V souvislosti s nedávnou pražskou demonstrací Agrární komory představitele české zemědělské velkovýroby rozzlobil článek Táni Králové "NARKOMANI V ROUŠE ROLNICKÉM", který byl zveřejněn v týdeníku Euro. Autorce nejvíc leží na srdci zemědělská nadvýroba.
Králová zastánce dotované nadvýroby zřejmě překvapila, protože jako bývalá redaktorka Sedláčkova Zemědělce se k podpoře zemědělství stavívala jinak. Není ovšem první, kdo se do kritiky dotování velkovýroby pustil. Kritické články o českých zemědělcích sdružených pod agrární komorou téměř v pravidelných intervalech v mediích zveřejňuje Petr Havel, jemuž se zalíbil titul analytik. Tak jako každá statistika i analytika je výběr a souhrn nějakých čísel, více či méně přesných. Záleží jen na autorovi, z které přihrádky čísla čerpá. Havel data hlavně z ÚZEI či ČSÚ. Potom je na něm, co z čísel vyčaruje, která zveřejní, která ne.
O tom, že na podobné analýzy má vliv tržní ideologie a velkoměstská politika, není pochyb. Je tedy pochopitelné, že negativní kritika směřuje k Agrární komoře, která sdružuje většinu zprivatizovaných a transformovaných podniků zemědělské velkovýroby, jejichž šéfové i zaměstnanci jsou politicky orientováni převážně levicově. Články vycházející ze statistických čísel nemůžou chod zemědělství ovlivnit, můžou maximálně vyvolat vztek a nějaké menší třenice mezi představiteli zemědělců. Zemědělství nemá logiku, čísly se neřídí, řídí ho příroda. Začne-li se měřit městským pragmatickým metrem, dostane se do záporných čísel.
Problém nadvýroby je typickým problémem tržního hospodářství. Je však rozdíl mezi průmyslovým výrobkem, který je možno poměrně dlouhou dobu skladovat, a mezi zemědělským výrobkem, který vyžaduje nejrychlejší spotřebu. Jakákoli úprava, konzervace, skladování a doprava na velké vzdálenosti potraviny znehodnocují a zdražují.
Tržní ideologie oficiálně ovládá svět, skutečnost je, zvláště v zemědělství, mnohem střízlivější. Ve většině kulturně a ekonomicky vyspělých zemí, hlavně v těch, které nepoznaly socialistické plánování, se bez zásahů do trhu potravin neobejdou. České země si libují v extremizmu, chůzi od zdi ke zdi. Být papežštější než papež. Zatímco za socializmu bylo zestátněno a naplánováno všechno, včetně výroby a distribuce potravin, nyní je slovo plán přinejmenším důvodem posměchu. Dochází k paradoxu; neplánovaná zemědělská výroba je podporována plánovanými zemědělskými dotacemi.Trh se zemědělskou produkcí by asi určitou regulaci potřeboval, byla to zaběhlá česká tradice z let 1935 až 1990. Bez ní bude české zemědělství asi mnohem více vydáváno na pospas přetlaku výrobků zahraničních zemědělců a tradiční venkov bude zanikat. (F.Novotný, 7.12.2009)
Králová zastánce dotované nadvýroby zřejmě překvapila, protože jako bývalá redaktorka Sedláčkova Zemědělce se k podpoře zemědělství stavívala jinak. Není ovšem první, kdo se do kritiky dotování velkovýroby pustil. Kritické články o českých zemědělcích sdružených pod agrární komorou téměř v pravidelných intervalech v mediích zveřejňuje Petr Havel, jemuž se zalíbil titul analytik. Tak jako každá statistika i analytika je výběr a souhrn nějakých čísel, více či méně přesných. Záleží jen na autorovi, z které přihrádky čísla čerpá. Havel data hlavně z ÚZEI či ČSÚ. Potom je na něm, co z čísel vyčaruje, která zveřejní, která ne.
O tom, že na podobné analýzy má vliv tržní ideologie a velkoměstská politika, není pochyb. Je tedy pochopitelné, že negativní kritika směřuje k Agrární komoře, která sdružuje většinu zprivatizovaných a transformovaných podniků zemědělské velkovýroby, jejichž šéfové i zaměstnanci jsou politicky orientováni převážně levicově. Články vycházející ze statistických čísel nemůžou chod zemědělství ovlivnit, můžou maximálně vyvolat vztek a nějaké menší třenice mezi představiteli zemědělců. Zemědělství nemá logiku, čísly se neřídí, řídí ho příroda. Začne-li se měřit městským pragmatickým metrem, dostane se do záporných čísel.
Problém nadvýroby je typickým problémem tržního hospodářství. Je však rozdíl mezi průmyslovým výrobkem, který je možno poměrně dlouhou dobu skladovat, a mezi zemědělským výrobkem, který vyžaduje nejrychlejší spotřebu. Jakákoli úprava, konzervace, skladování a doprava na velké vzdálenosti potraviny znehodnocují a zdražují.
Tržní ideologie oficiálně ovládá svět, skutečnost je, zvláště v zemědělství, mnohem střízlivější. Ve většině kulturně a ekonomicky vyspělých zemí, hlavně v těch, které nepoznaly socialistické plánování, se bez zásahů do trhu potravin neobejdou. České země si libují v extremizmu, chůzi od zdi ke zdi. Být papežštější než papež. Zatímco za socializmu bylo zestátněno a naplánováno všechno, včetně výroby a distribuce potravin, nyní je slovo plán přinejmenším důvodem posměchu. Dochází k paradoxu; neplánovaná zemědělská výroba je podporována plánovanými zemědělskými dotacemi.Trh se zemědělskou produkcí by asi určitou regulaci potřeboval, byla to zaběhlá česká tradice z let 1935 až 1990. Bez ní bude české zemědělství asi mnohem více vydáváno na pospas přetlaku výrobků zahraničních zemědělců a tradiční venkov bude zanikat. (F.Novotný, 7.12.2009)
Eko zem. je zapotřebí, aby dělali všichni, je nadprodukce potravin, a když se výnosy vrátí tam, kde byli před 60ti lety, tak všichni zemědělci na tom budou dobře, protože potravin bude málo, tudíž za ně zemědělci dostanou vce peněz a příroda, potraviny budou zdravější, není umění pěstovat s chemikáliemi, ale je umění pěstovat bez chemikálií, měli sme výnos eko pšenice 30q/ha a porost byl skoro čistý. Jsme 670 mnm.
OdpovědětVymazat