Na začátku května 1945 mi bylo pár let, nepamatuji si nic z těch událostí, přesto jsem byl jejich účastníkem. Z vyprávění pamětníků se dramatické události také dávají těžko dohromady, jsou různé úhly pohledu, časem se některé nepodstatné a nevyhovující věci zapomínají, jiné zveličují. (Foto: Setkání sovětských generálů Sokolovského a Konvtuna s americkým generálem W.S.Paulem, v Kamenném Újezdě)
Obcí řídce projížděla vozidla ustupující německé armády, od nich se zde oddělovalo nejdříve maďarské vojsko, jehož vojáci nemysleli na nic jiného než ve zdraví a při dobrém jídle a pití válku přežít. Po nich přišli Rusové - nikoli Rudá armáda, ale vlasovci-příslušníci Ruské osvobozenecké armády, zřízené bývalým sovětským generálem Andrejem Vlasovem, z Rusů dlících v německých zajateckých táborech. Mužstvo se ubytovalo ve stodolách a na půdách, v každé usedlosti padesát až sto mužů, důstojníci v bytech.
Vlasovci byli náhle všude, ač jsem byl batole, oslovovali mě něžně: "Ty bolševik, ty partyzán." Také mě na několik hodin unesli, vozili na koních a bůhví co všechno se mnou dělali. Nějakou zvláštní náhodou si náš dům vybral jako sídlo štábu generál Šepalov. Zabrali největší místnosti, v jedné úřadoval generál, v druhé byl jeho pobočník a v další sluhové. Rodiče se museli stáhnout do kuchyně, služka na chodbu. Bylo jí osmnáct a byla středem zájmu mužstva, takže adjutanta musela bolet ruka od facek, které při jejím hlídání rozdal.
Z dnešního pohledu se chování vlasovců zdá nepochopitelné. Ustupovali před Rudou armádou, byli na jedné lodi s nacisty, přesto do ustupujících Němců stříleli jako šílenci. Těžko pochopit ruskou duši. Snad to byla nějaká touha pomstít se za Hitlerův vpád do Ruska, snad naděje, že je Rudá armáda vezme na milost a umožní jim návrat domů. Jen v naší obci bylo mrtvých vojáků na obou stranách na desítky. Po válce se o tom nesmělo mluvit, oficiálně nás osvobodila sovětská armáda, proti otevření hrobů se postavilo i polistopadové obecní zastupitelstvo, ovládané bývalou kovanou komunistkou. Kříž na hromadném hrobě Němců soustavně někdo rozbíjí.
8. května 1945 byla oznámena kapitulace Německa, tedy konec války v Evropě. To byl zároveň pokyn k úprku vlasovců na západ, k Američanům. Pod pohrůžkou okamžitého zastřelení nesměli vojáci zůstat a hlásit se Rudé armádě. V sousední vesnici skutečně byli na půdě domu dva schovaní dezertéři zastřeleni. Zmatků při odsunu vlasovců využil i osobní řidič generála Šepalova, který se ve stodole zahrabal do slámy - a byl nezvěstný. Když byli vlasovci pryč, všechny učil, že mají Rudou armádu přivítat slovy: "Da zdrastvujet krasnaja armija!"
Rudá armáda však nepřijela, Němci byli pryč, vlasovci byli pryč. Řidič se také ztratil, snad šel Rudou armádu hledat. Po generálovi zůstala lahvička francouzské voňavky - později se ztratila při stěhování. Vlasovci, kteří se Rudé armádě přihlásili, byli umístěni v sovětských zajateckých táborech. Podle vyprávění pamětníků pravidelně se v lágrech ozývala střelba - prý při popravách. Hroby nalezeny nebyli - že by byly mrtvoly "zrádců" odesílány do Ruska, je také nepravděpodobné. Ty vlasovce, kteří se dostali na Západ, Američané posílali, ovšem živé, zpět do Ruska.
Je to zamotaná historie, jako každá válka, v Čechách sovětská armáda prakticky přišla k hotovému, navíc západní část osvobodili Američané. Jedním z vítězů války však určitě byl Klement Gottwald, neboť v květnu 1945 Komunistická strana Československa zažila nejmasovější příliv členů ve své historii. Únor 1948 pak byla jen formalita, odstranění Beneše a hlavních symbolů první republiky. (M.Veselý, 8.5.2009)
Obcí řídce projížděla vozidla ustupující německé armády, od nich se zde oddělovalo nejdříve maďarské vojsko, jehož vojáci nemysleli na nic jiného než ve zdraví a při dobrém jídle a pití válku přežít. Po nich přišli Rusové - nikoli Rudá armáda, ale vlasovci-příslušníci Ruské osvobozenecké armády, zřízené bývalým sovětským generálem Andrejem Vlasovem, z Rusů dlících v německých zajateckých táborech. Mužstvo se ubytovalo ve stodolách a na půdách, v každé usedlosti padesát až sto mužů, důstojníci v bytech.
Vlasovci byli náhle všude, ač jsem byl batole, oslovovali mě něžně: "Ty bolševik, ty partyzán." Také mě na několik hodin unesli, vozili na koních a bůhví co všechno se mnou dělali. Nějakou zvláštní náhodou si náš dům vybral jako sídlo štábu generál Šepalov. Zabrali největší místnosti, v jedné úřadoval generál, v druhé byl jeho pobočník a v další sluhové. Rodiče se museli stáhnout do kuchyně, služka na chodbu. Bylo jí osmnáct a byla středem zájmu mužstva, takže adjutanta musela bolet ruka od facek, které při jejím hlídání rozdal.
Z dnešního pohledu se chování vlasovců zdá nepochopitelné. Ustupovali před Rudou armádou, byli na jedné lodi s nacisty, přesto do ustupujících Němců stříleli jako šílenci. Těžko pochopit ruskou duši. Snad to byla nějaká touha pomstít se za Hitlerův vpád do Ruska, snad naděje, že je Rudá armáda vezme na milost a umožní jim návrat domů. Jen v naší obci bylo mrtvých vojáků na obou stranách na desítky. Po válce se o tom nesmělo mluvit, oficiálně nás osvobodila sovětská armáda, proti otevření hrobů se postavilo i polistopadové obecní zastupitelstvo, ovládané bývalou kovanou komunistkou. Kříž na hromadném hrobě Němců soustavně někdo rozbíjí.8. května 1945 byla oznámena kapitulace Německa, tedy konec války v Evropě. To byl zároveň pokyn k úprku vlasovců na západ, k Američanům. Pod pohrůžkou okamžitého zastřelení nesměli vojáci zůstat a hlásit se Rudé armádě. V sousední vesnici skutečně byli na půdě domu dva schovaní dezertéři zastřeleni. Zmatků při odsunu vlasovců využil i osobní řidič generála Šepalova, který se ve stodole zahrabal do slámy - a byl nezvěstný. Když byli vlasovci pryč, všechny učil, že mají Rudou armádu přivítat slovy: "Da zdrastvujet krasnaja armija!"
Rudá armáda však nepřijela, Němci byli pryč, vlasovci byli pryč. Řidič se také ztratil, snad šel Rudou armádu hledat. Po generálovi zůstala lahvička francouzské voňavky - později se ztratila při stěhování. Vlasovci, kteří se Rudé armádě přihlásili, byli umístěni v sovětských zajateckých táborech. Podle vyprávění pamětníků pravidelně se v lágrech ozývala střelba - prý při popravách. Hroby nalezeny nebyli - že by byly mrtvoly "zrádců" odesílány do Ruska, je také nepravděpodobné. Ty vlasovce, kteří se dostali na Západ, Američané posílali, ovšem živé, zpět do Ruska.
Je to zamotaná historie, jako každá válka, v Čechách sovětská armáda prakticky přišla k hotovému, navíc západní část osvobodili Američané. Jedním z vítězů války však určitě byl Klement Gottwald, neboť v květnu 1945 Komunistická strana Československa zažila nejmasovější příliv členů ve své historii. Únor 1948 pak byla jen formalita, odstranění Beneše a hlavních symbolů první republiky. (M.Veselý, 8.5.2009)
Žádné komentáře:
Okomentovat