Jan Veleba, prezident Agrární komory, zveřejnil na stránkách komory další svůj článek o situaci v českém zemědělství.
Všeobecný Velebův pláč má prakticky stejnou hodnotu jako účelově vybraná numera (a hausnumera) všelijakých statistiků a analytiků, kteří za tučný bakšiš plní přání různých spřízněných politických organizací. K čemu by byla koncepce zemědělství, po které AK volá a kterou dobrovolně zpracovává, když trh ovlivňují nepředvídatelné politické i hospodářské události, vnitřní i vnější? Lidí v zemědělství moc nepracuje, výsledky voleb a politickou scénu moc neovlivní, takže jejich problémy veřejnost moc nezajímají. České zemědělství však vyrábí stále dost potravin, stále ještě ovlivňuje trh, ale především jím prochází velké množství peněz, českých i evropských. Co jiného dnes politiky zajímá víc než peníze? Která politická strana má v ruce opratě od zemědělství, rozhoduje o miliardách, jimiž může ovlivňovat veřejné mínění, voliče a upevňovat moc. Agrobossové tedy prostě mají skrytý politický úkol udělat ze zemědělců mouřeníny, kteří přispějí k získávání volebních hlasů té či oné strany.
Problémem současného českého zemědělství je těžko překonatelná hradba zpracovatelů a obchodníků, postavená před spotřebitelem. Na stavbě této hradby se kdysi také podílela česká zemědělská velkovýroba, jinak hybná síla Agrární komory. V době, kdy byly privatizované velké odběratelské a zpracovatelské závody, při likvidaci drobného zemědělského a potravinářského podnikání, obtíženě obnoveného, začaly s velkovýrobou spolupracovat hordy veterinářů, hygieniků a dalších úředníků, které vymýšlely nejpřísnější předpisy na světě a nutily zavírat malé provozy. Šéfové i zaměstnanci velkých společností a družstev neskrývali radost. "Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá," říká se mezi prostým lidem. Drobných českých podnikatelů se česká velkovýroba zbavila. Nezbavila se dobře organizovaných drobných výrobců v zahraničí, jejichž dotované výrobky zaplavují trh, takže nepříznvý vývoj trhu dopadl na postsocialistickou velkovýrobu. To se AK samozřejmě nelíbí.
Škodolibost není na místě, dnes existenční problémy hrozí téměř všem zemědělským závodům, ovšem alibistické názory Agrární komory zapadají do českého absurdistánu, jehož hlavním představitelem se nyní stal ministr financí Janota, který po patnácti letech, kdy osobně vedl sestavování státního rozpočtu, zjistil, že stát je z minulosti zadlužen. Proto chce potrestat občany. Může být lepší příklad ztráty paměti? (F.Novotný,17.10.2009)
Všeobecný Velebův pláč má prakticky stejnou hodnotu jako účelově vybraná numera (a hausnumera) všelijakých statistiků a analytiků, kteří za tučný bakšiš plní přání různých spřízněných politických organizací. K čemu by byla koncepce zemědělství, po které AK volá a kterou dobrovolně zpracovává, když trh ovlivňují nepředvídatelné politické i hospodářské události, vnitřní i vnější? Lidí v zemědělství moc nepracuje, výsledky voleb a politickou scénu moc neovlivní, takže jejich problémy veřejnost moc nezajímají. České zemědělství však vyrábí stále dost potravin, stále ještě ovlivňuje trh, ale především jím prochází velké množství peněz, českých i evropských. Co jiného dnes politiky zajímá víc než peníze? Která politická strana má v ruce opratě od zemědělství, rozhoduje o miliardách, jimiž může ovlivňovat veřejné mínění, voliče a upevňovat moc. Agrobossové tedy prostě mají skrytý politický úkol udělat ze zemědělců mouřeníny, kteří přispějí k získávání volebních hlasů té či oné strany.
Problémem současného českého zemědělství je těžko překonatelná hradba zpracovatelů a obchodníků, postavená před spotřebitelem. Na stavbě této hradby se kdysi také podílela česká zemědělská velkovýroba, jinak hybná síla Agrární komory. V době, kdy byly privatizované velké odběratelské a zpracovatelské závody, při likvidaci drobného zemědělského a potravinářského podnikání, obtíženě obnoveného, začaly s velkovýrobou spolupracovat hordy veterinářů, hygieniků a dalších úředníků, které vymýšlely nejpřísnější předpisy na světě a nutily zavírat malé provozy. Šéfové i zaměstnanci velkých společností a družstev neskrývali radost. "Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá," říká se mezi prostým lidem. Drobných českých podnikatelů se česká velkovýroba zbavila. Nezbavila se dobře organizovaných drobných výrobců v zahraničí, jejichž dotované výrobky zaplavují trh, takže nepříznvý vývoj trhu dopadl na postsocialistickou velkovýrobu. To se AK samozřejmě nelíbí.
Škodolibost není na místě, dnes existenční problémy hrozí téměř všem zemědělským závodům, ovšem alibistické názory Agrární komory zapadají do českého absurdistánu, jehož hlavním představitelem se nyní stal ministr financí Janota, který po patnácti letech, kdy osobně vedl sestavování státního rozpočtu, zjistil, že stát je z minulosti zadlužen. Proto chce potrestat občany. Může být lepší příklad ztráty paměti? (F.Novotný,17.10.2009)
Žádné komentáře:
Okomentovat