nejméně hudby) mluví o outuaréně.
Mezinárodní komunikaci nám angličtina sice zjednodušuje, ale na úkor ořezávání určitých, v angličtině nevyjádřitelných, prvků. Anglický jazyk, rozšířený mimo anglosaské území, je prvotně orientovaný na ekonomickou stránku života a až po té na mezilidskou komunikaci.
Je angličtina světovým jazykem z důvodu
1. relativní jednoduchosti?
2. procentuálně největšího zastoupení uživatelů na naší planetě?
Pokud je to ten první důvod, žádný velký důvod k hrdosti není. Krása (národního) jazyka tkví právě v onom různorodém pojedí, nepřevoditelnosti určitých výrazů, v rozlišnosti kulturně odlišných nářečí atp., to angličtina má také (slangy atp.), ale jednotlivé národní jazyky prostě nikdy nahradit nedokáže. Druhý důvod je již zmíněné procentuální zastoupení angličtiny ve světě, a zdá být logičtější.
Ovšem tento důvod má na první pohled přehlíženou trhlinu. Angličtina své právo na světovost opírá o dva hlavní pilíře:
1. o ekonomickou moc, která vychází z dob kolonializmu,
2. o bývalé teritoriální území.
Anglický jazyk se tedy rozšířil zásluhou imperiální historie? Takže vlastně jsme společně s jazykem onu celosvětově dlouho kritizovanou koloniální historii nevědomky dobrovolně legitimizovali a převzali její část.
Anglický jazyk začíná být všudypřítomný. Jedná se o jména firem, loga, názvy pracovních pozic, zboží atp. Měli bychom tento postupující fenomén vnímat jako hrozbu, nebo jako přirozenou transformaci českého jazyka na vyšší úroveň ? A je snad člověk, který anglický jazyk neovládá a nechce ovládat, horší než ten, který jím plynně disponuje?
Zjednodušená forma mluvy (angličtina) nám už neslouží k orwellovské manipulaci historie, ale k jednoduššímu vidění světa. A to je skryté nebezpečí. Filozof a sociolog Václav Bělohradský poukázal na to, že hlavně z jazyka si lze osvojit historii, zvyky, mentalitu a „ducha“ určitého evropského národa, protože jisté prvky v daném národním jazyce jsou nepřevoditelné/nepřeložitelné do jiného jazyka. (adam)
Žádné komentáře:
Okomentovat