Ministři zemědělství Evropské unie se minulý týden opět nedohodli na povolení některých geneticky upravených plodin (GMO) v EU, především kukuřice. Tento výsledek přitom prodlužuje krizi, které čelí farmáři, jimž se nedostává krmiv pro dobytek.
Unie je totiž v současnosti závislá na dovozu krmiv ze Spojených států, k jejichž výrobě se používá sója, která však obsahuje stopy GMO a firmy se je rozhodly prozatím nedovážet. Situaci tak bude muset vyřešit Evropská komise, která může rozhodnutí států obejít a plodiny povolit. „Je mi velmi líto, že ministři nechápou dopady, které může jejich rozhodnutí znamenat,“ řekla novinářům eurokomisařka pro zemědělství Mariann Fischerová Boelová. Zástupci některých členských států nicméně trvají na svém a brání se údajnými riziky GMO. Ta se však pohybují spíše v rovině dohadů, Evropská agentura pro bezpečnost potravin totiž například tvrdí, že geneticky upravené potraviny nepředstavují pro člověka riziko.
„Dokud budeme věřit, že zde existuje minimální riziko pro zdraví nebo životní prostředí, vždy budeme proti GMO,“ oponoval podobným názorům francouzský ministr zemědělství Bruno Le Maire. Francie dnes přitom hlasovala proti povolení jen jednoho typu geneticky upravené kukuřice, přičemž některé státy hlasovaly proti všem třem, o nich ministři EU dnes jednali.
Společnosti z Evropské unie dobrovolně přestaly v srpnu dovážet sóju ze Spojených států, protože v některých dodávkách byly nalezeny stopy geneticky modifikovaných plodin. Veškeré dodávky byly odmítnuty již na hranicích EU a ty, které se již na trh dostaly, byly staženy a uloženy do skladů, kde čekají na další rozhodnutí evropského společenství. EU přitom nemá za tato krmiva plnohodnotnou náhradu poté, co byla před lety zakázána krmiva z masokostní moučky kvůli obavám z takzvané nemoci šílených krav.
Náhradním zdrojem by mohla být sója z jihoamerických států, ale tamní úroda bude dostupná teprve tento měsíc. „Omezení dostupnosti sóji představuje poměrně značný problém i pro české zemědělství, respektive výrobu krmiv, a zejména pro odvětví chovu prasat, kde je podíl sojového extrahovaného šrotu nejvyšší a v běžných krmných směsích se pohybuje zhruba mezi 16 až 18 procenty celkové hmotnosti,“ řekl před časem mluvčí MZe Petr Vorlíček. Pokud by se celý problém s dovozem sóji rychle nevyřešil, mohl by znamenat fatální důsledky pro celé evropské zemědělství. Unie by se totiž mohla stát závislou na dovozu masa. Paradoxem by bylo, že maso by pocházelo ze zvířat, která jsou krmena krmivy, které EU sama zakázala.
Ministři zemědělství EU také přijali definici, která stanovuje podmínky, za nichž se v evropském společenství může prodávat kuřecí maso. Tímto rozhodnutím, kterým zřejmě definitivně znemožnili dovoz „chlorovaného“ kuřecího masa z USA, se unie vystavuje možné žalobě ze strany USA u Světové obchodní organizace (WTO). Američané, jejichž producenti maso často omývají ve slabém roztoku chloru, tvrdí, že je zákaz stojí značné peníze. Ročně prý na tržbách přicházejí o zhruba 200 milionů dolarů (zhruba 3,4 miliardy korun). Proti povolení dovozů těchto kuřat je však téměř celá EU včetně České republiky.(Zdroj:Agris,27.10.2009)
Unie je totiž v současnosti závislá na dovozu krmiv ze Spojených států, k jejichž výrobě se používá sója, která však obsahuje stopy GMO a firmy se je rozhodly prozatím nedovážet. Situaci tak bude muset vyřešit Evropská komise, která může rozhodnutí států obejít a plodiny povolit. „Je mi velmi líto, že ministři nechápou dopady, které může jejich rozhodnutí znamenat,“ řekla novinářům eurokomisařka pro zemědělství Mariann Fischerová Boelová. Zástupci některých členských států nicméně trvají na svém a brání se údajnými riziky GMO. Ta se však pohybují spíše v rovině dohadů, Evropská agentura pro bezpečnost potravin totiž například tvrdí, že geneticky upravené potraviny nepředstavují pro člověka riziko.
„Dokud budeme věřit, že zde existuje minimální riziko pro zdraví nebo životní prostředí, vždy budeme proti GMO,“ oponoval podobným názorům francouzský ministr zemědělství Bruno Le Maire. Francie dnes přitom hlasovala proti povolení jen jednoho typu geneticky upravené kukuřice, přičemž některé státy hlasovaly proti všem třem, o nich ministři EU dnes jednali.
Společnosti z Evropské unie dobrovolně přestaly v srpnu dovážet sóju ze Spojených států, protože v některých dodávkách byly nalezeny stopy geneticky modifikovaných plodin. Veškeré dodávky byly odmítnuty již na hranicích EU a ty, které se již na trh dostaly, byly staženy a uloženy do skladů, kde čekají na další rozhodnutí evropského společenství. EU přitom nemá za tato krmiva plnohodnotnou náhradu poté, co byla před lety zakázána krmiva z masokostní moučky kvůli obavám z takzvané nemoci šílených krav.
Náhradním zdrojem by mohla být sója z jihoamerických států, ale tamní úroda bude dostupná teprve tento měsíc. „Omezení dostupnosti sóji představuje poměrně značný problém i pro české zemědělství, respektive výrobu krmiv, a zejména pro odvětví chovu prasat, kde je podíl sojového extrahovaného šrotu nejvyšší a v běžných krmných směsích se pohybuje zhruba mezi 16 až 18 procenty celkové hmotnosti,“ řekl před časem mluvčí MZe Petr Vorlíček. Pokud by se celý problém s dovozem sóji rychle nevyřešil, mohl by znamenat fatální důsledky pro celé evropské zemědělství. Unie by se totiž mohla stát závislou na dovozu masa. Paradoxem by bylo, že maso by pocházelo ze zvířat, která jsou krmena krmivy, které EU sama zakázala.
Ministři zemědělství EU také přijali definici, která stanovuje podmínky, za nichž se v evropském společenství může prodávat kuřecí maso. Tímto rozhodnutím, kterým zřejmě definitivně znemožnili dovoz „chlorovaného“ kuřecího masa z USA, se unie vystavuje možné žalobě ze strany USA u Světové obchodní organizace (WTO). Američané, jejichž producenti maso často omývají ve slabém roztoku chloru, tvrdí, že je zákaz stojí značné peníze. Ročně prý na tržbách přicházejí o zhruba 200 milionů dolarů (zhruba 3,4 miliardy korun). Proti povolení dovozů těchto kuřat je však téměř celá EU včetně České republiky.(Zdroj:Agris,27.10.2009)
Žádné komentáře:
Okomentovat