"Když hovoříme o srovnání podmínek mezi novými a starými členskými zeměmi EU a chceme, aby se vycházelo ze stejných pravidel, nemyslíme tím, že sazby budou stejné na jeden hektar."nedávno řekl pro Haló noviny předseda Zemědělského svazu Miroslav Jírovský. " Náš návrh vychází ze třech pilířů finančního vyrovnání podnikatelských pravidel, kterými budou rozdělovány dotace do zemědělství všech zemí EU-27."
Do prvního pilíře by Jírovský zahrnul prostředky placené pouze z fondů EU. Tyto prostředky z fondů EU rozděluje na tři skupiny. V první jsou přímé platby, které by ze 60 procent měly být vypláceny jednotnou platbou na plochu zemědělské půdy v celé EU-27. Rozlišuje však ještě tři stupně platby na hektar, které by se členily podle toho, zda v zemědělském podniku existuje živočišná výroba, či nikoliv. Jde o to, že by mělo být zvýhodněno spojení rostlinné a živočišné výroby.
Panu Jírovskému se ty pilíře, skupiny a stupně množí záhadným způsobem, přičem zásadní problémy zastíní: Co je to spojení RV a ŽV? Podle představ pamětníků dob minulých by to mělo být přirozené klasické zemědělství s 1 ks skotu na ha, plus nejméně 0,5 dobytčí jednotky v prasatech, drůbeži, ovcích atd. Takové zemědělství dnes v ČR ani v dalších státech EU mnoho podniků neprovozuje, vítězí specializace buď na výrobu rostlinnou, nebo výrobu živočišnou. A administrativní stanovení počtu DJ na ha by vyvolalo jen křivdy a protesty. Co země, kraj, vesnice, zemědělský závod, to jiné podmínky.
Zbývajících 40 procent přímých plateb by podle Jírovského mělo směřovat do oblasti udržení zaměstnanosti na venkově. Očekává, že při nestálém zvyšování produktivity se bude dále snižovat počet lidí pracujících v zemědělství. Proto chce, aby zemědělské podniky rozvíjely i nezemědělskou činnost, která by vstřebala přebytečné pracovníky.
Vypadá to jako volání po obnovení českého zemědělství z osmdesátých let, po vyhrabání nápadů Františka Čuby. Agrokombináty dokázaly odhalovat nedostatky na tehdejším socialistickém plánovaném trhu a uvádět na trh nedostatkové zboží, od masa a jitrnic až po počítače a traktory. V okamžiku, kdy přidružená výroba začala vydělávat větší množství peněz, začali úspěšné podniky být ovládány různými socialistickými podnikateli-mafiáni, kteří s geniální prospěchářskou předvídavostí se už v sedmdesátých a osmdesátých letech, ještě v hlubokých dobách reálného socializmu, připravovali se na krach komunizmu a privatizaci.
Nezemědělská činnost v socialistických zemědělských závodech byla ve své době přínosem pro venkov. Přispěla k udržení zaměstnanosti, osídlení, zásobování, dopravy, škol atd., přestože na venkov nebylo vydáváno tolik prostředků, jako je vydáváno v současnosti, i když na prvním místě byla ideologie, a místo vodovodů, kanalizace komunikací byly stavěny megalománské kulturní domy.
Bohužel, i bohudíky, za dvacet let se podmínky v celém státě, tedy i na venkově změnily. Jak to bývá, pro někoho k lepšímu, pro jiného k horšímu. Jako by pan Jírovský zaspal dobu. Těžko si představit, že by sebeúspěšnější zemědělský podnik dneska zaváděl přidruženou výrobu, když trh je v podstatě pokryt více než stoprocentně a na příležitost čekají stovky a tisíce podnikatelů a nezaměstnaných. Kdyby bylo podnikání na venkově tak jednoduché, byly by vesnice plné těch nejagresivnějších městských podnikatelů. Bez lidí podnikat nelze, a na na venkov se lidé nehrnou, spíše opačně. Jak ukazují zkušenosti v zahraničí, i tolik propagovaná agroturistika je vhodná jen pro malé množství zemědělců, kteří k tomu mají podmínky, nikoli masová záležitost celého zemědělství.
"Také do druhé skupiny spadají prostředky plně hrazené z fondů EU," říká pan Jírovský, "ale pravidla využití si stanoví národní vláda." Jedná se například o zabezpečení dalšího rozvoje chovu skotu. Místo zatravňování je skot vybíjen. Každý stát EU má své specifické podmínky. V jiných zemích to může být například ekologické pěstování plodin. Vyžaduje to podle Jírovského regulaci. Neregulovaný trh, a bankovnictví je toho zářným příkladem, dovede svět až do dramatické finanční a hospodářské krize. Americká či jiné vlády nastolují regulaci státu, která přesahuje vše, co jsme si před dvěma lety dokázali představit. Nejde jen o nalití velkých finančních prostředků, ale i o vstup státu do vlastnických vztahů. Určitý stupeň regulace nutný i v zemědělství.
Pan Jírovský by chtěl Evropskou unii přetvořit k obrazu svému. To by chtěla většina ze čtyř set milionů jejích obyvatel. Zemědělská politika EU je předmětem nekonečných diskusí, jakékoli změny jsou možné až po skončení "pětiletky", ale lze celkem s jistotou odhadnout, že většina silně ideologicky zabarvených návrhů z nových členských zemí schválena nebude. (F. Novotný, 19.6.2009)
Do prvního pilíře by Jírovský zahrnul prostředky placené pouze z fondů EU. Tyto prostředky z fondů EU rozděluje na tři skupiny. V první jsou přímé platby, které by ze 60 procent měly být vypláceny jednotnou platbou na plochu zemědělské půdy v celé EU-27. Rozlišuje však ještě tři stupně platby na hektar, které by se členily podle toho, zda v zemědělském podniku existuje živočišná výroba, či nikoliv. Jde o to, že by mělo být zvýhodněno spojení rostlinné a živočišné výroby.
Panu Jírovskému se ty pilíře, skupiny a stupně množí záhadným způsobem, přičem zásadní problémy zastíní: Co je to spojení RV a ŽV? Podle představ pamětníků dob minulých by to mělo být přirozené klasické zemědělství s 1 ks skotu na ha, plus nejméně 0,5 dobytčí jednotky v prasatech, drůbeži, ovcích atd. Takové zemědělství dnes v ČR ani v dalších státech EU mnoho podniků neprovozuje, vítězí specializace buď na výrobu rostlinnou, nebo výrobu živočišnou. A administrativní stanovení počtu DJ na ha by vyvolalo jen křivdy a protesty. Co země, kraj, vesnice, zemědělský závod, to jiné podmínky.
Zbývajících 40 procent přímých plateb by podle Jírovského mělo směřovat do oblasti udržení zaměstnanosti na venkově. Očekává, že při nestálém zvyšování produktivity se bude dále snižovat počet lidí pracujících v zemědělství. Proto chce, aby zemědělské podniky rozvíjely i nezemědělskou činnost, která by vstřebala přebytečné pracovníky.
Vypadá to jako volání po obnovení českého zemědělství z osmdesátých let, po vyhrabání nápadů Františka Čuby. Agrokombináty dokázaly odhalovat nedostatky na tehdejším socialistickém plánovaném trhu a uvádět na trh nedostatkové zboží, od masa a jitrnic až po počítače a traktory. V okamžiku, kdy přidružená výroba začala vydělávat větší množství peněz, začali úspěšné podniky být ovládány různými socialistickými podnikateli-mafiáni, kteří s geniální prospěchářskou předvídavostí se už v sedmdesátých a osmdesátých letech, ještě v hlubokých dobách reálného socializmu, připravovali se na krach komunizmu a privatizaci.
Nezemědělská činnost v socialistických zemědělských závodech byla ve své době přínosem pro venkov. Přispěla k udržení zaměstnanosti, osídlení, zásobování, dopravy, škol atd., přestože na venkov nebylo vydáváno tolik prostředků, jako je vydáváno v současnosti, i když na prvním místě byla ideologie, a místo vodovodů, kanalizace komunikací byly stavěny megalománské kulturní domy.
Bohužel, i bohudíky, za dvacet let se podmínky v celém státě, tedy i na venkově změnily. Jak to bývá, pro někoho k lepšímu, pro jiného k horšímu. Jako by pan Jírovský zaspal dobu. Těžko si představit, že by sebeúspěšnější zemědělský podnik dneska zaváděl přidruženou výrobu, když trh je v podstatě pokryt více než stoprocentně a na příležitost čekají stovky a tisíce podnikatelů a nezaměstnaných. Kdyby bylo podnikání na venkově tak jednoduché, byly by vesnice plné těch nejagresivnějších městských podnikatelů. Bez lidí podnikat nelze, a na na venkov se lidé nehrnou, spíše opačně. Jak ukazují zkušenosti v zahraničí, i tolik propagovaná agroturistika je vhodná jen pro malé množství zemědělců, kteří k tomu mají podmínky, nikoli masová záležitost celého zemědělství.
"Také do druhé skupiny spadají prostředky plně hrazené z fondů EU," říká pan Jírovský, "ale pravidla využití si stanoví národní vláda." Jedná se například o zabezpečení dalšího rozvoje chovu skotu. Místo zatravňování je skot vybíjen. Každý stát EU má své specifické podmínky. V jiných zemích to může být například ekologické pěstování plodin. Vyžaduje to podle Jírovského regulaci. Neregulovaný trh, a bankovnictví je toho zářným příkladem, dovede svět až do dramatické finanční a hospodářské krize. Americká či jiné vlády nastolují regulaci státu, která přesahuje vše, co jsme si před dvěma lety dokázali představit. Nejde jen o nalití velkých finančních prostředků, ale i o vstup státu do vlastnických vztahů. Určitý stupeň regulace nutný i v zemědělství.
Pan Jírovský by chtěl Evropskou unii přetvořit k obrazu svému. To by chtěla většina ze čtyř set milionů jejích obyvatel. Zemědělská politika EU je předmětem nekonečných diskusí, jakékoli změny jsou možné až po skončení "pětiletky", ale lze celkem s jistotou odhadnout, že většina silně ideologicky zabarvených návrhů z nových členských zemí schválena nebude. (F. Novotný, 19.6.2009)
Žádné komentáře:
Okomentovat